A BŮH BY SE NEZASTAL SVÝCH VYVOLENÝCH, KTEŘÍ K NĚMU VOLAJÍ VE DNE V NOCI, A NECHAL BY JE DLOUHO ČEKAT? - Z BOHOSLUŽBY SLOVA PAMÁTKA SV. JOSAFATA, BISKUPA, MUČEDNÍKA - SOBOTA 12.11.2022

Můj drahý Gáje, jednáš, jak se sluší na věrného křesťana ve všem, co prokazuješ bratřím, a to i cizím. Ti veřejně ve shromážděních věřících mluvili o tvé lásce. A bude to od tebe pěkné, když je zase tak vybavíš na cestu, jak je to hodné Boha. Neboť se vydali na cesty pro Ježíšovo jméno a neberou nic od pohanů. Je to přece naše povinnost, abychom se takových lidí ujímali. Tak budeme mít účast v jejich práci při hlásání pravdy.  Z prvního čtení  (3 Jan 5-8).

Tento krátký osobní dopis, jehož adresátem byl křesťan Gaios, věrný apoštolu Janovi a jeho učení, nám dává nahlédnout do otázek vedení a sporů v rané církvi. Jan ho chtěl dopisem povzbudit, aby zůstal věrný apoštolskému učení, Janovi samotnému  i těm, které on vysílá.   Někteří zdejší křesťané se totiž  považovali za více „duchovní“ než ostatní, opouštěli původní apoštolské učení o Kristu,  sami si začali nárokovat autoritu apoštolů  a odmítali  Janovy posly přijímat. Jan chválí Gaia za to, že cestující učitele přivítal, poskytl jim pohostinství  a nabádá ho, aby tak činil i nadále .S mnoha problémy se křesťané setkávají po celém světě ve všech dobách. Dnes slavíme památku sv. Josafata,  (z pravoslavné ukrajinské rodiny - Jan Kuncevič). Když se v roce 1618 stal arcibiskupem v běloruském Polocku, věděl, že nepřijímá poctu, ale těžké a nebezpečné poslání. Nepřestal však působit jako horlivý šiřitel sjednocení s Římem. Usiloval o prohloubení náboženského života věřících a o pozvednutí úrovně duchovenstva. V roce 1923 byl ubit najatými vrahy. Za svatého byl prohlášen v roce 1867.Jeho tělo je uloženo ve svatopetrské bazilice ve Vatikánu.

Z  evangelia  (Lk 18,1-8):  Ježíš pověděl svým učedníkům podobenství, že je třeba stále se modlit a neochabovat: „V jednom městě byl soudce, Boha se nebál a na lidi nedal. Byla v tom městě i vdova, chodila k němu a říkala: `Zastaň se mě proti mému odpůrci!' Ale on dlouhou dobu nechtěl. Potom si však řekl: `I když se Boha nebojím a na lidi nedám, přece se té vdovy zastanu, protože mě obtěžuje; jinak sem bude ustavičně chodit a mě trápit.'„ A Pán řekl: „Slyšte, co říká ten nespravedlivý soudce! A Bůh by se nezastal svých vyvolených, kteří k němu volají ve dne v noci, a nechal by je dlouho čekat? Říkám vám, že se jich rychle zastane! Ale nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde?“

Čteme, jak Ježíš učí učedníky o modlitbě. Musíme se stále modlit a nikdy neztrácet odvahu. Tyto dvě věci patří k sobě. Neobvyklé je i podobenství, které Ježíš zvolil, aby zdůraznil své učen. Statečná vdova se při hledání spravedlnosti stále vrací k soudci. Nevzdává se. Žádá o to, co potřebuje. Nakonec soudce odpoví, jen aby se jí zbavil. Je zřejmé, že Bůh se nás nechce zbavit, ani ho neunavuje naslouchat našim modlitbám. Ježíšovo učení o modlitbě je plné naděje i v situacích, kdy Bůh může s odpovědí na naši prosbu otálet.

Odkaz  na  liturgické  texty  z lekcionáře  k  bohoslužbě  slova   na  sobotu 12.11.2022.

1. čtení: 3 Jan 5-8

Žalmy: Žl 112,1-2.3-4.5-6,  odpověď: Blaze muži, který se bojí Hospodina.

Evangelium: Lk 18,1-8