Témata k nedělní a sváteční liturgii

CO SOUDÍ LIDÉ O KRISTU? - téma 65 ke 3. neděli adventní 14.12.2014 - homilie biblická.

10. 12. 2014 13:06

 3. NEDĚLE ADVENTNÍ - 14.12.2014

Liturgické texty:

  • Komentář k 1. čtení z knihy proroka Izaiáše. (IB )   Iz  61, 1 -2a. 10 -11:

Slova, která uslyšíme při čtení z knihy proroka Izaiáše, četl o několik století později posluchačům  Ježíš z Písma v nazaretské synagoze.  Podle záznamu apoštola Lukáše citát Ježíš vztáhl na svou osobu, když prohlásil: „Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli“. Až budeme v dnešním tématu uvažovat nad  otázkou:  „Co soudí lidé o Kristu?“, bude dobré  poučit se zde i jinde v Písmu, za koho Ježíš pokládal sám sebe.

1. ČTENÍ Iz 61, 1-2a. 10-11: Duch Pána, ( duch ) Hospodinův, je nade mnou, protože mě Hospodin pomazal, poslal mě zvěstovat radostnou zprávu chudým, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným, hlásat Hospodinovo milostivé léto. Radostí jásám v Hospodinu, má duše plesá v mém Bohu, neboť mě oblékl v roucho spásy, oděl mě šatem spravedlnosti jako ženicha okrášleného věncem, jako nevěstu ozdobenou šperky. Jako země rodí rostlinstvo, jako zahrada dává vzejít své setbě, tak Pán, Hospodin, dá vyrašit spravedlnosti a slávě před všemi národy.

  • Komentář ke 2. čtení z prvního  listu apoštola Pavla Soluňanům.  (IB )  1 Sol  5,16 -24:

Ze čtení z listu apoštola Pavla pro nás plyne jedno velké povzbuzení, abychom neochabovali v přípravách na příchod Krista. Ježíš se má stát centrem našeho života. K tomu nás posvěcuje Bůh svou milostí a svým Duchem. Jen ve společenství s Ježíšem Kristem nalezneme  k Otci cestu.

2. ČTENÍ 1 Sol 5, 16-24: Bratři! Stále se radujte. Bez přestání se modlete. Ve všech životních podmínkách děkujte ( Bohu ). Tak to Bůh pro vás chce v Kristu Ježíši. Nezhášejte oheň Ducha, nepodceňujte dar promlouvání z vnuknutí, ale všecko zkoumejte, a co je dobré, toho se držte. Varujte se zla, ať se objevuje pod jakoukoli tvářností. Sám Bůh pokoje kéž vás dokonale posvětí. Ať si uchováte ducha neporušeného a duši i tělo neposkvrněné pro příchod našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolává, a on to také splní.

  • Komentář k evangeliu podle  Jana. ( IB )  Jan  1, 6 -8. 19 -28:

Podle Janova evangelia Jan Křtitel, když křtil Ježíše, byl si vědom jeho absolutní  nadřazenosti. Že není hoden „rozvázat mu ani řemínek u opánků“. Že on křtí jen vodou, zatímco Ježíš  Duchem svatým. Odvolával se na moudrost starozákonních proroků a jeho  přesvědčení později potvrdil i Boží hlas z nebe, který Ježíše prohlásil za svého milovaného Syna.

EVANGELIUM Jan 1, 6-8. 19-28: Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle.  A toto je Janovo svědectví, když k němu židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: "Kdo jsi?" Vyznal to a nezapřel. Vyznal: "Já nejsem Mesiáš." Zeptali se ho: "Co tedy jsi? Eliáš?" Řekl: "Nejsem." "Jsi ten Prorok?" Odpověděl: "Ne." Řekli mu tedy: "Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kdo nás poslali. Co říkáš sám o sobě?" Řekl: "Já jsem hlas volajícího na poušti: 'Vyrovnejte cestu Pánu', jak řekl prorok Izaiáš." Někteří z poslů byli farizeové. Ti se ho zeptali: "Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš, ani Eliáš, ani ten Prorok?" Jan jim řekl: "Já křtím vodou. Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte; ten, který má přijít po mně; jemu nejsem hoden rozvázat řemínek u opánku." To se stalo v Betánii na druhé straně Jordánu, kde Jan křtil. 

Co soudí lidé o Kristu?

je téma 65 ke dnešní biblické homilii podle projektu „Učící se církev“ cyklus BI  s odkazem na znění dnešního  evangelia Jan 1,6–8.19–28.

Osnova:

a) Pro Jana byl Ježíš větší než on, pro veleradu velkou neznámou, kým  je Ježíš pro dnešní lidi, pro nás?

b) zaujatí: mýtická postava, jeho učení směs pohanských nauk, nebo odvar Kumránských nauk

c) nezaujatí: sociální reformátor, osvobozenecký vůdce, náboženský genius

d) lhostejní: ideální člověk, možná i Bůh, ale já se o to nezajímám, nejsem fanatik, pohřeb chci mít křesťanský

e) věřící: člověk, ale i Syn Boží, vyslanec Otce, náš Pán

Úvod.

Ježíš se ptá: „A za koho mne pokládáte vy?“. Kdo je Ježíš podle nás? Na naší odpovědi závisí nejen to, jak žijeme a jaké jsou naše životní hodnoty, ale naše odpověď také určuje, kde strávíme věčnost. Kým je Ježíš pro nás? To je otázka, před kterou není úniku. On jediný nás může osvobodit od účinku a důsledků hříchu. On jediný nás může změnit, obnovit naše společenství s Bohem a našemu životu dát smysl, který přetrvá na věky. Čiňme proto pokání a důvěřujme Kristu Ježíši jako našemu Spasiteli a Pánu!

Pro Jana byl Ježíš větší než on, pro veleradu velkou neznámou, kým je Ježíš pro dnešní lidi, pro nás?

Podle evangelia Ježíš na počátku svého působení přišel jako jeden z mnoha k Jordánu za Janem Křtitelem „aby se dal od něho pokřtít“. Jednalo se o první Ježíšovo vystoupení na evangelijní scéně . Jan Křtitel se bránil pokřtít Ježíše, neboť se mu to nezdálo vhodné. Byl si vědom Ježíšovy nadřazenosti, toho, že „není hoden rozvázat mu ani řemínek u sandálů“. Že „on křtí vodou, zatímco Ježíš  Duchem svatým“. Jeho  přesvědčení vzápětí potvrzuje  Boží hlas z nebe, který Ježíše prohlašuje za milovaného Syna. Jan ukázal světu Ježíše z Nazareta jako na Toho, kdo má přijít, a výslovně o něm ohlásil: „Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa!“.

Svět však nedůvěřujeJanově proroctví. I pro nejvyšší židovskou náboženskou veleradu byl Ježíš velkou neznámou.  Pochybovali o tom, čemu Ježíš učil a jakým způsobem Ježíš učil. Jestliže učil jako ten, kdo má autoritu, pak musel v očích zákoníků vzbuzovat dojem, že ohrožuje jejich prestiž.Když zhruba třicetiletý Ježíš vystoupil ve svém městě v synagoze, označil sebe jako toho, v kom se naplňují výroky proroka Izaiáše o Mesiáši. To vyvolalo v posluchačích nejprve podiv a posléze vztek, takže chtěli Ježíše svrhnout s hory. Když prohlásil, že má moc odpouštět hříchy, znalci Zákona v tom spatřovali rouhání, protože takovou moc má jedině Bůh.

Když náš Mistr konal zázraky v sobotu a řekl, že „Syn člověka je pánem nad sobotou“, (Mt 12,8) chtěli ho usmrtit. Tím, že nazýval Boha svým vlastním Otcem a stavěl se tak Bohu naroveň, podstupoval riziko ukamenování. Po vzkříšení Lazara konstatovali: Co máme dělat? Vždyť ten člověk koná mnoho znamení! Necháme-li ho tak, všichni v něho uvěří, a pak přijdou Římané a vezmou nám svaté místo i národ (Jan 11, 47-48).  V souvislosti s těmito předpověďmi a obavami Kaifáš pravil:Vy vůbec nic nevíte ani nemyslíte na to, že je pro nás lépe, když jeden člověk umře za lid, než aby zahynul celý národ (Jan 11,49-50). Na shromáždění synedria bylo proto přijato rozhodnutí sprovodit ze světa Ježíše Nazaretského. Když byl Ježíš zajat, odvedli ho před veleradu a nad Ježíšem vynesli ortel smrti.

Kým je dnes Ježíš pro obyvatele tohoto světa? Někomu by se mohlo zdát, že se problémem Ježíše dnes nikdo nezabývá. Není to však pravda. V minulém století bylo  o Ježíši napsáno asi 62 tisíc svazků. Odborníci, kteří je v tisících vyprodukovali, si v nekonečných disputacích neustále vzájemně vyvracejí své námitky a vyjadřují své názory. Můžeme je zahrnout do několika skupin:

Zaujatí: mýtická postava, jeho učení směs pohanských nauk, nebo odvar Kumránských nauk.   

Mezi ty, kteří ve světě zaujímají k Ježíšovi postoje odmítavé až nepřátelské, patří takoví, kteří nastolili program takzvaného odmytologizování biblických příběhů. Přistupují ke křesťanství jako k lidskému jevu lidských dějin a kultury. Ve svém pokusu o rekonstrukci minulých událostí nepočítají s nadpřirozenými zásahy. Nevykládají vznik křesťanské víry Božím zjevením, resp. zjevením vzkříšeného Krista, nýbrž psychickým procesem, který se odehrál v myslích Ježíšových přívrženců, poté co se ještě plni Ježíšem hlásané vize o příchodu Božího království rozutekli v bolesti a ve zklamání po Ježíšově zatčení a ukřižování. Brzy se pak znovu v Jeruzalémě shromáždili, spojeni svou zjitřenou vizí, vírou, že Bůh Ježíše vyvýšil a že ukřižovaný záhy přijde jako Syn člověka a království, které zvěstoval, nastolí. Tato víra Ježíšových přívrženců pak podle nich později  prochází  závažnými transformacemi. Až poté je prý Ježíš vyznán jako Kristus, jako Syn Boží, jako vzkříšený, jako Pán a Spasitel a jeho kříž je pochopen jako mesiášská událost, jako oběť za lidské viny. Prý až ke konci 1. století začínají první teologické úvahy o Kristu jako o vtěleném Slovu a jeho jednotě s Bohem.

Někteří historikové se dokonce domnívají, že osoba Ježíše nikdy neexistovala. I ti, kteří jeho existenci připouští, se neshodují na historické věrohodnosti evangelií. Někteří tvrdí, že záznamy v evangeliích nejsou důvěryhodné, protože byly sepsány Ježíšovými stoupenci. Ti, kteří na historii hledí jako na exaktní vědu, jsou skeptičtí ohledně některých událostí, o nichž je v evangeliích zmínka - např. vzkříšení a dalších zázraků.

To, že existuje několik podobností mezi příběhy Ježíše a příběhy pohanských bohů, vede k dohadům, zda raní křesťané nepřevzali pohanské mýty. Podle některých autoři Nového Zákona okopírovali pohanské mýty o vzkříšení.  Podle dalších se křesťané inspirovali kromě judaismu učením vyznavačů jiných náboženství, jako například tehdy rozšířeného zoroastrismu, pro které byl vzorem jakýsi Mithra, což persky znamená  Bůh vítězství světla nad tmou, duch pravdy a spravedlnosti.  Nebo tvrdí, že  evangelia a sám Ježíš vychází  z učení židovské sekty esejců, o jejichž životě a vyznání svědčí nálezy kumránských svitků z roku 1947 na pobřeží Mrtvého moře.

Nezaujatí: sociální reformátor, osvobozenecký vůdce, náboženský genius.

Pro některé nezaujaté odborníky, zabývající se  životem a dílem Ježíše, byl Ježíš Kristus považován  pouze za dobrého člověka, humanistu, za jakéhosi sociálního reformátora, pro jiné za osvobozeneckého vůdce nebo náboženského genia.

Lhostejní: ideální člověk, možná i Bůh, ale já se o to nezajímám, nejsem fanatik, pohřeb chci mít křesťanský.

Většina lidí však o existenci člověka jménem Ježíš neví vůbec nic. Maximálně o něm někde něco od někoho slyšeli. Možná je to ideální člověk, možná i Bůh. Do kostela nebo mezi věřící křesťany nechodí, aby před ostatními nevypadali jako fanatici, v rodině, pokud nějakou mají, o něm nikdo nehovoří, ve škole se o dějinách církve a úloze Ježíše v ní mohli dozvědět velmi málo. O osobu Ježíše Krista se nezajímají  a jsou k němu lhostejní, ovšem mnozí z nich křest, svatbu nebo  pohřeb chtějí mít křesťanský.

Věřící: člověk, ale i Syn Boží, vyslanec Otce, náš Pán.

My  věřící vyznáváme, že Ježíš Kristus je současně pravý člověk a pravý Bůh, Syn Boží, náš Pán  a vyslanec Boha Otce, náš Spasitel.

Věříme tomu, co v Bibli píše o Ježíši Nazaretském apoštol Pavel:

Kol 1,15-20: „On (Kristus) je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření, neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, svět viditelný i neviditelný ... Plnost sama se rozhodla v něm přebývat, aby skrze něho a v něm bylo smířeno všechno, co jest, jak na zemi, tak v nebesích, protože smíření přinesla jeho oběť na kříži.“

Žid 1,1-2: „Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k našim otcům ústy proroků; v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, kterého ustanovil dědicem všeho a skrze něho stvořil i věky.“

Kol 2,3: „V něm (v Kristu) jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání.“

Na závěr:

Anglický prozaik, básník, literární vědec a teolog, profesor středověkých a renesančních studií, literární kritik a beletrista. C. S. Lewis napsal: Velký historický problém spočívá v tom, jak podat vysvětlení Kristova života, výroků a vlivu, které by bylo přijatelnější než vysvětlení křesťanské. Rozpor mezi hloubkou a moudrostí jeho mravního učení na jedné straně a mezi jeho nepochopitelným velikášstvím v jeho učení o Bohu na druhé straně nemůžeme – pokud Ježíš nebyl Bůh – uspokojivě vysvětlit. Proto všechny nekřesťanské hypotézy končí ve slepé uličce.“

Vypracoval Matonick

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio