Témata k nedělní a sváteční liturgii

VĚŘÍM V CÍRKEV - téma 165 ke 12. neděli v mezidobí 19.6.2016 - homilie katechetická (KKC 748-776; YOUCAT 121).

15. 6. 2016 14:08

12. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 19.6.2016

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení  knihy proroka Zachariáše  (IC)   Zach  12,10-11:

Výrok Hospodinův,  zachycený autorem v knize proroka Zachariáše, pochází z období válek a rozbrojů, vedených proti Bohem vyvolenému národu Izraele ve starozákonní době. Vyjadřuje Boží příslib milosti, jako náznak  budoucích věcí. Je pouhým předobrazemKristova zákona milosti, který bude definitivně uzavřen mezi lidstvem  a Božím Synem na Golgotě. Tehdy se stane novou  duchovní skutečností, milostí samou, totiž novou smlouvou– zákonem, jímž je Kristus sám.

 1. ČTENÍ Zach 12,10-11:Toto praví Hospodin: "Na dům Davidův a na obyvatele Jeruzaléma vyliji ducha milosti a prosby o slitování. Budou hledět na toho, kterého probodli, budou nad ním naříkat, jako se naříká nad jediným synem, budou nad ním lkát, jako se lká nad prvorozeným synem. V onen den bude v Jeruzalémě veliký nářek, jako se naříká v Hadad-Rimmonu na megiddské pláni."

  • Komentář ke 2. čtení z listu apoštola Pavla Galaťanům  (IC)    Gal  3,26-29:

Apoštol Pavel  v listě Galaťanům  nalézá Boží naplnění starosmluvního slibu  v Kristu jakožto hlavy  národa duchovního, kterým je  církev. Ježíš Kristus a jeho tělo je ten jediný a pravdivý společný jmenovatel, jenž sjednocuje celou bibli, obě vůle.  Nová smlouva je uzavřena s nověstvořeným, novězrozeným duchovním lidem, s Církví – s Izraelem Božím, jenž je složen jak z etnických židů tak pohanů.

2. ČTENÍ Gal 3,26-29:Bratři! Vy všichni jste Boží děti skrze víru v Krista Ježíše, vy všichni, pokřtění v Krista, oblékli jste se v Krista: už není Žid anebo Řek, už není otrok anebo člověk svobodný, už není muž anebo žena; všichni jste jeden v Kristu Ježíši. A když patříte Kristu, jste tedy Abrahámovo potomstvo a dědici podle zaslíbení.

  • Komentář k evangeliu podle  Lukáše   (IC)  Lk  9,18-24:

Apoštol Lukáš v evangeliu zaznamenal Ježíšovo přání směřované k učedníkům, aby si upřesnili význam role, kterou Kristus  zaujal ve vztahu společenství  nově vznikající církve k Bohu. Ježíš chtěl, aby si jeho učedníci uvědomili, že on sám  je prostředníkem nové smlouvy  mezi lidmi a Bohem, že je tím pravým Mesiášem, o němž  psali Mojžíš a proroci. Chtěl jim vštípit vědomí , že slíbený cíl staré smlouvy se stává skutečností a je v jeho osobě naplněn ve smlouvě nové.Že dospělá  Církev, Kristovo tělo, má nového kněze a zákonodárce, kterého poslouchá. On je nad Mojžíše i proroky. On  po svém ukřižování a vzkříšení bude sedět na královském trůnu a spolu s nimi bude panovat ve  svém království.

EVANGELIUM Lk 9,18-24: Když se Ježíš o samotě modlil a byli s ním jeho učedníci, otázal se jich: "Za koho mě lidé pokládají?"  Odpověděli: "Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní myslí, že vstal jeden z dávných proroků." Zeptal se jich: "A za koho mě pokládáte vy?" Petr odpověděl: "Za Božího Mesiáše!" On jim však důrazně přikázal, aby to nikomu neříkali, a dodal, že Syn člověka bude muset mnoho trpět, že bude zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit    a třetího dne že bude vzkříšen. Všem pak řekl: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, den co den ber na sebe svůj kříž a následuj mě. Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, ale kdo svůj život pro mě ztratí, zachrání si ho."

Věřím v Církev

je téma 165 dnešní  katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“ CI  s odkazem na znění  2. čtení Gal 3,26-29  a Katechismus katolické církve (KKC) 748-776; YOUCAT 121.                                                                                                                           

Osnova:

a) symboly Církve

b) původ, založení a poslání Církve

c) tajemství Církve

Úvod.

Učení o církvi je neoddělitelně spjato s vírou v Boha Otce, Syna a Ducha svatého. Vyznáváme, že církev je svatá, katolická, jedna a apoštolská (748; 749; 750). V úvodu studia o církvi začínáme vysvětlením základních pojmů podle KKC. Samotné slovo církev znamená svolání, shromáždění. Autoři překladů Starého zákona  je používali k pojmenování  vyvoleného národa před Bohem. Tak nazvali první společenství  věřících v Krista i ti, kteří  chtěli vyjádřit, že se považují za dědice onoho shromáždění.

Do pojmu církev zahrnujeme označení pro společenství liturgická, místní i všeobecná shromáždění věřících (752). Je to lid, který Bůh svolává a shromažďuje ze všech končin země, aby ustavil shromáždění těch, kteří se skrze víru a křest stávají Božími dětmi (751).

Symboly Církve.

V Písmu svatém nacházíme velmi mnoho obrazů a přirovnání, mluvících o nevyzpytatelných tajemstvích církve. Jsou vyjádřena přiléhavými symboly často převzatými ze života prostých lidí(753). Církev  jako ovčinec  (754), obdělávaná půda, Boží pole, vinice (755), Boží stavba, dům, stan, chrám (756), nevěsta Beránkova, matka, Jeruzalém (757).

Původ, založení a poslání Církve.

Výstavba církve byla připravována už od počátku světa v rámci plánu Nejsvětější Trojice (758) a předobrazována v době staré smlouvy(759; 760), jako reakce na chaos, který byl vyvolán narušením vztahů mezi Bohem a lidmi (761). Začíná povoláním Abraháma, kterému Bůh slibuje, že se stane otcem „velikého národa“ (srov.Gn 12,2) vyvolením Izraele za Boží lid (srov. Ex 19,5-6; Dt 7,6). Definitivně byla církev ustanovena až samotným  Božím Synem po  uzavření smlouvy nové   o příchodu Božího království, odpradávna přislíbeného v Písmě. Aby mohl být uskutečněn Otcův plán spásy, Kristus otevřel nebeské království už  na zemi (763). To se jasně projevilo v Kristových slovech, v jeho skutcích a v jeho přítomnosti uprostřed lidu (764). Ježíš dal svému společenství strukturu, která bude trvat až do úplného dovršení království (765). Ježíšovo naprosté sebeobětování  na kříži umožnilo začátek a růst Církve (766), veřejně lidu představené Duchen svatým (767). On církev vybavil různými hierarchickými a charismatickými dary k výkonu  misionářského poslání hlásat zde na zemi království Kristovo a Boží(768) . Ve chvíli Kristova slavného návratu  pak společenství církve přejde do nebeské slávy (769).

Tajemství Církve.

Trvalý význam církve katolické spočívá v mohutné reprezentaci kněžského a  svátostného prvku víry. Církev  působí od svého založení Kristem v dějinách  jako viditelné ztělesnění přítomného posvátna, posvátna, které je dáno nejprve   v Kristu, skrze něho v církvi a skrze církev  v těch, kdo přijímají svátostnou milost. Kněz, který spravuje posvátno, má svátostnou moc, zvláště při mši svaté. Ve viditelné existenci  církve  je možno očima víry  zároveň zahlédnout i skutečnosti duchovní (770). Svatá Církev je viditelný organizmus, který Kristus ustanovil a bez přestání udržuje jako společenství víry, naděje a lásky zde na zemi. Je to společnost vybavená hierarchickými orgány i Kristovo tajemné tělo, viditelné shromáždění i duchovní společenství, pozemská církev i církev obdařená nebeskými dary (771).

YOUCAT otázka 121: Co je to „církev“? Odpověď: Řecký výraz pro církev “ekklesia“ znamená vyvolení. My všichni, kdo jsme byli pokřtěni a věříme v Boha, jsme vyvoleni Bohem. Společně tvoříme církev . Kristus je podle Pavlových slov hlavou církve. My jsme jejím tělem.

Přijímáme-li svátosti a nasloucháme-li Božímu slovu, pak je Ježíš v nás a my v něm – a to je církev. Úzké životní společenství všech věřících s Ježíšem líčí Písmo svaté v nových a nových obrazech: jednou hovoří o Božím lidu, podruhé o Kristově nevěstě; církev je nazývána matkou, Boží rodinou nebo je přirovnávána ke svatební společnosti. Nikdy však není pouhou institucí, jenom nějakým „církevním úřadem“, který člověk může odsunout stranou. Církev je Boží přítomností mezi námi lidmi. Už proto bychom ji měli milovat.

Tajemství Církve spočívá na způsobu, jakým je sdružena s Bohem.  Je spojena s Kristem, jako se svým snoubencem a  ženichem (772).

Takové společenství s Bohem skrze lásku, která „nikdy nezanikne“  (srov. 1 Kor 13,8) je v církvi cílem (773).  Církev se stala všeobecnou svátostí spásy. Je znamením a nástrojem vnitřního spojení s Bohem  a tvoří s ním jednotu (774; 775).

„Je viditelným projektem Boží lásky pro lidstvo“ (Jan Pavel VI.), projektem, který chce, „aby celé lidstvo vytvořilo jeden Boží lid, srostlo v jedno Tělo Kristovo a bylo vybudováno v jeden chrám Ducha svatého“ (2.vat. koncil); (776). 

Na závěr:

Církev je zároveň viditelná i neviditelná – duchovní, hierarchická společnost i mystické Tělo Kristovo. Je „jedna“, vytvořená z lidského a božského  prvku. Toto je  její tajemství, které dokáže přijmout jen víra. 

Vypracoval Matonick

Navazuje kázání P. Jan Plodr:

Věřím v Církev (KKC 748 – 776) 

Úvod

Není snadné hovořit o církvi. Proč? To nám může napovědět jeden příběh.

Chudý vesničan chtěl poznat, co je to město. O jeho přání se dozvěděl kupec, který vsí projížděl   i nabídl muži, že ho vezme sebou a město mu ukáže. Po několika dnech, kdy putovali pustou krajinou, se jim naskytl pohled na hradby, domy a věže. Vesničan byl uchvácen jejich majestátností a bál se jít dál. Děkoval kupci a chtěl se rozloučit. Ale vždyť jsi ještě vůbec nic neviděl, oponoval mu kupec a přinutil ho jít dál. Prošli branou a octli se mezi chudinou. Ani ve vsi nebylo tolik bídy a špíny jako tady. Vesničan se polekal ještě víc a chtěl prchnout zpět. Kupec ho však rychle vedl dál. Octli se v centru, kde byly domy bohatých a vznešených lidí. Vesničan žasl, jak je tu najednou čisto a krásně. Nakonec vyšlapali nekonečné schodiště na nejvyšší kostelní věž. Město viděli jako na dlani. Rozprostíralo se na všechny strany a zdálo se, že nikde nekončí. Vidíš, teď tušíš, co je to město, pravil kupec. Skutečně bys ho však poznal, jen kdybys tu žil.

A tak je i s lidmi. Z církve znají často jen část. Někdo vidí církev jako majestátní instituci, někdo jako špinavou bídnou sebranku, někdo tuší, že má i nádhernou část, kterou tvoří lidé svatého života. O tom, že je nekonečným Božím královstvím pak už ví jen zasvěcení, kteří jsou schopni vnímat církev z nebeské perspektivy a nejvíc o církvi ví ti, kdo ji budují.

Dnešní téma nám má pomoci si uvědomit, že společně tvoříme církev, která je Božím nástrojem, tělem, zjevením ve světě.

Symboly Církve

Pro nás je důležité, že církev je společenství, které svolal Bůh. To on nás shromáždil kolem sebe a symboly církve to vystihují. Jaké jsou tedy symboly církve?

Ovčinec, s dveřmi – Kristem. Do církve vstupujeme skrze Krista přijetím svátosti křtu. Ovčinec je domov pro všechny – zde se schází zraněné, vyčerpané ovečky, aby nabyly síly a uzdravily se rukou dobrého pastýře – milujícího Krista. Zde jsme chráněni před zlem.

Obdělávaná půda – je symbolem přítomnosti člověka. Kam vkročí člověk, tam sahá církev. Země, ve které roste prastarý olivový strom či réva (ušlechtilý strom, rostlina) to jsou také hluboké symboly církve. Ta má kořeny v Izraeli, kmenem je Kristus, my jsme ratolesti a náš život je užitečný, když jsme spojeni s ním…

Boží stavba – tak bývá nazývána církev, abychom si připomněli, že je to Boží dílo. I když jsme nedokonalí lidé, církev jako stavba stojí a roste, protože ji neustále opravuje a buduje sám Bůh.

Všechny hříchy a skandály jsou hrozné, ale Bůh církev trpělivě udržuje, bez něj by dávno lidskou slabostí zanikla. Boží vedení nám nadějně ukazuje, že nikdo nemusí hřešit věčně, každý se může stát lepším a nakonec může zdobit stavbu církve. Buďme i my plní naděje a velkorysosti jako Bůh.

Chrám – Církev je chrám postavený z duší, ve kterých přebývá Duch svatý. Když je v nás Duch svatý, společně prožíváme radost z Boha a celý chrám září. Když Ducha svatého vyženeme (hříchem, zlobou, neodpuštěním) stane se z církve chladný temný kostel. Záleží to jen na nás!

Původ, založení a poslání Církve

Když si položíme otázku, jaký je náš původ, vybavíme si své rodiče či prarodiče. Dál naše zkušenost nesahá. A přesto víme, že náš původ to je nepředstavitelné množství lidí – našich předků. My jsme jen jedni z posledních v řadě.

Když se ptáme po původu církve, dostáváme se zpět k apoštolům, to jsou takoví naši „otcové“, ale je nám jasné, že původ církve je mnohem hlubší.

Mezi prapředky církve počítáme všechny spravedlivé od počátku světa. Abrahám, Mojžíš, všichni proroci, kteří ohlašují světu narození Mesiáše, připravují svět na to, že Bůh vstoupí do světa a shromáždí svůj lid.

To se děje narozením Krista. On ustanovuje viditelnou církev, která však už dávno před tím existovala v Božím plánu. Její poslání je spojení lidí s Bohem a vytvoření společenství Božího lidu. Toto poslání podporuje každý, kdo skrze Ježíše (viditelného Syna Božího) přichází k (neviditelnému) Bohu Otci. Každý, kdo radost z Boha nežije sám, ale dělí se o ni (sdílí) ji s ostatními.

Tajemství Církve

Biblické slovo církev – ekklésia – znamená svolání. Označuje všechny, kdo se nechají svolat Bohem, aby utvořili Boží lid a živeni Kristovým tělem, se sami stávají Kristovým tělem.

Chceme-li tvořit církev, přijímejme Božího Syna. V jeho slově, svátostech, otvírejme se Duchu svatému v modlitbě. Budujme společenství s ostatními lidmi, vždyť nás všechny miluje jediný Bůh.

Pak budeme směřovat do nebe, k věčnému životu.

Budeme jako zachránění trosečníci, kteří v člunu – v církvi plují k bezpečnému břehu (věčného života) a po cestě nabírají všechny, kdo také potřebují záchranu.

Amen. 

 

Zobrazeno 1224×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio