Témata k nedělní a sváteční liturgii

KRISTOVA OBĚŤ - téma 345 na 5. neděli postní 17.3.2013 - homilie katechetická (KKC 612-623; YOUCAT 100-101)+ odkaz na kázání.

13. 3. 2013 12:14

5. NEDĚLE POSTNÍ – 17.3.2013

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení z knihy proroka Izaiáše. (IC)   Iz  43,16-21:

V dnešním úryvku z knihy proroka Izaiáše je obsažena část  záznamu obsáhlejší řeči autora o spáse.  Vyvolenému národu, žijícímu v babylonském vyhnanství, přináší Boží slova útěchy a naděje. Zvěstuje počátek velkolepé přírodní proměny, která je předzvěstí  i naší proměny, uskutečněné účastí na životě a oběti Ježíše Krista. Boží lid bude znovu zachráněn, aby společně opěvoval Boží slávu.

1. ČTENÍ Iz 43,16-21:Tak praví Hospodin, který vytvořil v moři cestu, v mocných vodách stezku, který (k soudu) vyvedl vozy i koně, vojsko i silné reky; všichni spolu leží, již nevstanou, jako knot zhasli, dohořeli: "Nevzpomínejte na věci minulé, nedbejte na to, co se dávno stalo! Hle, činím věci nové, teď již vzcházejí, což to nepoznáváte? Gestu vytvořím na stepi a stezky na poušti. Divoká zvěř mě oslaví, šakalové a pštrosi,  že jsem dal vodu na stepi, řeky na poušti, abych napojil svůj lid, svého vyvoleného, lid, který jsem stvořil pro sebe,  který bude hlásat mou chválu."

  • Komentář ke 2. čtení z  listu Pavla Filipanům .  (IC)    Flp  3,8-14:

Čtení z  listu Filipanům je svědectvím apoštola Pavla o síle Pánovy moci, která usměrnila obnovu jeho víry. Uchvácen Kristem počne víru vyznávat podle jiného žebříčku hodnot. Snaží se Ježíši Kristu připodobnit způsobem života, v radosti z poznání i  z účasti na jeho utrpení a oběti. Zadostiučinění nachází při  pohledu na vítěznou nebeskou odměnu, které se nic nevyrovná.

2. ČTENÍ Flp 3,8-14: Bratři!  Všecko považuji za škodu ve srovnání s oním nesmírně cenným poznáním Ježíše Krista, svého Pána. Pro něj jsem se toho všeho zřekl a považuji to za bezcenný brak, abych mohl získat Krista a byl s ním spojen; nemám přece vlastní spravedlnost, která se získá zachováváním Zákona, ale tu, která se dává tomu, kdo věří v Krista, totiž tu, která přichází od Boha a spočívá na víře. Tak na sobě poznám Krista i moc jeho zmrtvýchvstání a účast v jeho utrpení; a protože umřel on, i já mu chci být v tom podobný. Potom, jak doufám, dosáhnu i vzkříšení z mrtvých. Tím neříkám, že už bych toho dosáhl nebo že jsem už dokonalý; ale ze všech sil se snažím to uchvátit, protože i mne samého uchvátil Kristus Ježíš. Bratři, já si nenamlouvám, že už jsem to uchvátil. Ale o jedno mi jde: nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k tomu, co je přede mnou. Běžím k cíli za vítěznou nebeskou odměnou, ke které nás Bůh povolal skrze Krista Ježíše.

  • Komentář k evangeliu podle  Jana.  ( IC)  Jan   8,1-11:

Janovo evangelium  představuje Ježíše plného Otcova milosrdenství. Ježíš je nakloněn jakékoli vlastní oběti  s ochotou vzít na sebe všechny hříchy lidí, aby jim získal vykoupení. Odpouští hříchy tomu, kdo  se před ním ve víře skloní, projeví lítost, vyzná všechny  své hříchy a provinění proti Bohu a církvi. V dnešním příběhu i hříšná žena obdrží odpuštění Pána, které jí dává novou šanci žít: „Jdi a od nynějška už nehřeš!“. A žena jde a přechází ze smrti do života.

EVANGELIUM Jan 8,1-11: Ježíš odešel na Olivovou horu. Ale brzo ráno se zase objevil v chrámě a všechen lid přicházel k němu. On se posadil a učil je. Tu k němu učitelé Zákona a farizeové přivedli ženu přistiženou při cizoložství. Postavili ji doprostřed a řekli mu: "Mistře, tato žena byla dopadena v cizoložství při činu. Mojžíš nám v Zákoně nařídil takové ženy ukamenovat. Co říkáš ty?" Tou otázkou ho chtěli přivést do úzkých, aby ho měli z čeho obžalovat. Ježíš se však sehnul a psal prstem na zem. Když nepřestávali otázkami na něj dotírat, vzpřímil se a řekl jim: "Kdo z vás je bez hříchu, ať první hodí po ní kamenem." A sehnul se opět a psal na zem. Když to uslyšeli, jeden za druhým se vytráceli, starší napřed, až zůstal on sám a žena před ním.  Ježíš se vzpřímil a řekl jí: "Ženo, kam se poděli? Nikdo tě neodsoudil?" Odpověděla: "Nikdo, Pane." Ježíš řekl: "Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od nynějška už nehřeš! "

Kristova oběť

je téma 345 na dnešní katechetickou homilii podle projektu ČBK „Učící se církev“ -Cyklus CII s odkazem na Katechismus katolické církve (KKC) 612; 615-623.   YOUCAT 100, 101.

Osnova:

a) Ježíš svou poslušností nahrazuje naši neposlušnost

b) Ježíš dokonává svou oběť na kříži

c) naše účast na Kristově oběti

Úvod.

Naši prarodiče, Adam a Eva, v ráji odepřeli přinášet Bohu oběť poslušnosti a uvalili na sebe a své potomstvo hněv Boží, jenž mohl býti usmířen pouze nekonečným zadostiučiněním. Zprostředkovat je mohl svou vlastní obětí pouze Ježíš, který je zároveň pravý Bůh a pravý člověk. On je rovněž tím pravým veleknězem milosrdným a věrným v Boží službě a jediným možným prostředníkem mezi Bohem a lidmi, který dokáže smířit hříchy lidu (Žid 2,17).

Ježíš svou poslušností nahrazuje naši neposlušnost.

Ježíš podal svému Otci plné zadostiučinění svou poslušností a tím, že trpěl, prolil za nás svou krev a nechal se ukřižovat. Tato dvojí oběť Kristova (poslušnosti a života) kompenzovala naši neposlušnost  a opět nám otevřela zpět bránu ztraceného Ráje.

YOUCAT otázka 100: Trpěl Ježíš na Olivové hoře v noci před svou smrtí skutečně smrtelnou úzkostí?

Odpověď: Ježíš byl pravý člověk, proto na Olivové hoře prožíval skutečně smrtelnou úzkost tak jako každý člověk (612).

Ježíš  byl od Boha prohlášen veleknězem (Žid 5,9-10) a podstatou Ježíšovy kněžské služby byla oběť. „Každý velekněz přece bývá ustanoven k tomu, aby přinášel dary a oběti, proto musel i Ježíš nutně přinést oběť“ (Žid 8,3). Když však řekneme slovo oběť, vybaví se nám nejrůznější významy. Církev definuje oběť v náboženském slova smyslu jako: každý vnitřní akt odevzdání sebe Bohu a každý vnější projev vnitřního obětního smýšlení (srv. Oz 14,3; Řím 12,1; Sir 35,4). Přijmeme-li tuto definici oběti, pak pochopíme, že už samo vtělení Božího Syna můžeme chápat jako oběť.

Proto Kristus říká, když přichází na svět: „Oběti ani dary jsi nechtěl, ale připravils mi tělo. V zápalné oběti ani v oběti za hřích, Bože, jsi nenašel zalíbení. Proto jsem řekl: zde jsem, abych konal, Bože, tvou vůli. A touto vůlí jsme posvěceni obětováním těla Ježíše Krista jednou provždy“  (Žid 10,5-7a.10). Kristus se tak plně ztotožňuje ve svém vtělení s Božím vykupitelským plánem: „Mým pokrmem je konat vůli toho, který mě poslal a dokonat jeho dílo“ (Jan 4,34).  Ježíš musel bojovat o vnitřní přijetí Otcovy vůle týmiž lidskými silami jako každý z nás, aby dokázal položit svůj život za život světa.

Ve své nejtěžší hodině, opuštěn celým světem a dokonce i svými přáteli, svedl Ježíš vítězný zápas a řekl „ano“: „Otče můj, nemůže-li mě tento kalich minout a musím ho vypít, ať se stane tvá vůle“ (Mt 26,42). Ježíšova oběť za „hříchy celého světa“ (1 Jan 2,2) je výrazem jeho společenství lásky s Otcem: „Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život“    (Jan 10,17); (615).

Ježíš dokonává svou oběť na kříži.

Jestliže celý Ježíšův život v poslušnosti Otci je proniknut obětním postojem, pak jeho nejvyšší obětí je jeho krvavá smrt na kříži(srv. Ef 5,2; 1 Kor 5,7; Řím 3,25). V ní se naplňují prorocké předpovědi Starého zákona(srv. Žid 8,10), on je tenberánek, vedený na porážku (srv. Iz 53,7; Jer 11,19), který na sebe vzal hříchy mnohých, jenž nesl naše nepravosti a byl zmučen pro naše nevěrnosti(srv. Iz 53).

Naplnění těchto hlubokých vizí proroka Izaiáše o trpícím Božím služebníku vidí poslední starozákonní prorok Jan Křtitel v Ježíši Kristu, když před ním pokorně vyznává: Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa (Jan 1,29); (616).

YOUCAT otázka 101: Proč nás musel Ježíš zachránit právě smrtí na kříži?

Odpověď: Kříž, na kterém byl nevinný Ježíš strašlivým způsobem popraven, je místem vrcholného ponížení a opuštěnosti. Kristus, náš Spasitel, si vyvolil kříž, aby na sebe vzal vinu světa a aby na sobě vytrpěl utrpení světa. Tak svou dokonalou láskou přivedl svět zpátky k Bohu.

Bůh nám nemohl projevit svou lásku přesvědčivěji, než že se v osobě Syna dal přibít na kříž. Kříž byl v antice tím nejpotupnějším a nejukrutnějším popravčím nástrojem. Římští občané nesměli být odsouzeni k trestu ukřižováním, ať se provinili jakkoliv závažným zločinem. Bůh tak vstoupil do nejpropastnějšího utrpení lidstva. Jedinečná povaha a způsob Kristovy oběti na kříži se staly křesťanským symbolem věčné spásy lidstva (617).

Naše účast na Kristově oběti.

Kříž je jedinou obětí Krista, který je jediným prostředníkem mezi Bohem a lidmi. Kristus vyzývá své učedníky, aby vzali svůj kříž a následovali ho, protože on sám trpěl za nás a zanechal nám tak příklad, abychom šli v jeho šlépějích. Kristus chce totiž přidružit ke své vykupitelské oběti právě ty,kteří z ní mají prospěch jako první.

„Není jiné schodiště k výstupu do nebe než kříž“ (Sv. Růžena z Limy); (618).

Na závěr (619-623):

„Naše spása pochází z iniciativy Boží lásky k nám, protože „on si nás zamiloval a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy“ (1 Jan 4,10). „Vždyť Bůh pro Kristovy zásluhy smířil svět se sebou“ (2 Kor 5,19). Ježíš se dobrovolně obětoval za naši spásu. Tento dar předznamenává a předem uskutečňuje během poslední večeře: „To je mé tělo, které se za vás vydává“ (Lk 22,19). Poslušností své lásky  k Otci svou obětí  „až k smrti na kříži“ (Flp 2,8) splnil Ježíš své smírné poslání.

+ odkaz na kázání P. Jan Plodr: http://www.krasensko.cz/soubory/kazani/kristova-obet.pdf

Vypracoval Matonick

Zobrazeno 1171×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio