Témata k nedělní a sváteční liturgii

MANŽELSTVÍ NEBO CELIBÁT? - téma 75 ke 4. neděli v mezidobí 1.2.2015 - homilie katechetická (KKC 914 – 933; 1618 – 1620).

28. 1. 2015 17:17

4. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 1.2.2015

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení z páté knihy  Mojžíšovy   (IB)     Dt  18, 15 -20: 

Bůh zasahuje do společenství lidí a jejich života.  Někoho zvláštním způsobem vybere a  obdaruje. Vyčleňuje ho z obvyklého životního stylu, posvěcuje  ho a ustanoví Božím služebníkem, aby v konkrétní situaci uskutečňoval Boží plán. Podle čtení z knihy Mojžíšovy takovými  Bohem povolanými lidmi byli proroci, kteří hovořili a jednali z Boží iniciativy.

1. ČTENÍ Dt 18, 15-20: Mojžíš řekl lidu: "Hospodin, tvůj Bůh, ti vzbudí proroka, jako jsem já, z tvého středu, z tvých bratrů, toho budete poslouchat. To jsi právě žádal od Hospodina, svého Boha, na Chorebu v den shromáždění, když jsi říkal: 'Nemohu už slyšet hlas Hospodina, svého Boha, nemohu se už dívat na tento veliký oheň, abych nezemřel.' Hospodin mi tehdy řekl: 'Správně mluví. Vzbudím jim proroka, jako jsi ty, ze středu jejich bratrů a vložím svoje slova v jeho ústa a sdělí jim vše, co mu poručím. Kdo by však neposlechl mých slov, která bude mluvit ve jménu mém, toho poženu k zodpovědnosti. Prorok, který by se opovážil mým jménem říkat, co jsem mu neporučil, nebo který by mluvil ve jménu jiných bohů, takový prorok musí zemřít!' "

  • Komentář ke 2. čtení z prvního listu Pavla Korinťanům  (IB)   1 Kor   7, 32 -35:

Apoštol  Pavel ve svých listech vyslovuje  zvláštní ocenění těm, kteří se rozhodli zříci se manželství, aby celý svůj život v plném spojení s Pánem věnovali službě a lásce k Bohu a k bližním. I dnes církev  charakterizuje celibát jako jinou formu lásky, jako mimořádné povolání dané samým Bohem.

2. ČTENÍ 1 Kor 7, 32-35: Bratři! Rád bych, abyste byli bez starostí. Kdo nemá manželku, stará se o věci Páně, jak by se líbil Pánu. Ale kdo je ženatý, stará se o věci světské, jak by se líbil manželce, a je rozdělen. A žena nevdaná a panna se stará o věci Páně, aby byla svatá na těle i na duši. Ale když se provdá, stará se o věci světské, jak by se líbila muži. To však říkám ve vašem zájmu, ne abych na vás hodil smyčku, ale abych vás vedl k počestnosti a k nerušené oddanosti Pánu.

  • Komentář k evangeliu podle  Marka   (IB)  Mk  1, 21 -28:

Bůh prostřednictvím svého Syna zamýšlí sdílet svou svatost a lásku se všemi lidmi. I s těmi hříchem hluboce zasaženými, ovládanými nepřátelskými silami a nečistými duchy. Síla Ježíšovy lásky  se projevila nejen při  uzdravení chorého ubožáka, jak  o tom uslyšíme v následujícím příběhu z Markova evangelia, kdy dokázala v nemocném  umlčet působnost zlého ducha, ale moc Ježíšovy lásky působí ve všech dobách a na všech místech světa.

EVANGELIUM Mk 1, 21-28:V městě Kafarnau vstoupil Ježíš v sobotu do synagógy a učil. Žasli nad jeho učením, protože je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako učitelé Zákona. V jejich synagóze byl právě člověk posedlý nečistým duchem. Začal křičet: "Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský! Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi: Svatý Boží!" Ale Ježíš mu ( to ) přísně zakázal: "Mlč a vyjdi z něho! " Nečistý duch posedlým zalomcoval a s velkým křikem z něho vyšel. Všichni užasli a ptali se jeden druhého: "Co je to? Nové učení - a s takovou mocí! I nečistým duchům poroučí, a poslouchají ho!" A pověst o něm se hned roznesla všude po celém galilejském kraji.

Manželství nebo celibát? 

je téma 75 ke dnešní katechetické homilii podle projektu „Učící se církev“cyklus BI s odkazem na znění dnešního 2. čtení 1. Kor 7,32 a na Katechismus katolické církve  (KKC  914 – 933; 1618 – 1620).

Osnova :

a) obojí pocházejí od téhož Pána

b) evangelijní rady – zasvěcený život

c) řeholní život a sekulární společenství

d) hlásat Krále, který přichází

Úvod.

Manželství si církev cení tak vysoko, že je považuje za svátost  a zároveň se s takovou úctou dívá na celibát, přijatý jako služba Bohu, z lásky ke Kristu a k církvi.Celibát zvolený jako jiná forma lásky, je charisma. Je to mimořádné povolání dané samým Bohem. Toto charisma není dáno všem. Hodnota celibátu vyplývá tedy  z motivace, na jejímž základě si ho člověk zvolil: pro království nebeské.

Ježíš řekl k otázce celibátu jakožto zvláštního poslání toto: „Ne všichni pochopí to slovo; jen ti, kterým je to dáno. Někteří nežijí v manželství, protože jsou k tomu od narození nezpůsobilí; jiní nežijí v manželství, protože je nezpůsobilými učinili lidé; a někteří nežijí v manželství, protože se ho zřekli pro království nebeské. Kdo to může pochopit, pochop“ (Matouš 19,11-12).

Celibát pro nebeské království může být přijat pouze jako svobodné rozhodnutí věřícího člověka. Předpokladem pro takové rozhodnutí je nadprůměrná lidská a duchovní zralost. Tomu, kdo není zralý říci ano k manželství, by tím spíše nemělo být umožněno se zavazovat k životu pro království nebeské.

Obojí pocházejí od téhož Pána.

Svátost manželství i panenství pro království Boží, pocházejí od  Pána. On jim dává smysl a uděluje nezbytnou milost (1620).

Evangelijní rady – zasvěcený život.

Katolická církev rozlišuje různé formy, jak následovat Ježíše Krista. Jednou z cest je zasvěcený život. Ve křtu jsme byli všichni zasvěcení. Nezasvěcuje se člověk, ale Bůh si člověka zasvěcuje (člověk se odevzdává). Slovo zasvěcení znamená „učinění posvátným“, a tak si Bůh odděluje zasvěcenou osobu pro sebe, aby mu byla  „výhradním vlastnictvím“. Vztahuje se všechny řeholníky a některé laiky.

Řeholní život a sekulární společenství. 

Řeholní/sekulární zasvěcení je uschopnění Duchem k životu po způsobu Krista: zasvěcená osoba Krista napodobuje svým životním stylem. Řeholní život je úplným darováním sebe Bohu, naprostou službou Jemu, zvláštní formou zasvěcení Pánu.

Je charakterizován dobrovolně přijatým závazkem zachovávat „evangelijní rady“ neboli sliby chudoby, čistoty a poslušnosti. Některé kongregace skládají i čtvrtý slib, např. milosrdenství, poslušnost papeži a žít ve společenství (914).

Zasvěcený život je Boží dar církvi a zároveň církev darující se Bohu. Jeho ústředním cílem je „ustavičné hledání Boha“.  Má mnoho podob (915-916). K církevně uznávaným formám zasvěceného života patří (917, 918,919): život poustevníků   (920-921), život zasvěcených panen (922, 923, 924) a řeholní život.

Každá  kongregace má vlastní charizma,  podmiňující a vymezující  způsob prožívání křesťanského života konkrétní řeholní rodiny (925). Vychází z darů, které dostávají od Pána, umožňující v rozmanitých formách vyjadřovat Boží lásku (926). Stávají se nezbytnými spolupracovníky diecézních biskupů a mají od počátků dějin evangelizace velkou zásluhu na šíření víry (927).

Sekulární společnosti jsou společnosti zasvěceného života, přispívající k posvěcování světa šířením dokonalé lásky (928). Podílejí se významně na evangelizační činnosti církve, pěstují vzájemné společenství a bratrství (929) podobně jako tak činí i společnosti apoštolského života (930).

Hlásat Krále, který přichází.

Zasvěcený člověk je zcela oddán Bohu, kterému se odevzdal už křtem a životem  k službě Bohu a církvi (931). Napodobuje Krista, vydává o Něm svědectví a vlastním příkladem povzbuzuje své bratry, aby Ho následovali (932).

Kristův příchod zůstává pro všechny zasvěcené počátkem a středem jejich života (933).  Svazek s Kristem zaujímá první místo, před všemi ostatními svazky, manželskými, rodinnými nebo společenskými. Jdou vstříc Ženichovi a Králi, který přichází, aby je odvedl do království nebeského (1618, 1619).

Vhodnost spojení celibátu a kněžství  v římskokatolické církvi popisuje  druhý vatikánský koncil těmito slovy:

„Stavem panictví neboli celibátem zachovávaným pro nebeské království se kněží zasvěcují Kristu novým a vynikajícím způsobem; snáze jdou za ním s nerozděleným srdcem, svobodněji se v něm a s ním oddávají službě Bohu i lidem, s větší volností slouží jeho království a dílu nadpřirozeného obrození, a tak se stávají schopnějšími ve větší šíři přijmout otcovství v Kristu…. Tento posvátný sněm znovu schvaluje a potvrzuje tuto zákonnou povinnost pro ty, kteří jsou vybráni ke kněžství.“

Na závěr

K životu v lásce je člověk povolán nejen  v manželství, ale i v celibátu, tedy když člověk zůstane svobodný. Celibát můžeme charakterizovat jako formu lásky, kdy je vyloučen moment erotický a sexuální. Svátost manželství i panenství pro Boží království pocházejí od téhož Pána. On jim dává smysl a uděluje nezbytnou milost žít je ve shodě s jeho vůlí. Cenění panenství pro Boží království a křesťanský smysl manželství jsou neoddělitelné a navzájem si pomáhají.

Vypracoval Matonick

Zobrazeno 2594×

Komentáře

Matonick

Podle mne má "celibát" a "manželství" každý svou specifickou hodnotu. Vzájemnou objektivní úroveň výše jejich svatosti či významu si netroufám hodnotit. Blíže jsem se k tomu snažil vyjádřit v textu tématu ( viz výše). Doporučuji též odkaz na http://www.fatym.com/taf/knihy/textob02.htm

Matonick

Podle církve katolické: Svátost manželství je svazkem muže a ženy, kteří mezi sebou vytváření nejvnitřnější láskyplné společenství zaměřené na vzájemný prospěch manželů a plození a výchovu dětí. Není jistě náhodou, že právě při svatbě v Káni Galilejské vykonal Ježíš svůj první zázrak. Svátostné manželství je nerozlučitelné, vyjadřuje jednotu manželů a je neseno věrností jejich lásky. Při uzavření této svátosti kněz či jáhen asistují, přijímají jménem církve souhlas novomanželů a udělují požehnání církve. Tuto svátost si udělují manželé navzájem, vyjadřují manželský slib a tím vytvářejí smlouvu, která je dobrovolná. Také k manželství musí být snoubenci připraveni, aby znali své povinnosti a závazky.

Zobrazit 8 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio