Témata k nedělní a sváteční liturgii

MIMOŘÁDNÉ DARY DUCHA SVATÉHO - téma 30 ke Slavnosti seslání Ducha Svatého 8.6.2014- homilie katechetická (KKC 799-801).

5. 6. 2014 23:17

SLAVNOST SESLÁNÍ DUCHA SVATÉHO – 8.6.2014 - neděle

Liturgické texty (AI)

  • Komentář k 1. čtení ze Skutků apoštolů . (I A )  Sk 2,1 -11:

O  Letnicích -  v den významného židovského svátku, se podle apoštola Lukáše uskutečnila  ve společenství nejvěrnějších Ježíšových učedníků neobyčejná událost. Ohnivé plameny  a silný vítr  provázel Boží zjevení Ducha svatého, který naplnil apoštoly charizmaty – rozličnými duchovními dary. Od toho okamžiku se jejich působením začalo rozvíjet mohutné dílo evangelizace, které se rozšířilo do celého světa.

1. ČTENÍ Sk 2,1-11: Nastal den letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali. V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali: "Ti, co tak mluví, nejsou to Galilejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Partové, Médové, Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kapadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a lybijského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židéi proselyté, Kréťané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky."

  • Komentář ke 2. čtení z 1.listu  Pavla Korinťanům . (I A )  1 Kor  12, 3b -7. 12 -13:

Z listu apoštola Pavla vyplývá, že Duch svatý nabízí jednotlivcům  do života nejrůznější charizmata. Jsou to dary milosti, které nepramení z lidských schopností či úsilí, ale pouze z Boží velkodušné štědrosti. Mají sloužit k užitku církve. Motivací k používání darů Ducha mezi lidmi nemá být osobní potěšení, nebo ukojení ctižádosti jednotlivce, ale předsevzetí být užitečný pro druhé.

2. ČTENÍ 1Kor 12,3b-7.12-13:Bratři !  Jenom pod vlivem Ducha svatého může někdo říci: "Ježíš je Pán." Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. Ty projevy Ducha však jsou dány každému k tomu, aby mohl být užitečný. Tělo je také pouze jedno, i když má mnoho údů; ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo. Tak je tomu také u Krista. Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo - ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní - všichni jsme byli napojeni jedním Duchem.

  • Komentář k evangeliu podle Jana. ( I A ) Jan  20,19 -23:

Když se podle Janova evangelia zjevil Ježíš po svém vzkříšení učedníkům, odevzdal jim dar Ducha svatého a spolu s ním i svůj pokoj, své poslání, svou nadpřirozenou moc a dar odpouštět hříchy. Oni pak od té doby pokračují v tomto spásonosném působení , kterým jsou obdarováni,  a ty, kteří přicházejí s upřímnou lítostí, pokáním a s touhou Duchu svatému se otevřít, přivádí k původní neposkvrněnosti.

EVANGELIUM Jan 20,19-23:Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. Znovu jim řekl: "Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou."

Mimořádné dary Ducha Svatého   

je téma 30 ke dnešní katechetické homilii podle projektu „Učící se církev“ cyklus AIs odkazem na znění 2. čtení 1 Kor 12,3n a Katechismus katolické církve (KKC) 799-801.

Osnova:

a) pojem charisma

b) rozlišování charismat

Úvod.

Téma o charismatech jsme podle KKC probírali v tématu 27 k 6. neděli velikonoční (viz str. 90). Dnes  se těmto mimořádným duchovním darům budeme věnovat též ve světle listu apoštola Pavla, z něhož část vyslechneme v dnešním 2. čtení.

Pojem charisma.

Pro posouzení toho, co je charisma, se budeme muset vždycky obracet na Nový zákon, především na Pavlovy texty z jeho listů 1 Korinťanům, popřípadě Římanům. Je ovšem třeba říci, že v Novém zákoně ještě nemáme přesně vzato zaznamenán technický význam slova charisma, jak se chápe dnes. Nicméně zmíněné texty, představují počátek chápání tohoto specifického významu slova charisma. Připomeňme si učení církve, že charismata, ať mimořádná či prostá a skromná, jsou milosti Boží, kterými Duch svatý obdarovává jednotlivce tak, aby prospívali lidem  i církvi (799). Z listu apoštola Pavla vyplývá, že jsou to dary, které nepramení z lidských schopností či úsilí, ale pouze z Boží velkodušné štědrosti. Přijímat je má s vděčností nejen ten kdo je dostává přímo, ale všichni členové církve (800). 

V LG 12 čteme: "Duch svatý ... rozdává mezi věřící každého stavu také zvláštní milosti, kterými je činí schopnými a pohotovými přijímat různé práce či úkoly užitečné pro obnovu a další rozvoj církve, a to podle slov: Ty projevy Ducha jsou však dány každému k tomu, aby mohl být užitečný“(1 Kor 12,7).                                                 

Rozlišování charismat.

Charismata se mají přijímat vděčně a radostně - ať už jsou oslnivá či jen prostá a běžná - neboť jsou potřebám církve zvlášť přiměřená a užitečná. Chápání charismat není však ani dnes nesporné a stejné. Záleží např. na tom, jak chápeme ono "prostá a běžná". Jsou charismata službou nebo ne?  Zdá se, že jde většinou  o různý důraz na jednotlivé aspekty charismat.

Dar charismat pro společenství není dáván pouze skrze jediného člena. Je složitou, Bohem režírovanou  kombinací příspěvků více lidí.  Prospěch, který tím společenství církve získává, nemusí být okamžitě všem patrné, rozpoznatelné  a rozlišitelné. Pro rozlišení významu jednotlivých charismat je jediné  kriterium. Posouzení, jsou-li dary pocházející od Ducha svatého uplatňovány tak, že se plně shodují s ryzími podněty téhož Ducha, totiž s láskou. Ta je pravým měřítkem charismat. Pastýři církve vše zkoumají a dohlížejí na to, aby se využívání charismat vzájemně doplňovalo a aby jejich využití ve vzájemné spolupráci vedlo ke společnému prospěchu církve  (801).

V době působení apoštola Pavla byli korintští křesťané přesvědčeni, že právě oni jsou výjimečně obdarovaní. Silná zkušenost s působením Božího Ducha na jejich obec je vedla k namyšlenosti, k nejednotě  a k vytváření nesnášenlivých skupin, z nichž každá se domnívala, že jedině ona je v právu. Ovládala je přitom jejich lidská pýcha a řevnivost. Někteří z nich si dělali nárok na zvláštní Boží přízeň a rozhlašovali o sobě, že právě mezi nimi Boží Duch obzvlášť silně působí.  Takové počínání ovšem příkře odporuje Božímu úmyslu a podstatě jeho jednání v lidském světě. Dary, které věřící od Boha dostávají, jsou totiž vázány na působení Ducha svatého a musí být používány spořádaně a v souladu s Božím plánem.

Hlásání Boží jednoty a jedinosti má v Pavlově argumentaci napomenout znesvářené křesťany k souladu, svornosti a k vzájemnému obohacení. Apoštol Pavel v odpovědi na nepříznivý vývoj vztahů mezi křesťany obce, nastiňuje  praktické působení Boha v lidské společnosti věřících.

Pavel v úryvku dnešního čtení uvádí tři božské osoby, o nichž zdůrazňuje, že jsou ‚jedno‘: „Ježíš je Pán." Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí“ (1 Kor 12,3-6).

Z jeho učení plyne, že Boží Duch uděluje zcela svobodně jednotlivým lidem rozličné duchovní dary, charizmata. Že  Ježíš Kristus je jediný Pán celého společenství věřících, kterým jsou  obdarovaní lidé zavázáni prostřednictvím svěřených  charizmat sloužit a k Ježíši  Kristu,  jako k hlavě církve, veškerou lidskou službu upínat. Že Bůhje ten jediný, z jehož iniciativy vycházejí mimořádné, zázračné síly, ve společenství církve působící, před nímž se bude každý za využití svěřených hřiven odpovídat. Co se konkrétně skrývá za oněmi ‚dary‘, ‚službami‘ a ‚mimořádnými silami‘?:

„Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání, někomu zase víra, dar uzdravování, působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená. To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce“ (1 Kor 12,8-11).

Podle Pavla patří sem též  povolání ke službě apoštola, proroka, učitele, ke kterým jsou někteří křesťané Pánem uschopněni, aby jimi sloužili celému společenství věřících. Pavel si je přitom vědom, že Boží působení mezi lidmi se nedá kategorizovat do oddělených přihrádek.Všechny tyto oblastinadpřirozeného Božího působení na lidi se navzájem prolínají.

Na závěr.  

Motivací k používání darů Ducha mezi lidmi nemá být osobní potěšení, seberealizace nebo ctižádostivost, nýbrž užitečnost těchto projevů pro druhé. To má být jediný cíl jednání lidí, kteří jsou zvláštním způsobem obdarováni Duchem svatým. Kdo se tímto pravidlem užitečnosti pro druhé neřídí, stává se sice v určitém smyslu krásným, ale přitom naprosto neprospěšným nástrojem vlastní ctižádosti. Být užitečný pro druhé znamená jinými slovy sloužit.

Vypracoval Matonick

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio