Témata k nedělní a sváteční liturgii

VSTOUPIL NA NEBESA A SEDÍ NA PRAVICI BOŽÍ - téma 91 ke slavnosti Nanebevstoupení Páně 14.5.2015 - homilie katechetická ( KKC 663-664).

12. 5. 2015 16:10

NANEBEVSTOUPENÍ  PÁNĚ –14.5.2015 - čtvrtek

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení ze Skutků apoštolů     (IB)     Sk  1, 1-11:

Dnešní čtení z Lukášových Skutků apoštolů  nám nabízí stručné shrnutí  Ježíšova veřejného působení až do okamžiku, kdy byl vzat do nebe. Lukáš zde zdůrazňuje, že apoštolové, vyvolení Duchen svatým, byli toho všeho svědky  a také, že přijali významná poslání, kterými je před svým odchodem Ježíš pověřil.  Budeme též seznámeni s okolnostmi,  které Ježíšovo nanebevstoupení provázely.

1. ČTENÍ Sk 1, 1-11:  Ve své dřívější knize jsem pojednal, milý Theofile, o všem, co Ježíš konal a čemu učil až do dne, kdy byl vzat do nebe. Předtím dal svým vyvoleným apoštolům příkaz skrze Ducha svatého. Po svém utrpení jim poskytl mnoho důkazů, že žije: po čtyřicet dní se jim zjevoval a mluvil o Božím království. Když s nimi jedl, přikázal jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma, ale čekali na Otcovo zaslíbení - "vždyť jste přece o tom ode mě slyšeli: Jan křtil vodou, ale vy budete pokřtěni Duchem svatým za několik málo dní". A když tak spolu seděli, zeptali se ho: "Obnovíš teď, Pane, v Izraeli království?" On jim však řekl: "To není vaše věc, abyste věděli čas a okolnosti, jak je Otec z vlastní moci ustanovil. Ale až na vás sestoupí Duch svatý, dostanete moc a budete mými svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku a Samařsku, ano až na konec země."  Když to pověděl, byl před jejich zraky vyzdvižen a oblak jim ho vzal z očí. Hleděli upřeně k nebi za ním, jak odchází, a najednou vedle nich stáli dva muži v bělostných šatech a řekli: "Lidé z Galileje, proč tak stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl vzat od vás do nebe, přijde zase právě tak, jak jste ho viděli, že odchází do nebe.

  • Komentář ke 2. čtení z listu  apoštola Pavla Efesanům   (I B)  Ef  1,17-23:

Ve verších z úvodu listu apoštola Pavla Efesanům nalezneme chvalozpěv, opěvující úžasný Boží plán. Nahlédneme do tajemství působení Jeho vůle , které už od věčnosti obklopuje lidstvo. Vzkříšení, nanebevzetí a svrchovaná Kristova vláda nade vším tvorstvem stala se pro nás zárukou bezpečnosti a současně nadějí, že naše lidství spolu s Ním bude vyvýšeno do nebeské blaženosti a slávy.

2. ČTENÍ Ef 1, 17-23: Bratři! Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, ať vám udělí dar moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat, takže budete moci mít o něm správné poznání. On ať osvítí vaše srdce, abyste pochopili, jaká je naděje těch, které povolal, jaké poklady slávy skrývá křesťanům jeho dědictví a jak se ukazuje na nás, na věřících, jeho nesmírně velká moc působením jeho účinně síly. Tak se už projevila jeho síla, když Krista vzkřísil z mrtvých a posadil ho po své pravici v nebi: vysoko nade všecka knížata, nade všecky mocnosti a síly, nade všecko panstvo - a jak jen se ještě jmenují všechny hodnosti, a to nejen v tomto věku, ale i v budoucím. Ano, 'všechno mu položil k nohám'. A jeho dal jako svrchovanou hlavu církvi: ona je jeho tělem, plností toho, který naprosto všechno ovládá.  

  • Komentář k evangeliu podle Marka  ( IB)  Mk  16, 15-20:

Markovo evangelium popisuje poslední setkání Ježíše s učedníky před ukončením  jeho pozemského putování, dříve než vystoupil na nebesa. Svou mocí v nich probudil odhodlání  zasvětit své budoucí životy hlásáním  evangelia do celého světa. Aby všichni lidé měli možnost seznámit se s radostnou zvěstí o Kristově vítězství nad smrtí, aby ji pak každý člověk mohl skrze víru a křest svobodně přijmout a tak dosáhnout spásy. K tomu Ježíš své apoštoly obdařil mimořádnou mocí Ducha svatého, která je na jejich misijní cestě provází.

EVANGELIUM Mk 16, 15-20: Když se Ježíš naposled zjevil jedenácti apoštolům, řekl jim: "Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu. Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen; kdo však neuvěří, bude zavržen. Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: ve jménu mém budou vyhánět zlé duchy, budou mluvit novými jazyky, budou brát hady do ruky, a když vypijí něco smrtelně jedovatého, neuškodí jim to; na nemocné budou vkládat ruce, a uzdraví se." Tak k nim Pán Ježíš mluvil. Potom byl vzat do nebe a zasedl po Boží pravici. Učedníci pak vyšli a všude kázali. Pán působil s nimi a potvrzoval jejich slova znameními, která je provázela.

Vstoupil na nebesa a sedí na pravici Boží 

je téma 91 ke dnešní  katechetické homilii podle projektu „Učící se církev“cyklus BI s odkazem na znění evangelia Mk 16,15  a  na Katechismus katolické církve (KKC)  663–664.

Osnova:

a) co znamená „sedět po pravici Boží“

b) jeho vladařská moc je věčná 

Úvod:

Lidstvo vlastními silami nedokáže vstoupit do “Otcova domu”, do Božího života. Jedině Kristus mohl otevřít člověku tento přístup, aby nám dal naději, že i my, „jeho údy“, spojeni s Ním budeme moci vejít tam, kam nás předešel On. My totiž jako církev ke Kristu neoddělitelně patříme a sdílíme jeho osud.

Co znamená „sedět po pravici Boží“. 

Termínem „sedět po Boží pravici“ naznačuje Písmo definitivní povýšení Kristova oslaveného lidství: Kristus zaujímá čestné místo mezi všemi nebeskými bytostmi a má podíl na moci a slávě Boží. Svým nanebevstoupením otevřel definitivně Ježíš dveře lidstvu do Otcova království, protože nepřestal být jedním z nás, je náš prostředník u Otce a zároveň mezi námi zůstává.

Obrat „byl vzat vzhůru do nebe“ neumisťuje Ježíše do nadzemského prostoru, nýbrž mluví o jeho totožnosti s Bohem, o všeobecnosti a nezrušitelnosti jeho vlády. Můžeme si připomenout slova andělova zvěstování z Lukášova evangelia: „Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce“ (Lk 1,32-33). Protože Kristus vstoupil na nebesa a usedl po Boží pravici – Jan hovoří o Ježíšově odchodu k Otci – má právo dávat všem světským i nebeským bytostem příkazy a zaslíbení.

Boží pravicí se nemyslí část těla, sezením se nemyslí tělesná poloha. Sezení symbolizuje klid, pokoj, usazení ve věčné blaženosti, jejíž jméno je "Otcova pravice". Sedět po něčí pravici znamená být mu  roven slávou a mocí. V případě Boha je to sláva božství a královská a soudcovská moc. To všechno Kristu  jakožto Bohu přísluší (663).

Může však Kristus "sedět po Otcově pravici" jako člověk?  Kristus jako Bůh je roven Otci, ale jako člověk je Otci podroben.  Osobě Krista,  jako Bohu,  vzdáváme slávu a čest a vše, co s ní souvisí.  Ovšem Ježíš Kristus  i jako člověk vysoko převyšuje všechno ostatní tvorstvo a má nad vším vladařskou a soudcovskou moc, právem je to tedy on, který sedí první po Boží pravici.

Jeho vladařská moc je věčná.

Království, které Bůh ustanovil, je věčné. Prorok Izajáš dávno předpověděl, že Mesiáš přijde z rodu Davidova: „Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově a na jeho království. Upevní a podepře je právem a spravedlností od toho času až navěky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní (Iz 9,6). V knize Daniel 2,44 je podobně popsáno: „Ve dnech těch králů dá Bůh nebes povstat království, které nebude zničeno navěky, a to království nebude předáno jinému lidu. Rozdrtí a učiní konec všem těm královstvím, avšak samo zůstane navěky“.

Sedět po pravici Otce znamená počátek Mesiášovy vlády, splněné vidění proroka Daniela:  „Hle, s nebeskými oblaky přicházel jakoby Syn člověka; došel až  k Věkovitému, přivedli ho k němu. A byla mu dána vladařská moc, sláva a království, aby ho uctívali všichni lidé různých národností a jazyků. Jeho vladařská moc je moc věčná, která nepomine, a jeho království nebude zničeno“ (Dan 7,13-14). Nacházíme zde tedy „někoho jako Syna člověka“, jak je přinášen „na nebeských oblacích“ před soudnou stolici Boží: „Viděl jsem, že byly postaveny stolce a že usedl Věkovitý. Jeho oblek byl bílý jako sníh, vlasy jeho hlavy jako čistá vlna, jeho stolec – plameny ohně, jeho kola – hořící oheň. Řeka ohnivá proudila a vycházela od něho, tisíce tisíců sloužily jemu a desetitisíce desetitisíců stály před ním. Zasedl soud a byly otevřeny knihy (Dan 7,9-10) a vláda a království je dáno Jemu.

Jeho vláda a království jsou nekonečné, dokonce je psáno, že Jeho království „nebude zničeno“. Je na nás, abychom tedy Ježíše korunovali za krále našich životů vždy a stále, nejlépe ještě dnes. Neboť zítra by mohlo být už pozdě.  Jednou, až se vrátí, přijde jako Král králů a Pán pánů  (Zj 19,16)  a učiní trůn Davidův věčným.

Na závěr:

Apoštolové se stali ve společenství s Ježíšem Kristem svědky počátku jeho království, které „bude bez konce“ (664). Tak jako  byl Ježíš na nebesa vyvýšen a sedí na věky po pravici Boží,  přece se od nás nevzdálil. A tak i my jsme spolu s ním již v nebi, ačkoliv se s naším tělem ještě nestalo to, co máme slíbeno. On neopustil nebe, když  k nám odtamtud sestoupil; a stejně neopustil ani nás, když znovu vstoupil na nebesa. Poněvadž on je naše hlava a my jsme jeho tělo. On, jako Syn Boží, se stal jedním    z nás a my jsme se stali skrze něho dětmi Božími.

Vypracoval Matonick

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio