„SVĚTLA OSTATNÍCH KŘESŤANŮ“- TÉMA 286 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ K 6. NEDĚLI VELIKONOČNÍ 5.5.2024

Křesťané byli kdysi tmou a konali skutky temnoty, avšak nyní jsou světlem v Pánu,     a proto mají vyzařovat velikonoční záři vzkříšeného Krista. Toto se děje životem „ve všestranné dobrotě, spravedlnosti a pravdě“. Kristovo světlo pomáhá také rozlišovat  i rozpoznat Boží vůli a pojmenovat i odsoudit skutky tmy. Tím se zpřítomňuje Kristovo vzkříšení a jeho světlo může prozářit temnotu. „Tak  ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce  v nebesích.“ (Mt 5,16). Světlo se projevuje v „dobrých skutcích“ člověka.  Září skrze dobré skutky křesťana, který je koná v novém duchu. Tak, že už nežije on, ale Kristus v něm. Jde o naprosté přilnutí života křesťana k Boží vůli, které působí, že se „dobrým skutkem“ stává celý jeho život.  Křesťan se tím stává jakoby průzračným a chvála za jeho skutky se už nevzdává jemu, ale Kristu v něm, protože jeho prostřednictvím je Bůh přítomen ve světě. Úkolem křesťana tedy je dát zazářit světlu, které v něm přebývá, a být tak „znamením“ této Boží přítomnosti mezi lidmi. Křesťané byli kdysi tmou a konali skutky temnoty, avšak nyní jsou světlem v Pánu, a proto mají vyzařovat velikonoční záři vzkříšeného Krista. Toto se děje životem „ve všestranné dobrotě, spravedlnosti a pravdě“. Kristovo světlo pomáhá také rozlišovat i rozpoznat Boží vůli a pojmenovat i odsoudit skutky tmy. Tím se zpřítomňuje Kristovo vzkříšení a jeho světlo může prozářit temnotu.  

(Bratři a sestry!) I vy jste byli kdysi tmou, ale nyní vás Pán učinil světlem. Žijte proto jako děti světla - ovocem světla je vždy dobrota, spravedlnost a život podle pravdy. Zkoumejte, co se líbí Pánu. Nepodílejte se na  neužitečných  skutcích tmy; spíše je veřejně odsuzujte. Vždyť člověku je hanba už jen o tom mluvit, co ti lidé potají páchají. Všechno, co se odsoudí, ukáže se v pravém světle. Všechno totiž, na co se vrhne světlo, je potom zřejmé. Proto je řečeno: „Probuď se, spáči, vstaň z mrtvých, a Kristus tě osvítí.“ (srov. Ef 5,8-14). Kdo vlastně je „Opravdový křesťan“, abychom mohli o něm říct, jestli se nám „líbí“ nebo ne? Činí z nás „Opravdové křesťany“ to, že jsme katolíci, protestanté, anglikáni nebo evangelikálové nebo cokoliv jiného?  Opravdový křesťan možná nebude mít dokonalé poznání o tom, co 'Církev' je, možná nebude schopen mluvit květnatou řečí o různých biblických knihách a nebude znát ani jména všech křesťanských myslitelů a teologů. Možná nebude schopen debatovat na různá teologická témata a citovat přesně verše z Bible. Možná se bude cítit nedostatečně vybaven k tomu, aby vedl semináře, aby mluvil o víře nebo napsal dojímavý duchovní článek.

Zkusme se na tyto věci podívat tak, jak se na ně dívá Bůh - ne pohledem rouhavým ani takovým, který by odpovídal naší představě. Prosme Pána, aby On očistil naše vidění a naučil nás, jak se dívat, jak posuzovat a jak konat. Víme, že Bůh se dívá lidem do srdce. Co Bůh vidí? Co chce vidět? Odpovědi nalezneme v Písmu  Svatém. Ti, kteří mají víru v jeho Slovo, budou bez dlouhého hledání vědět, co v nich Bůh chce vidět; jejich svědomí jim to řekne.

Člověk může být zahalen do různých rouch - rudých, zlatých, do církevních výhod všeho druhu, může být široko daleko známý jako věhlasný kazatel a „spasitel duší“, může být slavným zpěvákem duchovních písní nebo stavitelem kostelů. Může znát Bibli od A do Z a je schopen citovat téměř cokoliv s přesným označením kapitoly a verše. Jaké srdce však hledá Bůh, v jakém má zalíbení?  Bůh s láskou shlíží na 'pokorného, zkroušeného srdcem', žádá srdce velkodušné, dává odpověď srdci věřícímu, uzdravuje srdce zlomené.  Srdce „opravdového křesťana“ dnešních dní je zlomené. Je probodené tak, jak bylo Božské Srdce probodené hříchy a utrpením lidstva. Je zlomené nejednotou křesťanů a křikem duší, toužících po Slově Božím. Srdce „opravdového křesťana“ dnešních dní však je jako Srdce Kristovo - hoří ohněm lásky pro Boha a ke svým bližním. Berme si příklad ze života a chování skutečných křesťanů. Jsou to ti, kteří mají osobní vztah s Ježíšem Kristem. Celé křesťanství je postaveno na této Boží osobě. Ježíš prohlásil, že „…nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží“ (Jan 3, 3). Křesťanem je tedy ten, kdo se znovu narodil – to znamená - zemřel starému životu. Takový člověk musí v první řadě uznat, že před svatým Bohem nemůže obstát a že Ježíš Kristus zemřel na kříži právě za jeho hříchy. A pak vyznat svými ústy (nahlas) Ježíše Krista jako svého Spasitele.

Cílem křesťanské výchovy je, aby za pomoci milosti Boží vytvořila opravdového  a dokonalého křesťana, to jest, aby samého Krista zpodobnila a zobrazila v těch, kteří se ve křtu znovu zrodili. Křesťanská výchova se týká lidského života v celém jeho rozsahu: života tělesného i duševního, rozumového i mravního, života jednotlivců, rodinného i společenského: ne však, aby jej sebeméně omezovala, nýbrž aby jej povznášela, řídila a zdokonalovala podle příkladu a učení Ježíše Krista. Pravý křesťan, vytvořený křesťanskou výchovou, není nic jiného než nadpřirozený člověk, jenž cítí, myslí, jedná důsledně a přiměřeně podle zdravého rozumu osvíceného nadpřirozeným světlem příkladu a učení Ježíše Krista; je z něho člověk vynikající opravdovou pevností ducha. Člověk vpravdě charakterní.

Matonick.