Témata k nedělní a sváteční liturgii

DÍLO A ODKAZ SV. CYRILA A METODĚJE - téma 362 ke Slavnosti Cyrila a Metoděje 5.7.2013 - homilie dějepisná.

3. 7. 2013 12:23

SLAVNOST CYRILA A METODĚJE - 5.7.2013 -pátek

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení z  knihy proroka Izaiáše. (V)   Iz 61,1-3a:

V dnešní slavnosti, k níž se vztahuje i úvodní čtení z  knihy proroka Izaiáše, si Česká republika a Slovensko připomínají 1150. výročí příchodu věrozvěstů Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. Papež Jan Pavel II. svého času oba svaté braty prohlásil za spolupatrony Evropy s odůvodněním, že vedle zásluh o šíření kultury v našich zemích, bojovali za jednotu církve východní se západní a ukázali správnou cestu ke sjednocení Evropy.

PRVNÍ ČTENÍ Iz 61,1-3a:Duch Pána, (duch) Hospodinův, je nade mnou, protože mě Hospodin pomazal, poslal mě zvěstovat radostnou zprávu chudým, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným, hlásat Hospodinovo milostivé léto a den pomsty našeho Boha, potěšit všechny soužené, zarmouceným na Siónu dát věnec místo popela, olej radosti místo smutečního šatu, jásot místo malomyslnosti.

  • Komentář ke 2. čtení z druhého listu Pavla Korinťanům.  (V)    2 Kor  4,1-2. 5-7:

Oba bratři si při svém příchodu do našich zemí uvědomili, že se musí přizpůsobit zdejšímu lidu a jeho mentalitě. Že nemohou přijít s řečtinou, které by nikdo nerozuměl, ale ani s latinou, které také nikdo nerozumí. Věděli, že ke zdejšímu lidu musí promlouvat v jejich řeči, aby mohli šířit třeba i takové výzvy apoštola Pavla, kterým nyní budeme nyní naslouchat  při čtení z jeho listu psaného Korinťanům.

DRUHÉ ČTENÍ 2 Kor 4,1-2. 5–7:Bratři! Když jsme pověřeni službou, nenecháváme se ovládnout malomyslností, protože nám Bůh milosrdně pomáhá. Nepoužíváme nečestných úskoků, nepočínáme si chytrácky ani nefalšujeme Boží slovo. (Ale hlásáme) pravdu naprosto otevřeně, a tak se doporučujeme každému lidskému úsudku před Bohem.  Vždyť přece nehlásáme sebe, ale kážeme, že Ježíš Kristus je Pán, my však, že jsme vaši služebníci kvůli Ježíši. Neboť Bůh, který řekl: 'Ať ze tmy zazáří světlo!', zazářil i v našem srdci, aby osvítil lidi poznáním Boží velebnosti, která je na Kristově tváři. Poklad (víry) máme v nádobě hliněné. To proto, aby se ta nesmírná moc připisovala Bohu, a ne nám.  

  • Komentář k evangeliu podle  Lukáše.  ( V)  Lk 10,1-9:

Svatý Cyril a Metoděj se stali důstojnými nástupci učedníků, které Pán podle dnešního  Lukášova evangelia ustanovil, aby šířili učení Krista. Dokázali skloubit řeckou i římskou tradici spolu, k prospěchu věřících a svěřeného lidu. Ztvárnili předpoklady  k vytvoření základu kulturní vyspělosti našeho národa, což vedlo  k prosazení našeho pozdějšího nároku na sebeurčení a práva na vlastní stát.

EVANGELIUM Lk 10,1-9: "Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát (učedníků), poslal je před sebou po dvou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít, a řekl jim: "Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky. Nenoste měšec, ani mošnu, ani opánky. S nikým se cestou nepozdravujte. Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: 'Pokoj tomuto domu!' Bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na něm váš pokoj, jinak se vrátí k vám. V tom domě zůstaňte a jezte a pijte, co vám dají, protože dělník má právo na svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu! Když přijdete do některého města a přijmou vás tam, jezte, co vám předloží, uzdravujte tamější nemocné a říkejte jim: 'Přiblížilo se k vám Boží království!'

Dílo a odkaz sv. Cyrila a Metoděje

je téma 362 ke dnešní dějepisné homilii podle projektu ČBK „Učící se církev“.

Osnova:

a) dílo: překlad Písma sv., církevních právních předpisů, slovanská bohoslužba

b) odkaz: víra, kultura, národní svébytnost (vědomí kulturní vyspělosti vytváří nárok na sebeurčení a právo na vlastní stát. Působením Cyrila a Metoděje jsme unikli osudu polabských Slovanů.

Úvod.

Evropa byla v době sv. Cyrila a Metoděje  rozdělena na dva kulturní a politické celky – na říši Východořímskou a Západořímskou. Centrem Východořímské říše byla Byzanc, dnešní Istanbul (po uchvácení Turky). Byzanc byla sídlem Východořímského císaře, kulturní město, s hlavním chrámem Hagia Sofia. Slavila se v něm květnatá, slavnostní a zpěvná a časově náročná byzantská liturgie. Jazykem celé východořímské říše i byzantské liturgie byla řečtina. A pak zde byla západořímská říše, jejím střediskem byl Řím, sídlo Petrova nástupce, papeže. V celé západořímské říši kulturním jazykem byla latina. Naše jazyky – čeština, polština, ruština, němčina, francouzština – tehdy neexistovaly. Teprve se vyvíjely. Tehdy to byla jakási místní nářečí, bez písma, bez literatury, bez psaného slovy. Všechno, co bylo psáno, knihy, zákony, výnosy – to bylo v latině. Pokud to vůbec bylo. Vždyť číst a psát uměli vlastně jen kněží. A liturgie – mše sv., udělování svátostí – to bylo v latině. Latina byla jazykem Evropy. Liturgie západořímské říše byla liturgie římská. Na rozdíl od byzantské byla a je stručnější a prostší. Není tak bohatá na zpěvy, slavnostní obřady a symboly. Zatímco byzantská liturgie se doposud slaví za ozdobnou stěnou, ikonostasem, naše liturgie se slavila původně na oltáři, který je otočen směrem na Východ, dnes se slaví na obětním stole, který je otočen k lidu.

Dílo: překlad Písma sv., církevních právních předpisů, slovanská bohoslužba.

Svatí Cyril a Metoděj vyrostli v byzantské liturgii. Tu měli v krvi. Tou žili. Když byli knížetem Rostislavem pozváni na Velkou Moravu, uvědomili si, že se musí přizpůsobit tamějšímu lidu a jeho mentalitě. Že nemohou přijít s řečtinou, které by nikdo nerozuměl, ale ani s latinou, které také nikdo nerozuměl. Věděli, že je zde jazyková bariéra. Věděli, že ke zdejšímu lidu musí promlouvat v jejich řeči. Ale v jaké? Vždyť žádná jednotná řeč neexistovala, kterou by všichni mluvili. Jenom různá nářečí. Bylo proto potřeba teprve vytvořit jednotný jazyk, ve kterém by se všichni domluvili, kterému by všichni rozuměli. Jakousi jednotnou, umělou, slovanskou řeč. Cyril se pustil do díla. Vytvořil slovanský jazyk. Za základ si vzal jihomakedonský dialekt, který se jen málo lišil od slovanského nářečí moravského. Pro tento jazyk sestavil sv. Cyril i abecedu. Tak vznikl jazyk staroslověnština a abeceda kyrilice neboli glagolice. Do tohoto jazyka přeložil sv. Cyril evangelia a texty liturgie. Jaké liturgie? Té římské nebo té byzantské? Opět se sv. Cyril projevil jako velký novátor, který se uměl přizpůsobit poměrům. Vzal si za základ tzv. liturgii sv. Petra, která se užívala v západní části východořímské říše, a která v sobě spojovala prvky byzantské a římské liturgie.

Odkaz: víra, kultura, národní svébytnost (vědomí kulturní vyspělosti vytváří nárok na sebeurčení a právo na vlastní stát. Působením Cyrila a Metoděje jsme unikli osudu polabských Slovanů.

Slovanská liturgie byla tehdy něčím novým a u mnohých biskupů okolních zemí probouzela odpor. Zastávali názor, že liturgie může být slavena pouze řecky, hebrejsky nebo latinsky. Sv. Cyril neochvějně hájil slovanskou liturgii. Oba bratří byli předvolání do Říma, kde papež Hadrián II. slavnostním způsobem povolil užívání slovanské liturgie, když slovanské překlady položil na oltář baziliky Panny Marie Větší.  Sv. Cyril však v Římě onemocněl,  v roce 869 zemřel a byl pochován v bazilice sv. Klementa. Sv. Metoděj se vrátil na Velkou Moravu. Papež jej vysvětil na biskupa a znovu potvrdil slovanskou liturgii.

Po smrti sv. Metoděje  v roce 885 se dílo sv. Metoděje rozpadlo. Slovanská bohoslužba byla na Moravě zakázána. Svatopluk Metodějovy žáky z Moravy vyhnal. Oni však slovanským jazykem šířili křesťanství na území dnešního Polska a Bulharska. Slovanská liturgie se udržela na různých místech v Čechách, svatý Prokop na Sázavě sloužil se svými bratřími slovanskou liturgii, sv. Václav byl vychováván knězem, který jej vychovával jak ve slovanské, tak i v latinské tradici.

Nakonec v našich zemích zvítězila liturgie latinská. Bylo to historickou nutností. Latina byla mezinárodním jazykem, byla jazykem, kterým se vyučovalo na universitách, umožňovala myšlenkovou a kulturní výměnu po celé Evropě, od Španělska, Itálie až po severní oblasti Evropy. Tyto možnosti slovanský jazyk neměl. Za pomoci latiny se naše národy staly součástí kulturní Evropy, tento vývoj dosáhl svého vrcholu v době Karla IV., římského císaře a českého krále, který v Praze založil mezinárodní universitu. Ale i v jeho době se v Praze vedle latinské někde slavila také slovanská liturgie. Postupně došlo k tomu, že národní jazyky zcela v liturgii zcela  převládly. Církev ovšem nyní umožňuje  slavení liturgie, všech obřadů a svátostí i ve starém, předkoncilním obřadu, při zachování latiny v liturgii kdekoliv si to věřící přejí.

Na závěr:

Svatý Cyril a Metoděj dokázali skloubit řeckou i římskou tradici spolu k prospěchu věřících a svěřeného lidu. Nebáli se jít po nevyšlapaných cestách  a jejich odkaz žije dosud. Působení Cyrila a Metoděje v našich zemích ztvárnilo předpoklady  k vytvoření základu kulturní vyspělosti našeho národa a umožnilo prosazení našeho pozdějšího nároku na sebeurčení a práva na vlastní stát.  S  důvěrou se  i nadále svěřujeme jejich přímluvě: „nezhyne rod, jenž věřit neustane, dědictví otců zachovej nám, Pane.“    

Vypracoval Matonick

Zobrazeno 2005×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio