HŘÍCHY MŮŽE ODPOUŠTĚT JENOM BŮH - PÁTEK 1. TÝDNE V MEZIDOBÍ - 13.1.2023

Bratři! Přislíbení, že je možno vejít na místo Božího odpočinku, trvá dále. Proto se bojme, aby snad někdo z vás nemyslel, že se tam nemůže dostat. Ta radostná zvěst platí totiž stejně nám jako Izraelitům na poušti. Jenomže jim nic nepomohlo, že to slyšeli; pouze to vyslechli, ale scházela jim přitom víra. Na to místo odpočinku totiž vejdeme, jen když věříme, jak to Bůh řekl: `A tak jsem ve svém hněvu přísahal: Nevejdou na místo, kde by si u mě mohli odpočinout.' Je to ono odpočinutí po stvoření světa, když Bůh svoje dílo dokončil. V tom smyslu se kdesi říká o sedmém dnu: `Odpočinul Bůh sedmého dne ode všech svých prací'; tady však čteme: `Nevejdou na místo, kde by si u mě mohli odpočinout.' Pospěšme si tedy, abychom vešli na to místo odpočinku; ať nikdo nepodlehne takovému příkladu neposlušnosti. Z prvního čtení  (Žid 4,1-5.11 ).

Apoštol mluví o místě odpočinku, spíše bychom mohli říci o místě stavu spočinutí. Původně je tím myšlena země zaslíbená (srov. Nm 14,30: „Nevejdete do země, o níž jsem pozvednutím ruky přísahal, že v ní budete přebývat“). Vejít na místo odpočinutí znamená žít zakotveně v Boží přítomnosti skrze víru v Ježíše Krista jako Boha.

Z evangelia (Mk 2,1-12): Když se Ježíš po několika dnech vrátil do Kafarnaa, proslechlo se, že je doma. Sešlo se tolik lidí, že už nestačilo ani místo přede dveřmi, a on jim hlásal Boží slovo. Tu k němu přicházeli s ochrnulým, čtyři ho nesli. Pro množství lidí se s ním nemohli k němu dostat. Proto nad tím místem, kde byl Ježíš, odkryli střechu, udělali otvor a spustili dolů lehátko, na kterém ochrnulý ležel. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnulému: "Synu, odpouštějí se ti hříchy." Seděli tam však někteří z učitelů Zákona a ve svém srdci uvažovali: "Jak může ten člověk tak mluvit? Vždyť se rouhá! Hříchy přece může odpouštět jenom sám Bůh." Ježíš hned svým duchem poznal, že tak u sebe uvažují, a řekl jim: "Proč tak ve svém srdci uvažujete? Co je snadnější - říci ochrnulému: `Odpouštějí se ti hříchy', nebo říci: `Vstaň, vezmi své lehátko a choď'? Abyste však věděli, že Syn člověka má moc odpouštět na zemi hříchy" - řekl ochrnulému: "Pravím ti, vstaň, vezmi své lehátko a jdi domů!" On vstal, ihned vzal lehátko a přede všemi odešel, takže všichni žasli, velebili Boha a říkali: "Něco takového jsme ještě nikdy neviděli!"

Ježíš je v Kafarnau v Galileji a prokazuje se jako někdo, kdo je naplněn Boží silou: uzdravuje, vyhání zlé duchy, učí tak, že mu naslouchá množství lidí. To samozřejmě nemůže uniknout ani tehdejším společenským autoritám – zákoníkům. Ti byli považováni za profesionály ve výkladu Písma a tradic otců. Situace uzdravení se tak stává místem zjevení Ježíšovy plné moci od Otce, což je pro zákoníky obtížné přijmout. Do té doby se o Ježíšovi vyprávělo především jako o divotvůrci, zázračném léčiteli, avšak on působí zcela v rámci svého programu „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království, obraťte se a věřte evangeliu“(Mk 1,15) a uzdravuje daného člověka napřed vnitřně – odpouští mu hříchy, pak na důkaz, že to tak je, že jsou mu odpuštěny hříchy, ho uzdravuje i fyzicky. Dává najevo, že fyzické uzdravení není to nejdůležitější ani největší a jeho poslání se tím nevyčerpává. Je tím, kdo reprezentuje Boží přítomnost, Boží království. Hříchy může odpouštět jen Bůh, pokud Ježíš odpouští hříchy, pak si činí nárok na Boží místo. Ježíšovy mocné činy uzdravení jsou na prvním místě manifestací Božího království přicházejícího v jeho osobě. Bůh je v něm a skrze něho jedná – nejde jen o nadaného a Boží milostí obdařeného člověka. Ježíš je Božím Synem. Hledejme tedy napřed v Ježíši a skrze něho Boží království, místo spočinutí, a ostatní nám bude dáno.

Odkaz  na  liturgické  texty  z lekcionáře  k  bohoslužbě  slova   na pátek 13.1.2023.

1. čtení: Žid 4,1-5.11

Žalmy: Žl 78,3+4bc.6c-7.8,  odpověď:  Nezapomínejte na Boží skutky!

Evangelium:  Mk 2,1-12