PÁN JE MILOSRDNÝ A DOBROTIVÝ, ODPOUŠTÍ HŘÍCHY A ZACHRAŇUJE V ČAS TÍSNĚ -ÚTERÝ PO 7. NEDĚLI V MEZIDOBÍ 21.2.2023

Synu, přicházíš-li sloužit Pánu, připrav se na pokušení. Kroť své srdce a vytrvej, nedej se strhnout v době protivenství. Přimkni se k němu a neodvracej se, abys byl povýšen, až přijde tvůj konec. Přijmi vše, co tě potká, buď trpělivý, střídá-li se tvoje soužení. Vždyť zlato se tříbí v ohni a lidé milí Bohu v peci pokoření. Věř Bohu, a on se tě ujme, jdi po přímé cestě a důvěřuj v něho. Vy, kteří se bojíte Pána, čekejte na jeho slitování a neodbočujte, abyste nepadli. Vy, kteří se bojíte Pána, důvěřujte v něho, vaše odměna se neztratí. Vy, kteří se bojíte Pána, doufejte v dobro, věčnou radost a slitování. Pohleďte na dávná pokolení a vizte: Kdo doufal v Pána – a byl zklamán? Kdo setrval v jeho bázni – a byl opuštěn? Kdo ho vzýval – a nebyl vyslyšen? Vždyť Pán je milosrdný a dobrotivý, odpouští hříchy a zachraňuje v čas tísně. Z prvního čtení  (Sir 2,1-13 ).

Dnešní první čtení obsahuje celou řadu mudroslovných výroků věnovaných tématu pokušení, které  bývá jakousi předehrou  hříchu. Pisatel zde dává konkrétní rady, jakých prostředků má člověk v dané situaci používat a jaké postoje zaujímat. V jeho verších se poměrně často objevuje výraz „bázeň“, kterým ukazuje na nutnost bázně před Hospodinem. Nemíní vyvolávat strach nebo dokonce hrůzu z něho. Jde spíše o důvěryplné svěření se Bohu do rukou, poddání se jeho vedení, vědomí, že jsme napravování milující otcovskou rukou. Jako kdyby se tu říkalo, že ve zkoušce obstojíme díky troše svého nasazení a především díky nesmírné síle Boží lásky.

Z evangelia (Mk 9,30-37 ):Slova svatého evangelia podle Marka. Ježíš a jeho učedníci procházeli Galilejí, ale on nechtěl, aby o tom někdo věděl. Poučoval totiž své učedníky a říkal jim: „Syn člověka bude vydán lidem do rukou a zabijí ho, ale za tři dni po své smrti vstane.“ Oni však té řeči nerozuměli, ale báli se ho zeptat. Potom přišli do Kafarnaa. Když byl v domě, zeptal se jich: „O čem jste cestou rozmlouvali?“ Oni mlčeli, protože cestou mezi sebou rozmlouvali o tom, kdo z nich je největší. Ježíš se posadil, zavolal si svých Dvanáct a řekl jim: „Kdo chce být první, ať je ze všech poslední a služebníkem všech.“ Pak vzal dítě, postavil ho před ně, objal ho a řekl jim: „Kdo přijme jedno z takových dětí kvůli mně, mne přijímá; a kdo mne přijme, nepřijímá mne, ale toho, který mě poslal.“

Putování Ježíšovo směrem k Jeruzalému se vyznačuje jasným jeho vědomím, že jde na smrt, ale také nevědomostí a nepochopením ze strany jeho učedníků. Nechtějí přijmout, že jej tam očekává tak strašný osud – zrada a smrt. Jsou zaměstnaní falešnými ambicemi, hledáním sebe a vzájemnou rivalitou.Když tedy upozorňuje své učedníky na své blížící se utrpení, vždycky mluví i o svém zmrtvýchvstání. V evangeliích není utrpení bez zmrtvýchvstání. Utrpení a smrt jsou pevně spojené s životem po smrti. Jsou to dvě opačné strany téže mince. Zlo odehraje svou roli a nakonec je pohlceno věčným životem a radostí. Bůh má poslední slovo: božská láska všecko přemůže.

Odkaz  na  liturgické  texty  z lekcionáře  k  bohoslužbě  slova   na  úterý 21.2.2023.

1. čtení: Sir 2,1-13

Žalmy:  Žl 37,3-4.18-19.27-28.39-40,  odpověď: Hospodinu svěř svůj osud, on sám bude jednat.

Evangelium: Mk 9,30-37