KRISTUS JE DŘÍVE NEŽ VŠECHNO OSTATNÍ A VŠECHNO TRVÁ V NĚM. TAK MÁ VE VŠEM PRVENSTVÍ - Z BOHOSLUŽBY SLOVA – SLAVNOST JEŽÍŠE KRISTA KRÁLE - NEDĚLE 20.11.2022

Všechny izraelské kmeny přišly k Davidovi do Hebronu a řekly: „Hle, jsem tvá kost a tvoje maso. Již dávno, když byl Saul králem nad námi, řídil jsi všechny záležitosti Izraele a Hospodin ti řekl: Ty budeš pást můj izraelský lid, ty budeš vládcem nad Izraelem.“ Přišli tedy všichni přední mužové izraelští ke králi do Hebronu a král David s nimi v Hebronu uzavřel smlouvu před Hospodinem, oni pak pomazali Davida za krále nad Izraelem. Z prvního čtení  (2 Sam 5,1-3).

Čteme o dalším vzestupu Davida, úspěšného vůdce izraelského národa, v jeho osobním životním příběhu.  Jako panovníka pověřil ho samotný Hospodin chránit život vyvoleného božího lidu. Aby  však mohl David stát přede všemi kmeny a vést je jako jejich král,  i on musí pokleknout před Pánem, skutečným Králem všech lidí, a nechat se vést jeho slovem.

Ze  druhého čtení  (Kol 1,12-20 ): Bratři! Děkujeme Bohu Otci, že vás uschopnil k účasti na dědictví věřících ve světle. On nás totiž vytrhl z moci temnosti a převedl do království svého milovaného Syna. V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů. On je věrný obraz neviditelného Boha, dříve zrozený než celé tvorstvo. V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, svět viditelný i neviditelný: ať jsou to andělé při trůnu, ať jsou to panstva, ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti. Všecko je stvořeno skrze něho a pro něho. Kristus je dříve než všechno ostatní a všechno trvá v něm. A on je hlava těla, to je církve: on je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. Tak má ve všem prvenství. Bůh totiž rozhodl, aby se v něm usídlila veškerá plnost dokonalosti, a že skrze něho usmíří se sebou všecko tvorstvo jak na nebi, tak na zemi tím, že jeho krví prolitou na kříži zjedná pokoj.

Boží království stalo se královstvím Kristovým.  V Ježíši dospělo ke  svému konečnému uskutečnění. Ježíš je král. Je už zde mezi námi, protože je přítomný ve své církvi prostřednictvím svého slova, svých svátostí a především svého Ducha. Během svého veřejného života Ježíš založil nové království, které „není z tohoto světa“ (Jan 18,36), a nakonec je v plnosti uskutečnil svou smrtí a svým vzkříšením. Když se Vzkříšený zjevil apoštolům, řekl: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi“ (Mt 28,18). Tato moc vyvěrá z lásky, kterou Bůh plně projevil v oběti svého Syna. Kristovo království je dar nabídnutý lidem všech časů, aby žádný, kdo uvěří ve vtělené Slovo, „nezahynul, ale měl život věčný“ (Jan 3,16). Proto prohlašuje: „Já jsem alfa i omega, první i poslední, začátek i konec“ (Zj 22,13). Naše spása však nezačíná jen vyznáním Kristovy královské hodnosti, nýbrž napodobováním skutků milosrdenství, jimiž On své království uskutečnil. Kdo je prokazuje, dokazuje, že přijal Ježíšovu královskou hodnost, protože ve svém srdci udělal místo Boží lásce. 

Z  evangelia  (Lk 23,35-43):  Když Ježíše ukřižovali, členové velerady se mu vysmívali: „Jiným pomohl, ať pomůže sám sobě, je-li Mesiáš, Boží Vyvolený.“ Posmívali se mu i vojáci, přistupovali, podávali mu ocet a říkali: „Když jsi židovský král, zachraň sám sebe!“ Nad ním byl totiž nápis: „To je židovský král.“ Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „Copak ty nejsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“ Druhý ho však okřikl: „Ani ty se nebojíš Boha? Vždyť jsi odsouzen k stejnému trestu! My ovšem spravedlivě: dostáváme přece jen, jak si zasloužíme za to, co jsme spáchali, ale on neudělal nic zlého.“ A dodal: „Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království.“ Odpověděl mu: „Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji.“

Apoštol Lukáš v evangeliu vykresluje dramatickou scénu Ježíšova korunování, vrcholící slavnostním uvedením Božího království do přítomnosti. Lotr po pravici lituje svých hříchů, odevzdává se Ježíši, žádá ho o vstup do jeho království a je přijat.  Naopak Jeruzalém poklad, spočívající v osobě Ježíše Krále, nepřijímá, neuznává a padne. Přesto však jeho král bude uznán všemi národy země a byl dán k vykoupení celého lidstva. V Jeruzalémě, v centru dějin spásy i světa, ten, skrze něhož je všechno stvořeno, dokončil svůj plán smíření celého stvoření.

Odkaz  na  liturgické  texty  z lekcionáře  k  bohoslužbě  slova   na neděli 20.11.2022.

1. čtení: 2 Sam 5,1-3

Žalmy: Žl 122,1.2.4.5,   odpověď: Do domu Hospodinova půjdeme s radostí.

2. čtení: Kol 1,12-20

Evangelium: Lk 23,35-43  

Evangelium: Lk 23,35-43  

Na   dnešní slavnost navazuje projekt ČBK UČÍCÍ SE CÍRKEV   tématem195:    „JEŽÍŠ – VTĚLENÉ BOŽÍ SLOVO " – viz