Témata k nedělní a sváteční liturgii

KŘEST JANŮV A JEŽÍŠŮV - téma 131 ke 3. adventní neděli 13.12.2015 - homilie liturgická.

9. 12. 2015 18:12

3. NEDĚLE ADVENTNÍ - 13.12.2015

Liturgické texty:

  • Komentář k 1. čtení z knihy proroka Sofoniáše  (IC)   Sof   3,14-18a:

V prvním čtení vyslechneme radostné proroctví z knihy Sofoniášovy, připravující vyvolený Boží lid na duchovní a občanskou  obnovu. Motivem radosti lidu je očekávaný Boží příchod. Bůh smazal veškerá odsouzení a už nyní přebývá uprostřed každého z nás, aby nás vedl a chránil. Přílivem lásky jeho Ducha jsme již obmyti a očištěni. Radujme se!

1. ČTENÍ Sof 3,14-18a: Jásej, siónská dcero, zaplesej, Izraeli, raduj se a vesel celým srdcem, jeruzalémská dcero! Zrušil Hospodin tvůj trest, odstranil tvé nepřátele, uprostřed tebe je Hospodin izraelským králem, zla se už neboj! V onen den bude řečeno Jeruzalému: Neboj se, Sióne, ať nejsou tvoje ruce malátné! Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe, hrdina, vítěz, plesá nad tebou v radosti, obnovil k tobě svou lásku, s veselím nad tebou jásá jako ve dnech svátku.

  • Komentář ke 2. čtení z listu Pavla Filipanům    (IC)    Flp  4, 4-7:

Podle apoštola Pavla je základem pozvání k radosti a výzvy k překonání strachu blízkost Páně. Slovo Pán zde označuje nejen Boha, ale i Ježíše, neboť právě v něm se Bůh Otec sklonil k lidstvu. Naše radost vychází z toho, že žijeme ve společenství s Ježíšem, který je zárukou očekávání naší  šťastné budoucnosti.

2. ČTENÍ Flp 4,4-7:Bratři! Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se! Vaše ušlechtilost ať je známá všem lidem. Pán je blízko. O nic nemějte starost! Ale ve všem předkládejte Bohu své potřeby v modlitbě a prosbě s děkováním. Pak Boží pokoj, který převyšuje všecko pomyšlení, uchrání vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši.  

  • Komentář k evangeliu podle  Lukáše   ( IC)  Lk  3, 10-18:

Biblickým úryvkem prvního čtení o radosti  z knihy proroka se inspiroval apoštol Lukáš v evangeliu, když popisuje scénu křtu přicházejícího Mesiáše. Svatý Jan  Křtitel v ní hlásá radostnou zvěst o příchodu toho, jenž nás dovede ke spáse, který nás obmyje křtem v Duchu svatém.  On v nás současně rozdmýchá oheň k poznání Boží svatosti a jeho lásky k nám, která nás očistí a spálí naše hříchy jako plevy.

EVANGELIUM Lk 3,10-18: Lidé se ptali Jana (Křtitele): „Co máme dělat?“  Odpovídal jim: „Kdo má dvoje šaty, ať se rozdělí s tím, kdo nemá žádné. A kdo má něco k jídlu, ať jedná stejně.“ Přišli také celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se ho: „Mistře, co máme dělat?“ On jim odpověděl: „Nevybírejte víc, než je stanoveno.“   I vojáci se ho ptali: „A co máme dělat my?“ Odpověděl jim: „Na nikom se nedopouštějte násilí, nikoho nevydírejte, buďte spokojeni se svým žoldem.“ Lid byl plný očekávání a všichni uvažovali o tom, zdali Jan není Mesiášem. Jan jim všem na to říkal: „Já vás křtím vodou. Přichází však mocnější než já; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u opánků. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. V ruce má lopatu, aby pročistil (obilí) na svém mlatě a pšenici uložil na sýpce; plevy však bude pálit ohněm neuhasitelným.“ Dával lidu ještě mnoho jiných napomenutí a hlásal mu radostnou zvěst.

Křest Janův a Ježíšův 

je téma 131 dnešní  liturgické homilie podle projektu „Učící se církev“CI s odkazem na znění dnešního  evangelia Lk 3,16.                                                                             

Osnova:

a) smysl očistných ritů ve SZ: lidské slabosti jako nečistota (Lv 12–16; Nm 19) 

b) asketické hnutí (Qumrán) zdůrazňovalo očištění (Mk 7,1-13)

c) Janův křest měl přípravný charakter. Začlenění do Božího království uskuteční teprve… 

d) … křest Ježíšův: Duchem a ohněm. Janův křest vyžadoval změnu smýšlení, Ježíšův přináší plnost mesiánských darů.

Úvod.

Posvátné obřady a různé druhy  náboženských úkonů - ritů jsou odedávna spjaty s duchovní stránkou člověka, obvykle spojených s nutností  jeho tělesné očisty. Jedním z těchto aktů, který provází lidstvo už několik tisíc let, je i křest. Mohli bychom ho obecně nazvat aktem, který uvádí  člověka do nové etapy života. Když jednotlivec veřejně vyznává svou víru a přijetím křtu toto stvrzuje, včleňuje se tím do společenství s přijetím všech práv a vnitřní odpovědnosti, která z toho vyplývá. Křesťanská svátost křtu, jak jej známe dnes, procházela od svého vzniku určitými proměnami a posuny ve významu historickým vývojem.

Smysl očistných ritů ve SZ:lidské slabosti jako nečistota (Lv 12, 13, 14, 15, 16; Nm 19).

Cílem obřadů směřujících k rituální čistotě je odstranit určitou nečistotu specifickým druhem činnosti.  Rituální nečistota není totožná  s „obyčejnou“ fyzickou nečistotou, nicméně už samotné tělní tekutiny byly zpravidla obecně považovány za rituálně nečisté. U Izraelců bylo nečisté vše, co bylo prohlášeno Zákonem za nečisté. Starý zákon  zaznamenává celou řadu různých  kultických  a rituálních  nařízení  a  obsahuje mnohá ustanovení o rituální čistotě, respektive  nečistotě, které se vztahují  k menstruaci, porodu, sexuálním vztahům, polucím, lidským slabostem, některým pokrmům zejména   z masa, krve, neobvyklým tělesným tekutinám, kožním chorobám, výkalům, smrti a zvířecí oběti. V mnoha náboženských obřadech figurovala na předním místě voda (rituální koupele). Symbolikou vody bylo omývání-duchovní očištění, oživení a ničení, ponoření a vynoření, jako smrt a povstání do života, přechod od všedního světského k posvátnému. Obřadná očistná koupel neboli křtění je zaznamenáno jako rituální akt u několika starověkých národů v různých kontextech a významech.

Křest v rámci judaismu byl určen pro všechny, kdo neměli židovský původ a kteří se rozhodli přijmout židovskou víru. Účastnili se ho muži i ženy, muži se mimo to podrobovali ještě obřízce. Tito „nově přistoupivší“ se nazývali proselyté. Ceremoniální očista ponořením se také týkala určitých lidí před vstupem do chrámu. Význam těchto nařízení, která jsou nám dnes již velmi cizí, spočívá v myšlence, že k Hospodinu  může člověk přistupovat  pouze očištěn od všeho nečistého v náboženském smyslu jako svatý, před Bohem očištěný. Předpisy bible obvykle předepíší vodu – voda pomůže od jakékoli rituální nečistoty. Někdy stačí umytí rukou, jindy je naopak vyžadováno úplné ponoření se do vody.

Asketické hnutí (Qumrán) zdůrazňovalo očištění (Mk 7,1-13).

Máme tím na mysli zejména essejce- mnichy, žijící v izolaci u Mrtvého moře. Jejich klášter vyplenili r. 68 n.l. Římané.  Dokonalá  snaha o rituální čistotu mnichy vedla až k celibátu. Do jejich  komunity v Kumránu byli nově příchozí přijímáni až po očištění vodní koupelí. Vedli zdrženlivý způsob života a usilovali  o dosáhnutí dokonalosti ve ctnostech soustavným duchovním cvičením. Drželi přísnou kázeň. Někdy se s essejci spojuje postava Jana Křtitele. Jan však hlásá křest obrácení pro celý národ, nikoliv  pro zvláštní společenství. Očišťuje křtem, který uděluje jednou, a ne prostřednictvím mnoha rituálních očišťování jako tomu bylo v Kumránu a jinde.

Janův křest měl přípravný charakter. Začlenění do Božího království uskuteční teprve…

V době Janova působení existovala řada židovských sekt podobných essejcům. Jan Křtitel však žil sám jako poustevník, vedl asketický život, kázal, nabádal k obrácení, křtil. Jan chápal své křtění jako předběžný či přípravný akt (srov. Mk 1,8); jeho křest měl povahu předobrazu budoucí skutečnosti království Božího, pro něž všechen lid připravoval. Byl přesvědčen, že on zde působí jen jakoby předvoj pravého Mesiáše.        

… křest Ježíšův: Duchem a ohněm. Janův křest vyžadoval změnu smýšlení, Ježíšův přináší plnost mesiánských darů. 

Křest v Duchu svatém je biblický pojem. Jan Křtitel poukazuje na Ježíše jako na toho, který vás bude křtít Duchem svatým a ohněm“ (Lk 3,16). V textu výslovně nacházíme poukaz na souvislost vody, ohně a Ducha svatého.  Sdělení doplněné ve Sk 1,5  prorockými slovy „... vy však budete pokřtěni Duchem svatým, až uplyne těchto několik dní“, je třeba vidět v události Letnic. Naplnění Duchem - tato náboženská zkušenost apoštolů, které byli svědky ostatní přítomní - je nabídkou pro každého, kdo se obrátí ke Kristu, přijme ho za Pána a vyzná ho jako Mesiáše, což  také veřejně dosvědčí aktem  křtu.  Křest Duchem svatým podle Písma je událostí, kterou je třeba od těch dob klást do souvislosti se svátostným křtem vodou. Naplnění Duchem  pak chápeme jako výchozí pozici pro křesťanský život každého jednotlivého věřícího.

Na závěr: 

Po seslání Ducha svatého se křest rychle stává samozřejmým a pro církev Kristovu příznačným vstupním ritem. Má zajisté obdobu v židovských i v pohanských očistných koupelích, přesto však má povahu zcela originální, protože je těsně spjat s jedinečnou skutečností života, smrti a vzkříšení Ježíše Krista.

Vypracoval Matonick

Zobrazeno 1236×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio