MY VŠICHNI JSME BYLI POKŘTĚNI JEDNÍM DUCHEM V JEDNO TĚLO - Z BOHOSLUŽBY SLOVA – PAMÁTKA SV. JANA ZLATOÚSTÉHO, BISKUPA A UČITELE CÍRKVE - ÚTERÝ 13.9.2022

Bratři! Jako tělo je pouze jedno, i když má mnoho údů, ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo, tak je tomu také u Krista. Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo – ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní – všichni jsme byli napojeni jedním Duchem. Ani tělo se přece neskládá z jednoho údu, ale z mnoha. Vy jste Kristovo tělo a každý z vás jeho úd. Bůh ustanovil, aby v církvi jedni byli misionáři, druzí proroky, třetí učiteli. Někteří dále mají moc dělat) zázraky, jiní dar uzdravovat, pomáhat, řídit, mluvit rozličnými jazyky. Jsou snad všichni misionáři? Jsou všichni proroky? Jsou všichni učiteli? Mají všichni moc dělat zázraky? Mají všichni moc uzdravovat? Mluví všichni jazyky? Umějí všichni ty řeči v neznámém jazyku pronesené vykládat? Usilujte však o dary lepší.Z prvního čtení  (1 Kor 12).

Pavel se v této části svého listu věnuje problematice poměru mezi charizmaty - zvláštními dary milosti Boží - a službami v soužití společenství křesťanů. Tvrdí, že projevy Ducha prostřednictvím různých charizmat jsou dávány lidem ke společnému dobru, tedy pro dobro celého společenství. Že dary, jichž se nám dostává a služby, k nimž jsme povoláni, mají svůj základ v milosti, přicházející prostřednictvím svátostí. Síla svátostí z nás utváří jediné tělo, Kristovo tělo, jímž je církev. Na tomto základě pak smíme hovořit o tom, že jsme jako údy jediného těla. Tato jednota však zaručuje rozličnost darů k dobru celku, tedy církve.

Z  evangelia (Lk 7,11-17):Ježíš se odebral do jednoho města – jmenovalo se Naim. Šli s ním jeho učedníci a velký zástup. Když se přiblížil k městské bráně, právě vynášeli mrtvého; byl to jediný syn a jeho matka byla vdova. Z města ji doprovázel velký zástup. Když ji Pán uviděl, bylo mu jí líto a řekl jí: „Neplač!“ Přistoupil k márám a dotkl se jich. Ti, kdo je nesli, se zastavili. Řekl: „Mládenče, pravím ti, vstaň!“ Mrtvý se posadil a začal mluvit. Ježíš ho vrátil jeho matce. Všech se zmocnila bázeň, velebili Boha a říkali: „Veliký prorok povstal mezi námi“ a „Bůh navštívil svůj lid!“ Tato zpráva o něm se roznesla po celém Judsku i po celém okolí.

Ježíš je v tomto evangeliu prohlašován za proroka. Podle Lukáše má tento titul specifický význam. Ježíš je prorokem nejen kvůli tomu, co říká, ale rovněž kvůli tomu, co koná. Jde o skutky, gesta, zázraky, způsoby jednání. Prožívá soucit a sdílí s druhým člověkem jeho bolest a trýzeň, jak je tomu v případě vdovy, která pochovává svého jediného syna. On nepřináší jenom slovo zjevení pocházející od Boha, ale staví se také vždy na stranu trpícího člověka. 

Odkaz  na  liturgické  texty z lekcionáře  k bohoslužbě  slova na úterý 13.9.2022.

1. čtení: 1 Kor 12,12-14.27-31a

Žalmy: Žl 100,2.3.4.5,  odpověď: Vy jste Kristovo tělo a každý z vás jeho úd.

Evangelium: Lk 7,11-17