KDYŽ TVŮJ BRATR ZHŘEŠÍ, DOMLUV MU, A BUDE-LI TOHO LITOVAT, ODPUSŤ MU - Z BOHOSLUŽBY SLOVA PONDĚLÍ PO 32. NEDĚLI V MEZIDOBÍ 7.11.2022

Pavel, Boží služebník a apoštol Ježíše Krista, pověřený hlásáním víry Božím vyvoleným, aby důkladně poznali pravdu, jak uctívat Boha. Z ní pochází naděje na věčný život, který už před dávnými věky pravdomluvný Bůh slíbil a ve svém čase pak své slovo uvedl ve známost kázáním, jež mi bylo svěřeno příkazem Boha, našeho spasitele: Titovi, svému pravému synu, kterému se dostalo stejné víry jako mně: milost a pokoj od Boha Otce a od Krista Ježíše, našeho spasitele. Nechal jsem tě na Krétě kvůli tomu, abys uspořádal, co ještě chybí, a abys v každém městě ustanovil starší, jak jsem ti nařídil: musí to být muži bezúhonní, jen jednou ženatí a děti musí mít věřící, které nelze obviňovat z nevázanosti a které nejsou nepoddajné. Církevní představený je přece Božím správcem, a musí to proto být muž bezúhonný: ne domýšlivý, ne prchlivý, ne oddaný pití, ne útočný, ne lačný špinavého zisku. Má však být pohostinný, milovat dobro, umět se ovládat, být spravedlivý, zbožný a zdrženlivý; takový, kdo se v kázání pevně drží spolehlivé nauky, aby byl schopný povzbuzovat ve zdravém učení a také usvědčovat odpůrce. Z prvního čtení  (Tit 1,1-9 ).

Apoštol Pavel  předává  v listě svému oblíbenému učedníkovi Titovi cenné instrukce, aby ho posílil v pověření vést odbočku církve na Krétě,  kde s ním Titus spolupracoval na šíření evangelia a při organizování zdejšího nově vznikajícího křesťanského společenství.  Zodpovědností Tita bylo povolávat na ostrově nové biskupy k pastorační činnosti. Pavel uvádí některé potřebné požadavky na vybírané kazatele, aby se  dokázali správně orientovat  a věnovat se plně  svému hlavnímu poslání  - službě Božímu slovu. Má-li se společenství dobře dařit, musí k tomu nutně přispět kvalitní biskup i věřící, pastýř i jeho stádce, ten, kdo káže, i ten kdo naslouchá pravdě učení svěřeného Bohem Písmu.

Z  evangelia  (Lk 17,1-6):  Ježíš řekl svým učedníkům: „Není možné, aby nepřišla pohoršení, ale běda tomu, od koho pocházejí! Bylo by pro něho lépe, aby mu dali na krk mlýnský kámen a uvrhli ho do moře, než aby svedl ke hříchu jednoho z těchto nepatrných. Dejte si pozor! Když tvůj bratr zhřeší, domluv mu, a bude-li toho litovat, odpusť mu! A když se proti tobě prohřeší sedmkrát za den a sedmkrát se na tebe obrátí a řekne: `Je mi to líto', odpusť mu!“ Apoštolové prosili Pána: „Dej nám více víry!“ Pán řekl: „Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko a řekli této moruši: `Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře!', poslechla by vás.“

Ježíš nám říká, že navzdory snaze vést dobrý život budeme jistojistě klopýtat. Má však pochopení – a proto nám nabízí nádherný dar smíření. Také nemáme škodit druhým tím, že by naší vinou klopýtali oni. Naše soužití má sloužit vzájemné podpoře, nikoli abychom jeden druhého sváděli na scestí. Je třeba se vyhýbat pohoršení, je však nezbytné odpouštět, a to všem, stále a za každou cenu. Zářným vzorem je nám v tom Boží láska k nám. Na závěr svého poučování v úryvku dnešního evangelia chválí Ježíš víru, která, byť i malá, může zázračně projevit své úžasné a tajemné působení.

Odkaz  na  liturgické  texty  z lekcionáře  k  bohoslužbě  slova   na pondělí 7.11.2022.

1. čtení: Tit 1,1-9

Žalmy: Žl 24,1-2.3-4ab.5-6 ,  odpověď: To je pokolení těch, kdo hledají tvou tvář, Hospodine!

Evangelium: Lk 17,1-6