SYN ČLOVĚKA JE PÁNEM NAD SOBOTOU - Z BOHOSLUŽBY SLOVA – PAMÁTKA SV. ŘEHOŘE VELIKÉHO, PAPEŽE A UČITELE CÍRKVE - SOBOTA 3.9.2022

Bratři, to, co bylo napsáno o věrozvěstech, vztahuji na sebe a na Apolla kvůli vám, abyste se na nás poučili, že nemáte v ničem nadsazovat. Nikdo ať nevynáší jednoho kazatele na úkor druhého. Vždyť kdo může o tobě říci, že jsi něco víc? Máš něco, co bys nedostal? A když jsi dostal, proč se vychloubáš, jako bys to nedostal? Už máte všeho dost, na duchovní dary jste už bohatí, už jste se dostali do nebeského království – my však dosud ne! Kéž byste v něm už začali vládnout, abychom tam směli s vámi začít vládnout i my. Tak se mi zdá, že nám apoštolům vykázal Bůh poslední místo, jako bychom byli odsouzeni na smrt. Stali jsme se podívanou pro svět, anděly a lidi. My jsme blázni pro Krista, vy však křesťané rozumní. My jsme slabí, ale vy jste silní. Vy jste ve vážnosti, ale námi se pohrdá. Ještě i nyní trpíme hlad a žízeň, nemáme se do čeho obléci, jsme biti, honí nás z místa na místo, lopotíme se prací vlastních rukou. Tupí nás, a my jim přejeme všecko nejlepší. Pronásledují nás, a my to trpělivě snášíme. Pomlouvají nás, a my pro ně máme jen laskavá slova. Jsme jak odpadky, které lidé odhazují; všichni námi pohrdají, a to ještě i teď. Nepíšu to, abych vás zahanbil, ale napomínám vás jako svoje milované děti. Neboť i kdybyste měli na tisíce vychovatelů v křesťanské víře, otců nemáte mnoho. Tím, že jsem vám zvěstoval evangelium, stal jsem se já vaším otcem v Kristu Ježíši. Z prvního čtení  (1 Kor 4,6-15).

Pavel v listě Korinťanům pokračuje v řeči o pravé identitě Kristových služebníků a správců Božích tajemství.  On, jako apoštol, je nerozlučně spjat se  svými věřícími bratry, kterým zvěstoval evangelium. Má spolu s  nimi jasné povědomí o tom, že je spasen milostí Ježíše Krista. Sděluje  jim i své přesvědčení, že pro něho, jako apoštola, neexistuje žádná jiná cesta, než cesta Kristova kříže. Apoštolové jsou „odsouzeni na smrt“ ( 1 Kor 4,9). A takový rozsudek se v dějinách opravdu odehrává na různých místech a v různých dobách. Apoštolové jsou rovněž otci věřících, na které pohlížejí jako na své „milované děti“ (1 Kor 4,14). To proto, že si přejí, aby se jejich rodinné společenství, přesahující meze jedné lidské rodiny, mohlo neustále šířit a překračovat všechny hranice.

Z  evangelia (Lk 6,1-5): Jednou v sobotu procházel Ježíš obilím. Jeho učedníci trhali klasy, rukama je vydrolovali a jedli. Několik farizeů namítalo: „Proč děláte, co se v sobotu nesmí?“ Ježíš jim odpověděl: „Nikdy jste nečetli, co udělal David, když měl hlad on i jeho družina? Jak vešel do Božího domu, vzal posvátné chleby, jedl sám a dal i své družině? A ty přece smějí jíst jenom kněží!“ A řekl jim: „Syn člověka je pánem nad sobotou.“

Poslední slova Ježíšova v odpovědi farizeům „Syn člověka je pánem nad sobotou.“ (Lk 6.5) jsou velmi jasná a povzbuzující. Nenechává jimi nikoho na pochybách, že on sám je mnohem více než legendární panovník král David. Nepřímo jimi ukazuje na svou božskou důstojnost a autoritu.

Odkaz  na    liturgické  texty z lekcionáře  k bohoslužbě  slova na sobotu 3.9.2022.

1. čtení:   1 Kor 4,6-15

Žalmy: 145,17-18.19-20.21,   odpověď: Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají.

Evangelium: Lk 6,1-5