Témata k nedělní a sváteční liturgii

ČLOVĚK JAKO BOŽÍ OBRAZ - téma 100 ke 13. neděli v mezidobí 28.6.2015 - homilie katechetická (KKC 1701-1709; YOUCAT 286).

24. 6. 2015 16:40

13. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 28.6.2015

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení z knihy  Moudrosti   (IB)    Mdr  1, 13-15; 2,23-24:

Všechna tři dnešní čtení k nám promlouvají o životě, který nikdy nekončí. Vždyť Bůh stvořil člověka k obrazu svému, tedy i k nesmrtelnosti. Verše z knihy Moudrosti nás povedou k zamyšlení nad možností dvojího svobodného rozhodnutí každého z nás. Buď přijmout věčný život s Bohem, nebo podlehnout pokušení a zlu a tím i duchovní smrti.

1. ČTENÍ Mdr 1, 13-15; 2, 23-24:Bůh neudělal smrt a nelibuje si, když hynou živí. Ale všechno stvořil, aby to bylo; stvořené věci na světě přinášejí prospěch, jed zhouby v nich není; ani smrt na zemi nevládne. Spravedlnost smrti nepodléhá. Vždyť Bůh stvořil člověka k nesmrtelnosti, udělal ho jak obraz vlastní přirozenosti, ale ďáblovou závistí přišla smrt na svět, zakusí ji ti, kdo jsou v jeho moci.

  • Komentář ke 2. čtení z druhého listu Pavla Korinťanům   (IB)   2 Kor   8, 7. 9. 13-15:

Apoštol Pavel  ve svých listech myšlenku o věčném životě  s Bohem dále rozvíjí. Přibližuje nám neviditelnou Boží tvář v obraze Ježíše. Jen Kristus, je nositelem čistého a nerušeného Božího obrazu. Kdo se svobodně připodobňuje Kristu a  jedná jako on, je postupně proměňován a uschopňován jednat správně a konat dobro konkrétními skutky, až uzraje k přijetí do věčné nebeské slávy.

2. ČTENÍ: 2 Kor 8, 7. 9. 13-15: Bratři! Jako vynikáte po každé stránce: ve víře i ve slově, v poznání, ve vší horlivosti a lásce, kterou jste od nás přijali, tak se vyznamenejte i v tomto díle lásky.  Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista: on, ačkoli bohatý, stal se pro vás chudým, abyste vy zbohatli z jeho chudoby. Nebylo by totiž dobré, že byste jiným v tísni ulehčili, a sami do ní upadli. Spíše má nastat jakési vyrovnání: za nynějších okolností to, co vám přebývá, jim přispěje v nedostatku, aby zase jejich přebytek doplnil to, co potřebujete vy. Tak se to vyrovná, jak stojí   v Písmu: 'Kdo ( nasbíral ) mnoho, tomu nepřebývalo, a kdo málo, neměl nedostatek.'  

  • Komentář k evangeliu podle  Marka    ( IB)      Mk  5, 21-43:

Markovo evangelium o uzdravení dvou žen doplňuje téma o životě a nesmrtelnosti zprávou o síle víry. Kdo důvěřuje Pánovu slovu, kdo věří v Krista, stane se svědkem zázraku života, kdo jím pohrdá, zůstane nadále uvězněn v osidlech smrti, po níž není vzkříšení.

EVANGELIUM: Mk 5, 21-43: Ježíš se vrátil lodí na druhý břeh a už se kolem něho shromáždil velký zástup. Když byl ještě na břehu moře, přišel k němu jeden z představených synagógy, jmenoval se Jairos. Jak ho uviděl, padl mu k nohám a snažně ho prosil: "Moje dceruška umírá. Pojď, vlož na ní ruce, aby byla zachráněna a žila." Ježíš s ním odešel. Velký zástup šel za ním a tlačili se na něj.  Byla tam jedna žena, která dvanáct let trpěla krvácením, mnoho zkusila u mnoha lékařů a celý svůj majetek vynaložila na léčení, ale nic jí nepomohlo, spíše jí bylo čím dál hůř. Když slyšela o Ježíšovi, šla v zástupu lidí a zezadu se dotkla jeho šatů. Řekla si totiž: "Jestli se dotknu třeba jen jeho šatů, budu uzdravena." A hned jí přestalo krvácení a pocítila na těle, že je ze svého neduhu vyléčena. Ježíš ihned v sobě poznal, že z něho vyšla ( zázračná ) moc. Obrátil se proto v zástupu a zeptal se: "Kdo se to dotkl mých šatů?" . Jeho učedníci mu odpověděli: "Vidíš přece, jak se lidé na tebe tlačí, a ptáš se: Kdo se mě to dotkl!" Ale Ježíš se rozhlížel, aby uviděl tu, která to udělala. Tu přišla ta žena, celá ustrašená a rozechvěná - věděla dobře, co se s ní stalo padla před ním na zem a pověděla mu celou pravdu. On jí na to řekl: "Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji a buď zdráva, (zbavena) svého neduhu!" Zatímco ještě mluvil, přišli lidé z domu představeného synagógy se zprávou: "Tvá dcera umřela. Proč ještě Mistra obtěžuješ?" Ježíš zaslechl, co se tu mluvilo, a řekl představenému synagógy: "Neboj se, jen věř!" Nedovolil nikomu, aby šel s ním, jenom Petrovi, Jakubovi a jeho bratru Janovi.  Přišli k domu představeného synagógy a viděli tam rozruch, lidi, jak pláčou a velmi naříkají. Vešel dovnitř a řekl jim: "Proč jste tak rozrušeni a pláčete? Dítě neumřelo, ale spí." Posmívali se mu. On však všechny vykázal ven, vzal s sebou otce dítěte i matku a své společníky a šel (do světnice ), kde dítě leželo. Vzal ji za ruku a řekl: "Talitha kum!", to znamená: "Děvče, říkám ti, vstaň!" Děvče hned vstalo a chodilo, bylo jí totiž dvanáct let. (Lidé) byli úžasem jako bez sebe. Ježíš jim přísně přikázal, že se to nikdo nesmí dovědět, a řekl, aby jí dali jíst. 

Člověk jako Boží obraz

je téma 99 ke dnešní katechetické homilii podle projektu „Učící se církev“cyklus BI s odkazem na znění dnešního  1. čtení  Mdr 1,13-15; 2,23-24  a  Katechismus katolické církve (KKC) 1701-1709; YOUCAT 286.

Osnova:

a) člověk stvořen k obrazu a podobě Stvořitele

b) v Kristu je „obraz neviditelného Boha“

c) kdo následuje Krista, stává se jemu podobným

d) svoboda – nevšední znamení Božího obrazu v nás

Úvod.

Kdo je člověk? Kde se tu vzal a kam směřuje? Co je smyslem jeho bytí? Tyto až filosofické otázky zajímaly hloubavé lidstvo jistě od nepaměti.  Svědectví o vzniku světa, života a člověka poskytuje Bible. Základním stavebním kamenem  biblického pojednání o lidské existenci je, že člověk byl stvořen: „Bůh stvořil člověka...“ (Srov. Gen 1,27).Člověk vděčí za své bytí Stvořiteli. To je velmi povzbuzující a radostné, dodává to životu nové rozměry. Bibličtí autoři sdělují, že život není náhoda, ale že má svůj původ a cíl v Boží touze mít zde člověka.  A to jako blízkého přítele, jako milované dítě. V 1. kapitole knihy Genesis zaznívá Boží slavnostní rozhodnutí: „I řekl Bůh: Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby(Gen 1,26).Jádro tohoto verše  je východiskem k dnešnímu tématu.

Člověk je stvořen k obrazu a podobě Stvořitele. 

Bůh se postaral  o svůj legitimní obraz, a tím je člověk. Na něm samém, mělo být vidět kdo je Bůh a jaký je Bůh. Člověk měl na sobě nést něco jako Boží pečeť. Měl celou svou existencí vyjadřovat něco z Boží spravedlnosti, lásky, čistoty, svatosti. Boží rozhodnutí stvořit člověka jako svůj vlastní obraz dává člověku velikou důstojnost  v celém ostatním tvorstvu. Toto výjimečné a přední postavení člověka mezi ostatními tvory je, podtrženo Božím příkazem: „Ploďte a množte se a naplňte zemi.“ Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým...“  (Srov. Gen 1,28). Podle svědectví Bible bylo člověku jeho určité prvenství darováno; dáno do vínku už na samém počátku, kdy se Bůh rozhodl člověka zde mít, žít s ním a těšit se z něho.

V Kristu je „obraz neviditelného Boha“.

Bůh sám je neviditelný a Jeho obraz byl v člověku znetvořen prvotním hříchem. Bůh proto poslal na svět Krista, aby jím byl Boží obraz obnoven do své původní krásy a zušlechtěn Boží milostí (1701). V listu Koloským čteme o Ježíši Kristu: „On je obraz Boha neviditelného“(Kol 1,15). A ruku v ruce s tím jde svědectví obsažené v listě Židům: „On je odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty“( Srov. Žid 1,3).

Kdo následuje Krista, stává se jemu podobným.

Je stále člověk Božím obrazem? Nestal se člověk, který se vědomě Bohu vzpírá,  spíše karikaturou Boha? Podle svědectví Bible můžeme říci, že i po pádu zůstává člověk Božím obrazem. Na lidském životě skutečně často vidíme mnoho dobrého (1702). Ovšem jen Kristus, Boží Syn, je nositelem čistého a nerušeného Božího obrazu. A to tak čistého a jasného, že mohl apoštolu Filipovi říci: „Kdovidí mne, vidí Otce“  (Jan 14,9). A zvěst Božího slova zní, že ten porušený Boží obraz v nás se může a má začít obnovovat, a to ve spojení s Kristem, v pokání, víře a následování Krista. V tomto duchu se nesou  výzvy apoštola Pavla: „Neobelhávejte jedendruhého, svlečte se sebe starého člověka i s jeho skutky a oblečte nového, který dochází pravého poznání, když seobnovuje podle obrazu svého Stvořitele(Kol 3,9-10), nebo: „Odložte dřívější způsob života, staré lidství, které hyneklamnými vášněmi, obnovte se duchovním smýšlením, oblečte nové lidství, stvořené k Božímu obrazuve spravedlnostia svatosti pravdy“(Ef 4,22-24). Apoštol vybízí obléci „nové lidství“, obnovené podle Božího vzoru. A to je možné jen ve spojení s Kristem.

Zde na zemi s tím nebudeme nikdy cele hotovi. Stále budeme mít na čem pracovat, ale přece můžeme a máme růst v obraz Boží. Jednou bude naše „vyladění“ úplné: „Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě nevyšlonajevo, co budeme! Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobni, protože ho spatříme takového, jaký jest“(1 Jan 3,2). Lidská osoba je obdařena nesmrtelnou duší a již od svého početí je předurčena pro věčnou blaženost (1703). Svým rozumem je schopna ve světle a síle Ducha svatého pochopit řád věcí stanovený Stvořitelem. Dosahuje své dokonalosti, když se svobodně připodobňuje Kristu, hledá a miluje pravdu a dobro a žije v lásce k Bohu a bližním (1704).

Svoboda – nevšední znamení Božího obrazu v nás. (1705)

YOUCAT otázka 286: Co je svoboda a k čemu je dobrá?  Odpověď: Svoboda je Bohem darovaná síla k tomu, aby člověk dokázal jednat naprosto samostatně a sám za sebe. Svoboda zahrnuje možnost volit mezi dobrem a zlem. Volba zla je však zneužitím svobody.

Bůh nás stvořil ke svému obrazu jako svobodné lidi. Hlas Boha člověka neustále volá, aby miloval, konal dobro a vyhýbal se zlu (1706). Na samém počátku dějin však člověk zneužil své svobody a podlehl pokušení. Jeho přirozenost byla od té doby zraněna dědičným hříchem. Je nakloněn zlému a podléhá omylu (1707). Až Kristus nás svým utrpením od hříchu osvobodil. Jeho milost obnovuje, co v nás hřích pokazil (1708). Kdo věří v Krista, stává se Božím synem, je postupně proměňován a uschopňován jednat správně a konat dobro (1709).

Na závěr:

Nejzákladnější výpovědí Písma o člověku je, že je stvořen podle Božího obrazu a k Boží podobě a že tímto věčným obrazem Boha je Kristus. Kdo věří v Krista, má nový život v Duchu svatém. Toto téma se stává jádrem celé teologické antropologie. Nese   v sobě zásadní výpověď o vztahu mezi člověkem a jeho Tvůrcem, o vztahu mezi lidmi, ale také o vztahu člověka k sobě samotnému. Boží slovo vypovídá také o velké důstojnosti člověka a o jeho věčném určení.

Vypracoval Matonick

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio