„HIERARCHICKÉ ZŘÍZENÍ CÍRKVE“- TÉMA 287 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ K 7. NEDĚLI VELIKONOČNÍ 12.5.2024

Mnozí křesťané vnímají světská, vědecká a lidská učení jako zdravou výchozí pravdu. Křesťanství pak, jako nějakou pravdu přídavnou - pomocnou, kterou je nutné vědou poměřovat. Církev není organizací demokratickou. Princip demokracie zní: Veškerá moc vychází z lidu. V církvi však všechna moc vychází z Krista. Proto má církev hierarchickou strukturu. Církev katolická vedená biskupským sborem, jehož hlavou je papež, pevně zůstává ve vlastním zdravém učení, které říká jasně: V Ježíši je pravda, on je Cesta. Pouze moudrost z Ducha, pravda a upřímná víra může lidi zachránit, aby  nepodlehli bludům.  Neboť moudrost vedoucí ke snadnému rozpoznávání lží, ta k nim přijde skrze pravou, fungující Církev Kristovu. Naší šancí je mít Pravdu v našich srdcích hluboce zapsanou. Musíme se naučit naslouchat pravdě a vedení Ducha Svatého. Ten nás bude v Kristově pravdě upevňovat. Bůh nás nenechal v nevědomosti. Ježíš nás neopustil, vždyť nám zde zanechal Ducha Svatého a své věrné služebníky v církvi. V církvi všechna moc vychází z Krista. On posílá své apoštoly a jejich nástupce, aby hlásali víru a zakládali jeho království. Církev katolická má hierarchickou strukturu. V čele církve stojí biskupský sbor, jehož hlavou je papež, jako nástupce sv. Petra. Avšak Kristus jí zároveň propůjčil také soustavu kolegiální. Hierarchie ( z řeckého hieros a arché = svatý počátek) je stupňovitá struktura církve směrem od Krista, od něhož pochází veškerá moc a autorita. On je původcem služby v církvi. Hierarchický prvek v církvi se zakládá na tom, že v ní jedná sám Kristus skrze zasvěcené nositele úřadu. Ti proto mohou konat nebo udělovat to, co by nemohli konat sami ze sebe, tedy na Ježíšově místě udělují svátosti a s jeho zplnomocněním vyučují. Kolegiální prvek v církvi spočívá v tom, že Kristus svěřil ucelenou víru společenství dvanácti apoštolů, jejichž následovníci řídí církev za předsednictví Petrova úřadu. Oni se stali pravými „služebníky Krista“ ( srov. Řím 1,1). Posvátné povaze církevní služby je vlastní i to, že má osobní charakter. Každý je osobně povolán: „Ty mě následuj!“ (srov. Jan 21,22), „Já tě křtím ve jménu Otce…“ (srov. Mt 3,11).Proto je svátostná služba v církvi zároveň službou kolegiální i osobní. To se potvrzuje i ve vztazích mezi biskupským sborem a papežem a v jejich péči o celou všeobecnou církev.

Matonick