Témata k nedělní a sváteční liturgii

HŘÍCHY PROTI LÁSCE K SOBĚ A MÍRNOSTI - téma 116 k 26. neděli v mezidobí 27.9.2015 - homilie asketická.

24. 9. 2015 0:38

26. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 27.9.2015

Liturgické texty 

  • Komentář k 1. čtení ze čtvrté knihy Mojžíšovy   (IB)   Nm  11,25-29:

Čtení ze čtvrté knihy Mojžíšovy nás seznamuje s náznakem postupného utváření vlády vyvoleného národa během jeho putování k zaslíbené zemi. Lid se nechává vést Hospodinem, podřizuje se mu a přijímá od něj dar Božího ducha. Duch svatý je stěžejním zdrojem všech Božích darů, které člověk od svého stvoření dodnes od Boha dostává. Ten kdo jeho dary přijímá, jedná v souladu s pravdou. Vyučuje pravdě, žije v umírněnosti bezúhonným, ctnostným  životem, nepodléhá vášním  a to, čemu věří, skutečně a dokonale potvrzuje i svými skutky. 

1. ČTENÍ Nm 11, 25-29: Hospodin sestoupil v oblaku a mluvil k Mojžíšovi; vzal z ducha, který spočíval na něm, a dal ho sedmdesáti mužům starcům. Když na nich duch spočinul, dostali se do prorockého vytržení, ale později se to už nestalo. Dva muži z nich zůstali v táboře, jmenovali se Eldad a Medad. I na nich spočinul duch, neboť byli mezi těmi, kdo byli písemně určeni. Nevyšli však ke stánku úmluvy a dali se do prorokování v táboře. Tu přiběhl jeden chlapec a oznámil Mojžíšovi: "Eldad a Medad prorokují v táboře." Jozue, syn Nunův, Mojžíšův služebník od mládí, řekl: "Pane můj, Mojžíši, zabraň jim v tom!" Mojžíš mu odpověděl: "To tak žárlíš kvůli mně? Kéž by Hospodin udělal z celého národa proroky, kéž by dal Hospodin spočinout svému duchu na nich!" 

  • Komentář ke 2. čtení z listu apoštola Jakuba    (IB)    Jak  5, 1-6:

Apoštol Jakub se v listě obrací k bohatým lidem, kteří do té míry spoléhají na svůj majetek a za střed celého světa považují sami sebe, že nechápou, v jak dramatické situaci se nachází. Bohatství, získané většinou nepoctivě, využívají k životu rozmařilému, k nestřídmosti, lenosti a ke smilstvu a  proviňují se tak proti Božím přikázáním. V den Božího soudu bude jejich hříšné konání a smýšlení svědčit proti nim.

2. ČTENÍ Jak 5, 1-6: Nuže tedy, vy boháči: plačte a naříkejte nad strastmi, které na vás přijdou. Vaše bohaté zásoby hnijí a vaše šatstvo rozežírají moli. Vaše zlato a stříbro rezaví, a ten rez bude svědčit proti vám a stráví vaše tělo jako oheň. Hromadili jste si majetek i v tyto poslední dny. Ale mzda,  o kterou jste ošidili sekáče, kteří vám požali pole, ta mzda křičí a křik vašich ženců pronikl   k sluchu Pána zástupů. Na zemi jste hýřili a oddávali se rozkoším, krmili jste se i tehdy, když už nastávala řež. Odsoudili jste spravedlivého a připravili ho o život - a on se vám nebrání.

  • Komentář k evangeliu podle  Marka  (IB)  Mk  9, 38-43, 45. 47-48:  

Apoštol Marek nám v evangeliu předkládá některé Ježíšovy výroky o těch, kteří nejenže  sami žijí v rozporu s Božími přikázáními, ale jsou pro druhé příčinou  pohoršení, klopýtnutí a následného pádu. Ježíš říká bez obalu, že je lépe zemřít, než svým  chováním uvádět do pokušení svého, ve víře slabého bratra. 

EVANGELIUM Mk 9, 38-43. 45. 47-48: Jan řekl Ježíšovi: "Mistře, viděli jsme někoho, jak vyhání zlé duchy v tvém jménu, ale není tvým učedníkem. Bránili jsme mu, protože není tvým učedníkem."  Ježíš však řekl: "Nebraňte mu! Přece žádný, kdo ve jménu mém vykoná zázrak, nemůže tak hned  o mně mluvit špatně. Kdo není proti nám, je s námi. Kdokoli vám podá číši vody proto, že jste Kristovi, amen, pravím vám: nepřijde o svou odměnu. Kdo by svedl ke hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří věří, pro toho by bylo lépe, aby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře. Svádí-li tě tvá ruka, usekni ji! Je pro tebe lépe, abys vešel do života bez ruky, než abys přišel s oběma rukama do pekla, do neuhasitelného ohně. Svádí-li tě tvoje noha, usekni ji! Je pro tebe lépe, abys vešel do života bez nohy, než abys byl s oběma nohama uvržen do pekla. Svádí-li tě tvoje oko, vyloupni ho! Lépe, abys vešel do Božího království jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do pekla, kde jejich červ nehyne a oheň nehasne."

Hříchy proti lásce k sobě a mírnosti 

je téma 116 ke dnešní asketické homilii podle projektu „Učící se církev“ cyklus BI s odkazem na znění dnešního  druhého čtení Jak  5,1-6 a evangelia.                                                                               

Osnova: 

a) přílišná péče o tělo: rozmařilost, nestřídmost, lenost a smilstvo

b) ohrožení života, zdraví: drogy, alkohol, bezpečnost práce, doprava

Úvod.

Člověk byl stvořen Bohem. Není pánem svého života ani svého těla, jeho život je dar. Jako k daru se proto každý ke svému životu má chovat s úctou a respektem. „I řekl Bůh: ,Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby‘“(Gen 1, 26). Tím, že byl člověk stvořen k obrazu Božímu, zaslouží si jeho život, duše a tělo úctu, lásku a obdiv jako dílo Stvořitelovo. Člověk je vrcholem celého stvoření. Proto patří úcta a respekt všemu, co k člověku náleží. Bůh ho vybavil ctnostmi, které člověku dovolují svobodně konat dobré skutky (1803). Ctnosti  pak vnášejí řád do našeho mravního života a usměrňují naše chování podle rozumu a víry (1804). Jednou z hlavních mravních ctností je mírnost, která zmírňuje přitažlivost vášní a dává člověku  schopnost užívat stvořená dobra, zabezpečuje vládu vůle nad pudy. Brání nám, abychom hřešili proti Bohu, bližním a proti sobě. V Novém zákoně je tato ctnost  též nazývána umírněností nebo střízlivostí (1809). Potvrzením lidského těla jako dobrého díla ze strany Boha bylo „vyslání“ Syna Božího do lidského světa. Ježíš Kristus, Syn Boží, na sebe vzal lidské tělo a byl člověku podobný ve všem kromě hříchu. Kristus, Boží syn, přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem. Jeho vtělení, dovršené slavným zmrtvýchvstáním a vystoupením na nebesa odhalilo skutečnou hodnotu lidského těla. Tělo má v díle spásy svou nezastupitelnou roli, spolupracuje na svém oslavení. Jednoznačně se církev vyslovuje k otázce fyzického těla a způsobu, jak se k němu chovat u sebe i druhých v pátém a v šestém přikázání. 

Přílišná péče o tělo: rozmařilost, nestřídmost, lenost a smilstvo.

 Přikázání v sobě zahrnují povinnost úcty a respektu k vlastnímu tělu a k životu druhých. Věřící jsou povinni rozumně pečovat o tělesné zdraví své i druhých. Ve vztahu k tělu je konečným měřítkem spasení ducha.  Proti životu hřeší i ten, kdo má v sobě zlost či ji úmyslně v někom vzbuzuje, nebo upadne do lenivosti. Pro zdraví těla i ducha je nutné sebeovládání, směřování k vnitřnímu pokoji a svobodě. Přikázání „nezabiješ“ ukládá věřícím povinnost pečovat o svoje tělo, mít ho v úctě a lásce. Láska k vlastnímu tělu však nesmí přerůst do rozměrů pěstování kultu těla a přílišného zaměření na tělo. Tím by se věřící mohl dostat do rozporu s prvním přikázáním. Člověk si nesmí učinit boha ze svého těla. Jeho život by se snadno mohl stát podřízeným právě tělu. Mohl by podléhat jeho vášním nejen tím, že žije rozmařile a nestřídmě co se jídla, pití, sexu a návykových látek týče, ale také tím, že se o tělo přehnaně stará. Tělo je dílem Stvořitelovým a chrámem Ducha svatého. Proto nesmí člověk propůjčovat své tělo k praktikám, které jsou nedůstojné a člověka degradující. „Všechno je mi dovoleno“ – ano, ale ne všechno prospívá. „Všechno je mi dovoleno“ – ano, ale ničím se nedám zotročit. Jídlo je pro žaludek a žaludek pro jídlo; Bůh však jednou učiní konec obojímu. Tělo však není pro smilstvo, nýbrž pro Pána, a Pán pro tělo. Bůh, který vzkřísil Pána, vzkřísí svou mocí i nás. Nevíte, že vaše těla jsou údy Kristovými? Mám tedy z údů Kristových učinit údy nevěstky? Rozhodně ne! Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě! Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tělem oslavujte Boha(1Kor 6,12-15).

Ohrožení života, zdraví: drogy, alkohol, bezpečnost práce, doprava.

Je také třeba vyhýbat se užívání omamných drog, jež způsobují velmi těžké škody na zdraví a lidském životě, a také zneužívání jídla, alkoholických nápojů, tabáku a léků. Přikázání „nezabiješ“ předpokládá základní úctu ke všemu živému, k druhým i k sobě samému. Zahrnuje nejen úkony, které život ohrožují přímo (vražda, sebevražda, umělé ukončení těhotenství, napadení, hazard se životem apod.), ale týká se také péče o zdraví, zdravé životosprávy, dodržování pravidel bezpečnosti při práci a v dopravě, kompenzování práce relaxací, prevenci nemocí a jejich zodpovědného léčení s vědomím, že zásah do celistvosti těla je přípustný pouze pokud nemocná část  ohrožuje zdravé fungování celku, nebo přináší tělu značnou škodu. Vše, co škodí tělu, je méně či více závažným pochybením proti tomuto přikázání. Život ve stresu a shonu, sebepoškozování,  nezdravé stravovací návyky, zlozvyky, které mají negativní dopad na tělesné zdraví, nebo také nedostatek pohybu a pobytu na čerstvém vzduchu či riskování zdraví při extrémních aktivitách, to vše spadá pod páté přikázání.                                                

Na závěr:

Člověk obdržel život od Boha, tudíž se k němu musí chovat jako ke svěřenému daru.  Neopomeňme našemu Pánu děkovat každé ráno, že nám umožní z hlubin temnoty noci  znovu procitnout a přivítat další nový den.  Pak opět poděkuj Bohu za to velké štěstí, pak poděkuj  - že tu můžeš žít!

Modli se:

Děkuji Ti, trojjediný Bože, neboť z veliké své dobrotivosti a shovívavosti nerozhněval jsi se na mne lenivého a hříšného, aniž jsi mne zahubil s nepravostmi mými, ale  v neustálé lidumilnosti své pozdvihl jsi mne, ležícího ve snu, abych vstal z jitra a oslavoval království Tvé. A nyní osviť duchovní oči mé a otevři ústa má, abych se naučil slovům Tvým, rozuměl přikázáním Tvým, činil vůli Tvou, pěl Ti v srdečném vyznání a oslavoval přesvaté  jméno tvé: Otce, i Syna i svatého Ducha, nyní i vždycky až na věky věků. Amen. 

Vypracoval Matonick 

Zobrazeno 1162×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio