Témata k nedělní a sváteční liturgii

PLATÍ DESATERO I DNES ? - téma 171 k 15. neděli v mezidobí 10.7.2016 - homilie katechetická (KKC 2052-2082; YOUCAT 351).

6. 7. 2016 18:41

15. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 10.7.2016

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení z páté  knihy Mojžíšovy  (IC)   Dt 30,10-14:

Text prvního čtení přináší Mojžíšův příkaz lidu k poslušnosti Hospodinových nařízení. Bůh  v něm dal poznat svůj zájem na uzavření smlouvy  mezi ním a jeho lidem. Teprve v rámci smlouvy dostávají jeho přikázání svůj plný smysl. Vyjadřují, co vše zahrnuje přináležitost k Bohu, který jako odpověď na svou iniciativu lásky očekává od lidí projevy úcty, vděčnosti a především zvlášť mravný způsob života.  

1. ČTENÍ Dt 30,10-14: Mojžíš řekl lidu: "Budeš poslouchat hlas Hospodina, svého Boha, a zachovávat jeho příkazy a nařízení, to, co je napsáno v knize tohoto Zákona, a obrátíš se k Hospodinu, svému Bohu, celým srdcem a celou duší. Neboť tento příkaz, který ti dnes ukládám, není pro tebe příliš nesnadný a není tak daleko od tebe. Není na nebi, že bys musel říkat: 'Kdopak nám vystoupí do nebe, aby nám ho snesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?' Není daleko za mořem, že bys musel říkat: 'Kdopak nám překročí moře, aby nám ho přinesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?' Vždy je ti to slovo velmi blízké, je v tvých ústech a v tvém srdci, takže ho můžeš zachovávat."

  • Komentář ke 2. čtení z  listu Pavla Kolosanům   (IC)   Kol  1,15-20:

Hymnus psaný apoštolem Pavlem v listě Kolosanům vyvyšuje Kristovu velikost v několika oblastech. Ježíš je viditelným obrazem neviditelného Boha, je Božím prostředníkem  mezi ním a lidmi, má absolutní prvenství nade všemi a je Božím zjevením dokonalosti pravidel způsobu života v lásce k Bohu a k bližním, zakotvených v desateru Božích přikázání ve formě zákona.

2. ČTENÍ Kol 1,15-20:Ježíš Kristus je věrný obraz neviditelného Boha, prvorozený z celého tvorstva. V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, svět viditelný i neviditelný: ať už jsou to andělé při trůnu, ať jsou to panstva, ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti - všecko je stvořeno skrze něho a pro něho. Kristus je dříve než všechno ostatní a všechno trvá v něm. A on je hlava těla, to je církve: on je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. Tak má ve všem prvenství. Bůh totiž rozhodl, aby v něm sídlila plnost dokonalosti, a že skrze něho usmíří se sebou všecko tvorstvo jak na nebi, tak na zemi tím, že jeho krvi, prolitou na kříži, zjedná pokoj. 

  • Komentář k evangeliu podle Lukáše   ( IC)  Lk 10,25-37:

V Lukášově evangeliu nalezneme Ježíšovu odpověď na základní otázku, týkající se věčného života a cesty, po které do něho dojít. Ježíš ji shrnul do jednoho základního přikázání: "Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou mysli, a svého bližního jako sám sebe“.

EVANGELIUM Lk 10,25-37: Jeden znalec Zákona povstal, aby přivedl Ježíše do úzkých, a zeptal se ho: "Mistře, co mám dělat, abych dostal věčný život?"  Ježíš mu řekl: "Co je psáno v Zákoně? Jak tam čteš?"
 On odpověděl: "Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou mysli, a svého bližního jako sám sebe." Řekl mu: "Správně jsi odpověděl. To dělej, a budeš žít." Ale on se chtěl ospravedlnit, a proto se Ježíše zeptal: "A kdo je můj bližní?" Ježíš se ujal slova a řekl: "Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a octl se mezi lupiči. Ti ho o všechno obrali, zbili, nechali napolo mrtvého a odešli. Náhodou šel tou cestou nějaký kněz; viděl ho, ale vyhnul se mu. Stejně i jeden levita přišel k tomu místu; viděl ho, ale vyhnul se mu. Také jeden Samaritán přišel na své cestě k němu, viděl ho a bylo mu ho líto. Přistoupil k němu, nalil mu do ran oleje a vína, obvázal je, vysadil ho na svého soumara, dopravil do hostince a staral se o něho. Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: 'Starej se o něho, a co vynaložíš navíc, já ti doplatím, až se budu vracet.' Co myslíš, kdo z těch tří se zachoval jako bližní k tomu, který se octl mezi lupiči?"   On odpověděl: "Ten, kdo mu prokázal milosrdenství." A Ježíš mu řekl: "Jdi a stejně jednej i ty!" 

Platí Desatero i dnes? 

je téma 171 dnešní  katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“CI s odkazem na znění 1.čtení  Dt 30, 10-14 a Katechismus katolické církve (KKC) 2052-2082; YOUCAT 351.                                                           

Osnova:

a) Desatero v Písmu sv. a církevní tradici

b) jednota Desatera

c) závaznost Desatera

Úvod.

Desatero přikázání je zvláštní statí Písma. Jen jednou mluvil Bůh k celému národu, tak, aby jej každý mohl slyšet - při vydání desatera (srov. Dt 4,12-13),  zákona, jehož dodržování by lidem přineslo mnohem pokojnější a šťastnější život. Nejsou to nařízení, kterými by Bůh chtěl člověka omezovat a znepříjemňovat mu pobyt na tomto světě. Naopak - Bůh dal desatero jako ochranu před problémy a těžkostmi života. Dal ho, aby hříchem ovlivněný člověk mohl bezpečně poznat, co je dobré a co zlé, aby tak mohl dosáhnout věčného života (2052; 2053; 2054; 2055).

Desatero v Písmu sv. a církevní tradici. 

Slovo „desatero“ (dekalog) znamená v překladu „deset slov“, která Bůh zjevil svému lidu na posvátné hoře a předává nám je ve 2. a 5. knize Mojžíšově (2056). Tam  byly zaznamenány v souvislosti s vyjitím vyvoleného lidu z Egypta (2057).  Bůh tento dokonalý zákon doslovně formuloval a napsal jej svým prstem na kamenné desky, které předal Mojžíšovi ( srov. Dt 5,4);(2058). Dal tím poznat svou vůli (2059)  k uzavření smlouvy  mezi ním a jeho lidem (2060). Teprve v rámci smlouvy dostávají přikázání svůj plný smysl (2061). Vyjadřují, co vše zahrnuje přináležitost k Bohu, který jako odpověď na svou iniciativu lásky očekává od lidí projevy úcty, vděčnosti a od každého zvlášť mravný způsob života (2062;2063).

Církevní tradice věrná Písmu a v souladu s Ježíšovým příkladem uznala  základní důležitost a význam desatera (2064), které má v církvi přední místo v katechezi věřících. Církevní katechismy vykládaly často křesťanskou morálku podle desatera Božích přikázání (2065)  v pořadí a číslování, které se v průběhu dějin poněkud měnilo (2066). Všechna však vyhlašují požadavky lásky  k Bohu (první tři) a k bližnímu (2067). Církev učí, že deset přikázání  zavazuje každého křesťana, aby je respektoval (2068).

Jednota Desatera.

Obě desky zákonů se vzájemně podmiňují, vysvětlují a vytvářejí organickou jednotu. Desatero tvoří neoddělitelný celek (2069). Vyzdvihuje základní povinnosti a nepřímo   i základní práva. Je vyjádřením přirozeného zákona od počátku Bohem vepsaného do srdce lidí (2070). Boží přikázání poznáváme prostřednictvím Božího zjevení, které nám předkládá církev  a hlas mravního svědomí. Jsou přístupná i pouhému rozumu (2071).

Závaznost Desatera.

Desatero Božích přikázání vyjadřuje základní povinnosti člověka k Bohu a k bližnímu. Bůh je vryl do srdcí lidských bytostí  jako neměnné závazky , kterých nás nikdo nemůže zprostit ( 2072).  I lehká provinění proti nim  se mohou stát těžkými podle okolností a úmyslu toho, kdo se prohřeší (2073; 2081). Jestliže však věří v Ježíše Krista a zachovává jeho přikázání, přichází k němu sám Spasitel a díky Duchu svatému  stává se v něm vnitřním pravidlem jeho chování (2074). 

YOUCAT otázka 123:Nepřežilo se desatero? Odpověď: Desatero není podmíněno časem. Najdeme v něm vyjádření obecně platných a neměnných základních povinností člověka vůči Bohu a vůči bližnímu.

Desatero je souhrnem toho, co nám přikazuje rozum a toho, co vyplývá z Božího zjevení. Ve své závaznosti je natolik podstatné, že nikdo nemůže být osvobozen od jeho zachovávání.

„Mistře, co dobrého mám udělat, abych dosáhl věčného života?“ „Chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání“ (Mt 19,16-17);(2075). Ježíš dosvědčil svým jednáním a svým kázáním trvalou platnost desatera (2076).

Na závěr:

Dar desatera je udělen v rámci smlouvy, kterou Bůh uzavřel se svým lidem (2077). Desatero tvoří organickou jednotu, v níž každé „slovo“ nebo „přikázání“ odkazuje ke všem ostatním. Desatero je přednostním vyjádřením přirozeného zákona, který je Bohem vryt do našich duší(2080). Církevní tradice, věrná Písmu a v souladu s Ježíšovým příkladem, uznala základní důležitost a význam desatera pro náš život v Kristu (2078). Co Bůh přikazuje, to činí možným svou milostí (2082).

Vypracoval Matonick                             

Zobrazeno 1122×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio