BUDE V NEBI VĚTŠÍ RADOST NAD JEDNÍM HŘÍŠNÍKEM, KTERÝ SE OBRÁTÍ, NEŽ NAD DEVĚTADEVADESÁTI SPRAVEDLIVÝMI - Z BOHOSLUŽBY SLOVA – ČTVRTEK PO 31. NEDĚLI V MEZIDOBÍ 3.11.2022

Bratři! Správně obřezaní jsme my, protože sloužíme Bohu způsobem vnitřním, hledáme svou chloubu v Kristu Ježíši a nespoléháme se na ty vnější věci, ačkoli já bych se mohl spoléhat i na ně. Myslí-li někdo jiný, že se může spoléhat na ty věci vnější, já bych to mohl tím spíše: osmý den jsem byl obřezán, pocházím z izraelského národa, z Benjamínova kmene, jsem Hebrej a syn hebrejských rodičů, co se Zákona týká farizeus, co do horlivosti jsem byl pronásledovatel církve, a co do spravedlnosti, která spočívá v zachovávání Zákona, byl jsem bez úhony. Ale v čem jsem dříve viděl pro sebe prospěch, to považuji nyní kvůli Kristu za škodu. Ano, vůbec všecko to považuji za škodu ve srovnání s oním nesmírně cenným poznáním Krista Ježíše, svého Pána. Z prvního čtení  (Flp 3,3-8a).

Apoštol Pavel v listě  seznamuje všechny, nejen Filipany, se svým židovským původem a se svým apoštolským posláním, které věrně plní. Využívá tuto příležitost otevřeně vyznat, že setkání s Kristem zásadně změnilo jeho způsob vidění věcí a jeho kriteria hodnocení skutků i osob. Nade vším a nade všemi pro něj od té doby stojí Kristus Pán, nejen jako předmět jeho víry, ale jako průvodce jeho poslání, a – což je nejdůležitější – jako cíl jeho lásky.

Z  evangelia  (Lk 15,1-10): K Ježíšovi přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a učitelé Zákona mezi sebou reptali: „Přijímá hříšníky a jí s nimi!“ Pověděl jim tedy toto podobenství: „Kdo z vás, když má sto ovcí a jednu z nich ztratí, nenechá těch devětadevadesát v pustině a nepůjde za tou ztracenou, dokud ji nenajde? A když ji najde, s radostí si ji vloží na ramena. Až přijde domů, svolá své přátele i sousedy a řekne jim: `Radujte se se mnou, protože jsem našel svou ztracenou ovci.' Říkám vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který se obrátí, než nad devětadevadesáti spravedlivými, kteří obrácení nepotřebují. Nebo která žena, když má deset stříbrných mincí a jednu z nich ztratí, nerozsvítí svítilnu, nevymete dům a nehledá pečlivě, dokud ji nenajde? A když ji najde, svolá své přítelkyně i sousedky a řekne jim: `Radujte se se mnou, protože jsem našla stříbrnou minci, kterou jsem ztratila.' Právě tak, říkám vám, mají radost Boží andělé nad jedním hříšníkem, který se obrátil.“

Když sejdu z Boží cesty, nejsem ještě ztracen, protože u Boha mám velikou cenu. Boží láskou jsou obdarováni všichni, kdo o ni usilují, i když je ostatní považují za hříšníky. Vzpomeňme si, jakou námahu vynakládáme, abychom našli ztracenou věc. Hledáme mnohem důkladněji, když je to, co jsme ztratili, velmi cenné. Ježíš v evangeliu uvádí dva příklady lidí, kteří hledají něco cenného. A slyšíme o radosti, která přichází, když to najdou. Ježíš se nám snaží vysvětlit, jak nás Bůh hledá, a jeho radost, když se naše přátelství s ním obnoví. Hledání stálo Boha víc než jen námahu – stálo ho život.

Odkaz  na  liturgické  texty  z lekcionáře  k  bohoslužbě  slova   na čtvrtek 3.11.2022.

1. čtení: Flp 3,3-8a

Žalmy: Žl 105,2-3.4-5.6-7,  odpověď: Ze srdce ať se radují, kdo hledají Hospodina.

Evangelium: Lk 15,1-10