Témata k nedělní a sváteční liturgii

VSTOUPIL NA NEBESA, SEDÍ PO PRAVICI BOHA ... téma 28 ke Slavnosti Nanebevstoupení Páně 29.5.2014 - homilie katechetická (KKC 659-661; YOUCAT 109).

29. 5. 2014 11:08

SLAVNOST NANEBEVSTOUPENÍ PÁNĚ - 29.5.2014 - čtvrtek

Liturgické texty (AI)

  • Komentář k 1. čtení ze Skutků apoštolů . (I A )  Sk 1,1 -11:

Ježíš po svém vzkříšení  poskytnul apoštolům mnoho důkazů o tom, že mezi nimi nadále žije. Po čtyřicet dní se jim zjevoval a před svým odchodem k nebeskému Otci je pověřil, aby o něm svědčili po celém světě. Tím dovršil své spásonosné poslání na této zemi a odešel k Bohu. O tom je i první čtení ze Skutků apoštolů.

1. ČTENÍ:  Sk 1,1-11: Ve své dřívější knize jsem pojednal, milý Theofile, o všem, co Ježíš konal  a čemu učil až do dne, kdy byl vzat do nebe. Předtím dal svým vyvoleným apoštolům příkaz skrze Ducha svatého. Po svém utrpení jim poskytl mnoho důkazů, že žije: po čtyřicet dní se jim zjevoval  a mluvil o Božím království. Když s nimi jedl, přikázal jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma, ale čekali na Otcovo zaslíbení - "vždyť jste přece o tom ode mě slyšeli: Jan křtil vodou, ale vy budete pokřtěni Duchem svatým za několik málo dní". A když tak spolu seděli, zeptali se ho: "Obnovíš ted', Pane,  v Izraeli království?" On jim však řekl: "To není vaše věc, abyste věděli čas a okolnosti, jak je Otec  z vlastní moci ustanovil. Ale až na vás sestoupí Duch svatý, dostanete moc a budete mými svědky  v Jeruzalémě, v celém Judsku a Samařsku, ano až na konec země." Když to pověděl, byl před jejich zraky vyzdvižen a oblak jim ho vzal z očí. Hleděli upřeně k nebi za ním, jak odchází, a najednou vedle nich stáli dva muži v bělostných šatech a řekli: "Lidé z Galileje, proč tak stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl vzat od vás do nebe, přijde zase právě tak, jak jste ho viděli, že odchází do nebe."

  • Komentář ke 2. čtení z  listu apoštola Pavla Efesanům . (I A )  Ef  1,17-23: 

Z listu apoštola Pavla vyslechneme chvalozpěv, opěvující úžasný Boží plán, který už od věčnosti obklopuje lidstvo. Apoštol vyprošuje pro své věřící dar pochopit a proniknout Boží tajemství, aby si uvědomili, co pro ně Bůh připravil. Vzkříšení  a nanebevstoupení  Krista je zjevením slávy Boha, který v Kristu přemohl smrt. Naše lidství bylo Jím povýšeno a vysvobozeno.

2. ČTENÍ:  Ef 1,17-23:Bratři!  Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, ať vám udělí dar moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat, takže budete moci mít o něm správné poznání. On ať osvítí vaše srdce, abyste pochopili, jaká je naděje těch, které povolal, jaké poklady slávy skrývá křesťanům jeho dědictví a jak se ukazuje na nás, na věřících, jeho nesmírně velká moc působením jeho účinné síly. Tak se; už projevila jeho síla, když Krista vzkřísil z mrtvých a posadil ho po své pravici v nebi: vysoko nade všecka knížata, nade všecky mocnosti a síly, nade všecko panstvo - a jak jen se ještě jmenují všechny hodnosti, a to nejen v tomto věku, ale i v budoucím. Ano, 'všechno mu položil k nohám'. A jeho dal jako svrchovanou hlavu církvi: ona je jeho tělem, plností toho, který naprosto všechno ovládá.

  • Komentář k evangeliu podle  Matouše. ( I A ) Mt  28,16 -20:

Matoušovo evangelium je zakončeno vyprávěním o posledním zjevení vzkříšeného Ježíše jeho apoštolům. Kristus od nich odchází, ale slibuje jim, že mohou počítat s jeho trvalou přítomností. Stal se svrchovanou hlavou naší církve. Pověřil ji, aby pokračovala v Jeho poslání. Kristus se naší zemi nevzdálil. Skrze Jeho nanebevstoupení se země spojila s nebem.

EVANGELIUM:  Mt 28,16-20:Jedenáct učedníků odešlo do Galileje na horu, kam jim Ježíš určil. Uviděli ho a klaněli se mu, někteří však měli pochybnosti. Ježíš k nim přistoupil a promluvil:  "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. Hle, já jsem   s vámi po všechny dny až do konce světa."

Vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha…

je téma 28 ke dnešní katechetické homilii podle projektu „Učící se církev“ cyklus AIs odkazem na Katechismus katolické církve (KKC) 659-661;YOUCAT 109.

Osnova:

a) po vzkříšení 40 dnů s učedníky

b) nezvratný vstup jeho lidství do Boží slávy

c) „Vystupuji k Otci svému a k Otci vašemu.“

Úvod.

Kristovo vzkříšení po jeho smrti na kříži nebylo návratem k pozemskému životu, jak tomu bylo kupříkladu při zázračných vzkříšeních, k nimž došlo u některých lidí v předvelikonoční epoše a která vykonal sám Ježíš. V případě Kristova vzkříšení se jedná o zásadně jinou záležitost. Ve svém vzkříšeném těle přechází Ježíš ze stavu smrti k novému životu. Je to život mimočasový, život nadpozemský. Ježíšovo tělo je při vzkříšení zcela naplněno mocí Ducha Svatého, a tak se stává plně účastným na božském životě ve stavu slávy. Vzkříšený Kristus je „člověk z nebe“ (1 Kor 15,47).  Právě v tomto smyslu slova se Kristovo vzkříšení a nanebevstoupení nachází za hranicemi čistě historické události.

Po vzkříšení 40 dnů s učedníky.

Je nespornou skutečností, že Ježíš se po svém vzkříšení zjevil svým učedníkům, jednal s nimi, dokonce s nimi pojedl, ukázal jim na svém těle stopy svého utrpení,  dovolil jim, aby se ho dotýkali a aby se tak ujistili o jeho identitě. Přesto svým tělem už nepatří pozemskému životu, nýbrž se podílí na božském životě svého otce. Lidský rozměr jeho nynější existence už v sobě skrývá nový život, který mu od nynějška patří, a tak se na něj nevztahují běžně platné zákony času a prostoru a události vztahující se k jeho vzkříšení a nanebevstoupení patří do oblasti tajemství. Jeho zmrtvýchvstání nebylo návratem do normálního pozemského života, nýbrž vstupem do nového způsobu bytí.

Zmrtvýchvstalý Ježíš  se objevoval lidem při mnoha příležitostech a ujišťoval je, že je to opravdu on, koho vidí. Vcházel do domů zavřenými dveřmi, zjevoval se a mizel, své přátele nabádal a povzbuzoval, aby věřili ve Slovo Boží. Oni se shromažďovali, vzkříšený Ježíš s nimi pracoval, vedl je a dal jim moc činit znamení a zázraky. Tentýž Petr, který předtím s přísahami a sliby zapřel, že by Ježíše znal, na tržišti v Jeruzalémě odvážně svědčil o tom, že uviděl vzkříšeného Ježíše. Ostatní apoštolové to dělali také. S nasazením života cestovali z jedné země do druhé a mučednickou smrtí zpečetili své přesvědčení, že Ježíš vstal z mrtvých. Tím způsobem se zrodila obecná církev, rostla a přežila, navzdory pronásledování.

Po čtyřiceti dnech Ježíš ukončil svá setkání. Zavedl své apoštoly na Olivovou horu  a promluvil k nim naposled. Slíbil jim  pomoc Ducha svatého, aby  mohli uskutečnit úkol, který jim byl svěřen. Ježíš jim ho uložil se slovy: „A řekl jim: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen. Když jim to Pán řekl, byl vzat vzhůru do nebe a usedl po pravici Boží “ (Mk 16,15-19); ( 659).

Nezvratný vstup jeho lidství do Boží slávy.

Poslední Ježíšovo zjevení končí jeho nanebevstoupením.

YOUCAT otázka 109: Co znamená, že Ježíš vstoupil na nebesa?

Odpověď: Nanebevstoupení znamená nezvratný vstup Ježíšova lidství do božské slávy, v níž navěky zůstává s Otcem. Ve svém Synu je nám Bůh lidsky blízký. Nadto Ježíš prohlašuje v Janově evangeliu: „A já, až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny k sobě“ (Jan 12,32).

„Člověk,“ říká papež Benedikt XVI., „tak nalézá prostor v Bohu.“ Ježíš Kristus je nyní u Otce a odtud přijde jednoho dne „soudit živé i mrtvé“. Kristovo nanebevstoupení znamená, že Ježíš už není viditelně přítomen na zemi, a přece je tu.

„Vystupuji k Otci svému a k Otci vašemu.“

Než Ježíš vstoupil na nebesa, zůstávala  jeho sláva ještě zahalena vnějšími rysy obyčejného lidství. To, jak je v té době sláva Zmrtvýchvstalého zastřená, vysvítá z tajemného výroku Ježíše k Marii z Magdaly: „Ještě jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a oznam jim: ‚Vystupuji k svému Otci a k vašemu Otci, k svému Bohu a k vašemu Bohu‘“ (Jan 20,17). Teprve jeho vstupem k Otci se sláva vzkříšeného Krista a sláva Krista povýšeného na pravici Otce projevila.  V křesťanských vyznáních se objevují tři skutečnosti, patřící neodlučitelně k sobě:  nanebevstoupení, sezení po pravici Otcově a soudcovská moc. "Vstoupil na nebesa, sedí po pravici Otce a odtud přijde soudit živé i mrtvé" (660).

Boží pravicí se nemyslí část těla, sezením se nemyslí tělesná poloha. Sezení symbolizuje klid, pokoj, usazení ve věčné blaženosti, jejíž jméno je "Otcova pravice". Sedět po něčí pravici znamená být mu  roven slávou a mocí. V případě Boha je to sláva božství a královská a soudcovská moc, která přísluší Kristu jakožto Bohu.

Může však Kristus "sedět po Otcově pravici" jako člověk?  Kristus jako Bůh je roven Otci, ale jako člověk je Otci podroben.  Osobě Krista,  jako Bohu,  vzdáváme slávu a čest a vše, co s ní souvisí.  Ale poněvadž Ježíš Kristus  i jako člověk vysoko převyšuje všechno ostatní tvorstvo a má nad vším vladařskou a soudcovskou moc, právem sedí po Boží pravici. Vystoupení na nebe a zasednutí po pravici Otce znamená z hlediska naší spásy, že se Kristus se ujímá vlády a soudu nad tvorstvem. V okamžiku jeho nanebevstoupení ji začíná efektivně vykonávat skrze své lidství. To je vrchol jeho vyvýšení, cíl jeho poslání.  

Lidstvo ponechané svým přirozeným silám nemá přístup do Božího života a jeho blaženosti. Jedině Kristus mohl otevřít člověku tento přístup jít v téže slávě tam, kam nás předešel On (661).

Na závěr.

Ježíš Kristus, hlava církve, vstupuje před námi do slavného království Otce, abychom my, údy jeho Těla, žili v naději, že jednou s ním budeme na věky.

Vypracoval Matonick

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio