SLOVO PÍSMA K 11.NEDĚLI V MEZIDOBÍ A K TÉMATU 295 „UČÍCÍ SE CÍRKEV: „PŘÍPRAVA CÍRKVE VE STARÉM ZÁKONĚ“ 16.6.2024

Dnešní úryvek z knihy Ezechiela zvěstuje „obnovu“ Izraele, kam se vyvolený národ vrátí z babylonského vyhnanství. Proroctví je založeno na skutečnosti, že Bůh je mocný vládce dějin a bez ohledu na nevěru, které se tento vyvolený národ vůči němu dopouští a porušuje jeho smlouvu, je milosrdný Bůh, věrný svým příslibům, připravený lidu odpustit a chystá mu novou, slavnou budoucnost.

Čtení z knihy proroka Ezechiela. Tak praví Pán, Hospodin: "Já vezmu z vrcholku vysokého cedru slabou větévku, ulomím ji z jeho nejvyšších výhonků a zasadím ji sám na vysoko vyčnívající hoře. Na vysoké Izraelově hoře ji zasadím, vyžene větve, vyraší výhonky,ponese plody, stane se nádherným cedrem. Pod ním budou hnízdit ptáci všeho druhu, budou hnízdit ve stínu jeho ratolestí. Poznají pak všechny polní stromy, že já jsem Hospodin: ponižuji strom vysoký, povyšuji strom nízký, dávám uschnout stromu zelenému, vypučet stromu suchému. Já, Hospodin, jsem to řekl a učinil."(Ez 17,22-24).

Ze druhého čtení  (2.Kor 5,6-10): Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům. Bratři! Jsme ustavičně plni důvěry. Víme, že dokud jsme doma v tomto těle, jsme jako vyhnanci v cizině, daleko od Pána. To proto, že v nynějším stavu v Boha jen věříme, ale dosud ho nevidíme. Jsme však plni důvěry a chtěli bychom raději opustit domov tělesný a odebrat se do domova k Pánu. A proto stůj co stůj usilujme o to, abychom se mu líbili, ať už v domově těla zůstáváme, nebo se z něho odebíráme. My všichni se přece musíme objevit před Kristovým soudem, aby každý dostal odplatu za to, co za života udělal dobrého nebo špatného.

Z listu apoštola Pavla plyne pro nás křesťany povzbuzení ke snaze prožívat celý svůj život v důvěře, že se na nás dívá laskavý a spravedlivý Bůh.  Jeho upozornění, že se všichni objevíme před Kristovým soudem, nás nemá vést k úzkosti nebo strachu. Vždyť  Kristus nás stejně jako Bůh Otec miluje a má zájem na naší spáse. Věříme, že Jeho Božská Spravedlnost se nad námi slituje a naše provinění nám odpustí.

Evangelium (Mk 4,26-34):  Slova svatého evangelia podle Marka. Ježíš řekl zástupu: "Boží království je podobné člověku, který zaseje do země semeno; ať spí, nebo je vzhůru, ve dne i v noci, semeno klíčí a roste, on ani neví jak. Země sama od sebe přináší plody: napřed stéblo, potom klas, pak zralé zrno v klasu. Když pak se ukáže zralý plod, hned člověk vezme srp, protože nastaly žně." Řekl také: "K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím ho znázorníme? Je jako hořčičné zrnko: Když se zasévá do země, je menší než všechna semena na zemi, ale když je zaseto, vzejde a přerůstá všechny jiné zahradní rostliny; vyžene tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jeho stínu." Mnoha takovými podobenstvími jim hlásal Boží slovo, jak to mohli pochopit. Bez podobenství k nim nemluvil. Když však byl se svými učedníky sám, všechno vysvětloval.

Učení o Božím království, podle dnešního Markova evangelia, vede společenství těch, kteří v něho věří, tj. církev, k vědomí, že ona sama je účinným znamením tohoto království, které  může neomezeně vzrůst tak, jako vyroste z nepatrného semínka, zasetého do země obrovská a plodná rostlina s mohutnými větvemi. Církev svou podstatou spojuje a přivádí lid  ke Kristu. Stává se zjevením usmíření, které nám v Ježíši Kristu nabízí Bůh.

Odkaz  na  liturgické  texty  z lekcionáře  k  bohoslužbě  slova  k 11.neděli v mezidobí  16.6.2024

1. čtení: Ez 17,22-24

Mezizpěv – Žl 92,2-3.13-14.15-16. Odpověď:Dobré je chválit Hospodina

2.čtení: 2.Kor 5,6-10

Evangelium: Mk 4,26-34

Podle projektu ČBK „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ : viz odkaz  na vypracované TÉMA 295  „PŘÍPRAVA CÍRKVE VE STARÉM ZÁKONĚ“.