Témata k nedělní a sváteční liturgii

K NADPŘIROZENÝM SKUTKŮM JE NUTNÁ MILOST ( POMÁHAJÍCÍ) - téma 89 k 5. neděli velikonoční 3.5.2015 - homilie katechetická ( KKC 1999-2005; YOUCAT 338,339,340).

29. 4. 2015 17:16

5. NEDĚLE  VELIKONOČNÍ - 3.5.2015

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení ze Skutků apoštolů   (I B)     Sk  9, 26 -31:

Apoštol Pavel byl od počátku svého radikálního obrácení  ke křesťanství obdařen zvláštní Boží milostí k horlivému vykonávání služby Kristova učedníka. Pro svoji odvahu a otevřenost s jakou  v Jeruzalémě počal ve jménu Páně veřejně vystupovat a kázat, byl ohrožován na životě a podle čtení ze Skutků apoštolů musel změnit působiště. Odešel proto do svého rodného  města Tarsu, kde se cítil být v bezpečí.

1. ČTENÍ Sk 9, 26-31: Když přišel Šavel do Jeruzaléma, chtěl navázat styk s učedníky, ale všichni se ho báli. Nemohli uvěřit, že on je učedníkem. Ujal se ho však Barnabáš. Uvedl ho k apoštolům a vypravoval, jak Šavel viděl na cestě Pána, který s ním mluvil, a jak v Damašku neohroženě vystupoval ve jménu Ježíšově. Od té chvíle byl s nimi v Jeruzalémě stále ve styku a směle vystupoval ve jménu Páně. Také rozmlouval s židy mluvícími řecky a přel se s nimi. Ti mu však začali ukládat o život. Jakmile se to bratři dověděli, doprovodili ho dolů do Césareje a odtamtud ho vypravili do Tarsu. V té době měla církev pokoj v celém Judsku, Galileji i Samařsku. S úspěchem se vyvíjela, žila v bázni před Pánem a rostla přispěním Ducha svatého.

  • Komentář ke 2. čtení z prvního listu  apoštola Jana   (IB )   1 Jan  3, 18 -24:

Kristova milost je nezasloužený dar, který nám vlévá sám Bůh ze svého života do naší duše působením Ducha svatého, aby ji vyléčil ze hříchu a posvětil ji. Přiblíží nás tím natolik k Bohu, že budeme schopni správně konat podle Božího nabádání. Pak od něj obdržíme vše, oč prosíme. Slyšme a vizme, co o tom píše ve svých listech apoštol Jan.

2. ČTENÍ 1 Jan 3, 18-24: Děti, nemilujme jen slovem a jazykem, ale činem, doopravdy! Podle toho poznáme, že jsme z pravdy, a to uklidní před ním naše svědomí, když by nám něco vyčítalo, neboť Bůh ví všechno dokonaleji a lépe než naše svědomí. Milovaní, jestliže nás svědomí neobviňuje, dodá nám to radostné důvěry v Boha a dostaneme od něho všechno, zač prosíme, protože zachováváme jeho přikázání a konáme, co je mu milé. A to je to jeho přikázání: abychom věřili ve jméno jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovali, jak nám nařídil. Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm. A že v nás zůstává, poznáváme podle Ducha, kterého nám dal.  

  • Komentář k evangeliu podle Jana   ( IB)  Jan  15, 1 -8:

Když se Ježíš podle Janova evangelia přirovnával k vinnému kmeni, chtěl tím  svým učedníkům přiblížit poučení, jak mimořádně nadějné životní spojení se v něm nabízí věřícím, sdělit jim, co je jejich úkolem a co od nich Bůh očekává. Když přijmeme nabídku  jeho daru milosti a svůj život spojíme s jeho, dovrší v nás Bůh to, co započal.  Spolupracuje s námi na všem, co konáme, na tom, oč prosíme a po čem toužíme.

EVANGELIUM Jan 15, 1-8:  Ježíš řekl svým učedníkům: "Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou ratolest na mně, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla ovoce ještě více. Vy jste už čistí tím slovem, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já ( zůstanu ) ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li na kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce, neboť beze mne nemůžete dělat nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyhozen ven jako ratolest; uschne, seberou ji, hodí do ohně - a hoří. Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete to. Tím bude oslaven můj Otec, že ponesete mnoho ovoce a osvědčíte se jako moji učedníci." 

K nadpřirozeným skutkům je nutná milost (pomáhající) 

je téma 89 ke dnešní  katechetické homilii podle projektu „Učící se církev“cyklus BI s odkazem na znění evangelia Jan 15,1-8  a  na Katechismus katolické církve (KKC) 1999 – 2005; YOUCAT 338,339,340.

Osnova:

a) milost posvěcující

b) milost habituální (trvalá dispozice)

c) milost pomáhající (na počátku obrácení, v průběhu díla posvěcení)

Úvod:

YOUCAT otázka 338: Co je to milost?  Odpověď: Milostí rozumíme Boží láskyplný dar, jímž nás Bůh pozvedá k účasti na svém životě a uschopňuje nás jednat z lásky k němu. Je to pomáhající síla, kterou nás zahrnuje. Skrze kříž a vzkříšení Ježíše Krista nám Bůh věnuje veškerou svou lásku a dává se nám v milosti. Milost je všechno to, co nám Bůh dává, aniž bychom si to zasloužili.

Když jsme probírali téma 60 nazvané „Účinnost milosti“, dozvěděli jsme se též, že Boží milost je přízeň, nezasloužená pomoc, kterou nám Bůh dává, abychom odpověděli na jeho nabídku stát se Božími dětmi. Působením milosti Boží můžeme být účastni na Božím životě. Je to nezasloužený dar, který nám Bůh dává ze svého života do našeho, aby nás vyléčil z hříchu. Dnešní téma rozšiřuje naše poznání hodnot  Boží milosti o další pojmy.

Milost posvěcující.

Do naší duše vlévá Bůh milost Duchem svatým už při křtu a tím ji posvěcuje – zbožšťuje (1999).

Když se tedy někdo stal křesťanem, je to nové stvoření. To staré pominulo, nové nastoupilo. A všecko to pochází od Boha; on nás smířil se sebou skrze Krista“(2 Kor 5,17-18).

Milost habituální (trvalá dispozice).

Milost posvěcující je stálý dar, trvalá a nadpřirozená disposice, kterou křesťan vlastní a která jeho duši od  křtu uzpůsobuje ke zdokonalování  působením Ducha svatého. Činí ji schopnou žít s Bohem a jednat z lásky k němu . Takový člověk pak aktuálně žije a jedná podle Božího nabádání a s jeho pomocí (2000).

Milost pomáhající (na počátku obrácení, v průběhu díla posvěcení).

Boží pomoc se projevuje od počátku obrácení. Již příprava člověka na přijetí milosti je dílem milosti. Svatý Augustin říká, že Bůh v nás dovršuje to, co v nás započal: „Začíná totiž tak, že provádí svým zásahem to, že chceme; a dovršuje tím , že spolupracuje s hnutími naší již obrácené vůle“ (2001). 

Bůh dal člověku schopnost svobodně Boha poznávat a milovat a vložil do jeho srdce touhu po pravdě a po dobru, kterou může ukojit jen Bůh sám (2002).

YOUCAT otázka 340: V jakém vztahu je milost k naší svobodě?  Odpověď: Boží milost vychází člověku vstříc ve svobodě, vyhledává ho a pomáhá mu s respektem k jeho naprosté svobodě, Milost nikoho k ničemu nenutí. Boží láska si přeje náš svobodný souhlas.

Na nabídku milosti také nelze říci ne. Milost ale není pro člověka cizí věc přicházející z vnějšku, je tím, co si člověk vlastně ve své nejhlubší svobodě skutečně přeje. Tím, že se nás Bůh dotýká svou milostí, předjímá svobodnou odpověď člověka.

Milost zahrnuje i rozmanité dary, které nám Bůh uděluje, aby nás připojil ke svému dílu, aby nás uschopnil ke spolupráci na spáse druhých a na růstu církve. Mezi ně patří i zvláštní milosti zvané charizmata (2003, 2004).

Poznat, že  v nás milost působí, lze jen vírou (2005). Na základě svých pocitů, nebo svých skutků nemůžeme dovozovat, že jsme ospravedlněni a spaseni. Moudře odpověděla Jana z Arku na lstivý dotaz jednoho z jejích  církevních soudců, zda ví, je-li v Boží milosti: „Nejsem-li v ní, kéž mě Bůh do ní uvede; jsem-li, kéž mě v ní uchovati  ráčí“.  

YOUCAT otázka 339: Jak na nás působí Boží milost?  Odpověď: Boží milost nás vtahuje do vnitřního života trojjediného Boha, do vzájemné lásky Otce, Syna a Ducha svatého. Uschopňuje nás k životu v Boží lásce a k tomu, abychom v síle této lásky dokázali jednat.

Na závěr:

Život je plný Božích milostí. Bůh  v něm přichází člověku vstříc. „Ve své dobrotě a moudrosti se zjevuje člověku. Událostmi a slovy mu zjevuje Sám sebe a svůj plán dobrotivosti, který od věčnosti předem stanovil v Kristu ve prospěch lidstva. Tento plán spočívá v tom, aby všichni lidé skrze milost Ducha svatého měli účast na božském životě jako jeho adoptivní synové v jeho jediném Synu“ (Kompend. KKC 6).Milost na milost, všechno je milost. A milostí Boží jsem to, co jsem…“(1 Kor 15,10).

Svou milost nám Bůh dává zcela nezištně, aby nás učinil účastnými svého života. Dle papeže Františka (8.12.2014) pak je: Nezištnost jediným důsledkem lásky, milosrdenství a božské milosti vlité do našich srdcí. Nikdo z nás si nemůže spásu koupit. Spása je nezištný Pánův dar, nezištný dar Boha, který k nám přichází a přebývá v nás. Stejně jako jsme zadarmo přijali, jsme povoláni zadarmo dávat (srov.Mt 10,8). Jelikož je nám všechno dáno, musí být všechno darováno. Jak? Tak, že ponecháme Ducha svatého, aby z nás učinil dar pro druhé. Duch je darem pro nás a my máme mocí Ducha být darem pro druhé, nástrojem přívětivosti, smíření a odpuštění. Necháme-li svoji existenci proměnit Pánovou milostí, protože Pánova milost nás proměňuje, nemůžeme si držet pro sebe světlo, které vychází z Jeho tváře, ale necháváme je proudit, aby osvěcovalo druhé.

Vypracoval Matonick

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio