SLOVO PÍSMA K 19. NEDĚLI V MEZIDOBÍ A K TÉMATU 238 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ : „ELIÁŠ – OBHÁJCE MONOTEIZMU“ 13.8.2023 .

Když přišel Eliáš k Boží hoře Chorebu, přenocoval tam v jeskyni. A tu se k němu ozvalo Boží slovo. Řeklo mu: „Vyjdi ven a postav se na hoře před Hospodinem!“ Hospodin přecházel: prudký a silný vichr, který trhá hory a láme skály, vál před Hospodinem, ale Hospodin ve vichru nebyl. Potom nastalo zemětřesení, ale Hospodin v zemětřesení nebyl. Po zemětřesení šlehal oheň, ale Hospodin v ohni nebyl. Po ohni následoval šum jemného vánku. Když to Eliáš slyšel, zahalil si tvář pláštěm, vyšel ven a zastavil se u vchodu do jeskyně. Z prvního čtení 1 Král 19,9a11-13a).

O Bohu si často  myslíme, že  je bytostí  největší, nejsilnější a nejhrozivější, která vládne nad vším tím naším ohromným světem. Ale on je jiný, než jak si ho představujeme. Nepodobá se větrné smršti, která ohrožuje lidské životy, ani ničivému zemětřesení. Je dobrý k člověku. Zve nás k sobě. Neohlušuje nás ani nepřekřičuje. Boží hlas je tichý a jemný. Nechává pro nás prostor před svou tváří. A právě takový Bůh se podle prvního čtení ukázal proroku Eliášovi.

Ze druhého čtení  (Řím 9,1-5 ): Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům. Bratři! Mluvím pravdu – vždyť jsem Kristův – nelžu, a totéž mi dosvědčuje i svědomí osvícené Duchem Svatým: velký zármutek a neustálou bolest nosím v srdci. Přál bych si totiž, abych já sám byl proklet, od Krista vzdálen, pro své bratry, s kterými jsem tělesně spřízněn. Vždyť jsou to Izraelité, byli přijati za syny, Bůh s nimi bydlel, uzavřel s nimi smlouvu, dal jim zákonodárství, bohoslužbu i zaslíbení. Jejich předkové jsou praotci izraelského národa a od nich podle lidské přirozenosti pochází i Kristus – Bůh, který je nade všecko, buď velebený navěky! Amen.

Bůh je s námi a nad námi. Je vždy připraven nám pomoci, protože on miluje svůj lid. Působí jak v dějinách, tak v životních událostech každého člověka. Zjevuje se ve slově, a když je naplněn čas, tak ve svém Synu. Apoštol Pavel se o tom osobně mnohokrát přesvědčil a  nese  v sobě, jak píše, pocity zármutku a bolesti, že do situace plné utrpení, pokušení a ztráty víry se dostalo hodně jeho bratrů Izraelitů, s nimiž je spřízněn.

Z evangelia (Mt 14,22-33 ): Slova svatého evangelia podle Matouše. Když Ježíš nasytil zástupy, hned potom přiměl učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než on rozpustí zástupy. Když zástupy rozpustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Nastal už večer, a byl tam sám. Zatím byla loď už daleko od břehu a vlny jí zmítaly, protože vanul vítr proti nim. K ránu šel Ježíš k nim a kráčel po moři. Když ho učedníci uviděli kráčet po moři, zděsili se, neboť mysleli, že je to přízrak, a strachem začali křičet. Ježíš však na ně hned promluvil: „Vzmužte se! To jsem já, nebojte se!“ Petr mu odpověděl: „Pane, když jsi to ty, rozkaž, ať přijdu k tobě po vodě.“ A on řekl: „Pojď!“ Petr vystoupil z lodi, kráčel po vodě a šel k Ježíšovi. Zpozoroval však silný vítr a dostal strach. Začal tonout a vykřikl: „Pane, zachraň mě!“ Ježíš hned vztáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: „Malověrný, proč jsi pochyboval?“ Pak vstoupili na loď a vítr přestal. Ti, kdo byli na lodi, se mu klaněli a říkali: „Jsi opravdu Boží syn.“

O tom, že Bůh existuje a je s námi, se přesvědčili a tomu uvěřili nejen učedníci z příběhu Matoušova evangelia. Viděli Ježíše, který dokáže  kráčet po moři. Setkali se s ním  mnohé významné osobnosti Starého i Nového zákona, ať to byl Mojžíš, nebo Eliáš, Petr či Pavel. S nimi může každý z nás porovnávat i svůj zážitek důvěry k Bohu, který přesahuje naše smysly. A vždy je to jen jediný Bůh, který v dějinách působí jako ten, kdo zachraňuje.

Odkaz  na  liturgické  texty  z lekcionáře  k  bohoslužbě  slova   na neděli  13.8.2023.

1. čtení: 1 Král 19,9a.11-13a

Mezizpěv :  Žl 85,9ab+10.11-12.13-14 , odpověď: Pane, ukaž nám své milosrdenství!

2. čtení:  Řím 9,1-5

Evangelium: Mt 14,22-33

Podle projektu ČBK „UČÍCÍ SE CÍRKEV viz odkaz  na TÉMA 238:   „ ELIÁŠ – OBHÁJCE MONOTEIZMU “  -  19.NEDĚLE V MEZIDOBÍ 13.8.2023.