Témata k nedělní a sváteční liturgii

PLATÍ DESATERO I DNES ? - téma 171 k 15. neděli v mezidobí 10.7.2016 - homilie katechetická (KKC 2052-2082; YOUCAT 351).

6. 7. 2016 18:41

15. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 10.7.2016

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení z páté  knihy Mojžíšovy  (IC)   Dt 30,10-14:

Text prvního čtení přináší Mojžíšův příkaz lidu k poslušnosti Hospodinových nařízení. Bůh  v něm dal poznat svůj zájem na uzavření smlouvy  mezi ním a jeho lidem. Teprve v rámci smlouvy dostávají jeho přikázání svůj plný smysl. Vyjadřují, co vše zahrnuje přináležitost k Bohu, který jako odpověď na svou iniciativu lásky očekává od lidí projevy úcty, vděčnosti a především zvlášť mravný způsob života.  

1. ČTENÍ Dt 30,10-14: Mojžíš řekl lidu: "Budeš poslouchat hlas Hospodina, svého Boha, a zachovávat jeho příkazy a nařízení, to, co je napsáno v knize tohoto Zákona, a obrátíš se k Hospodinu, svému Bohu, celým srdcem a celou duší. Neboť tento příkaz, který ti dnes ukládám, není pro tebe příliš nesnadný a není tak daleko od tebe. Není na nebi, že bys musel říkat: 'Kdopak nám vystoupí do nebe, aby nám ho snesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?' Není daleko za mořem, že bys musel říkat: 'Kdopak nám překročí moře, aby nám ho přinesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?' Vždy je ti to slovo velmi blízké, je v tvých ústech a v tvém srdci, takže ho můžeš zachovávat."

  • Komentář ke 2. čtení z  listu Pavla Kolosanům   (IC)   Kol  1,15-20:

Hymnus psaný apoštolem Pavlem v listě Kolosanům vyvyšuje Kristovu velikost v několika oblastech. Ježíš je viditelným obrazem neviditelného Boha, je Božím prostředníkem  mezi ním a lidmi, má absolutní prvenství nade všemi a je Božím zjevením dokonalosti pravidel způsobu života v lásce k Bohu a k bližním, zakotvených v desateru Božích přikázání ve formě zákona.

2. ČTENÍ Kol 1,15-20:Ježíš Kristus je věrný obraz neviditelného Boha, prvorozený z celého tvorstva. V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, svět viditelný i neviditelný: ať už jsou to andělé při trůnu, ať jsou to panstva, ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti - všecko je stvořeno skrze něho a pro něho. Kristus je dříve než všechno ostatní a všechno trvá v něm. A on je hlava těla, to je církve: on je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. Tak má ve všem prvenství. Bůh totiž rozhodl, aby v něm sídlila plnost dokonalosti, a že skrze něho usmíří se sebou všecko tvorstvo jak na nebi, tak na zemi tím, že jeho krvi, prolitou na kříži, zjedná pokoj. 

  • Komentář k evangeliu podle Lukáše   ( IC)  Lk 10,25-37:

V Lukášově evangeliu nalezneme Ježíšovu odpověď na základní otázku, týkající se věčného života a cesty, po které do něho dojít. Ježíš ji shrnul do jednoho základního přikázání: "Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou mysli, a svého bližního jako sám sebe“.

EVANGELIUM Lk 10,25-37: Jeden znalec Zákona povstal, aby přivedl Ježíše do úzkých, a zeptal se ho: "Mistře, co mám dělat, abych dostal věčný život?"  Ježíš mu řekl: "Co je psáno v Zákoně? Jak tam čteš?"
 On odpověděl: "Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou mysli, a svého bližního jako sám sebe." Řekl mu: "Správně jsi odpověděl. To dělej, a budeš žít." Ale on se chtěl ospravedlnit, a proto se Ježíše zeptal: "A kdo je můj bližní?" Ježíš se ujal slova a řekl: "Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a octl se mezi lupiči. Ti ho o všechno obrali, zbili, nechali napolo mrtvého a odešli. Náhodou šel tou cestou nějaký kněz; viděl ho, ale vyhnul se mu. Stejně i jeden levita přišel k tomu místu; viděl ho, ale vyhnul se mu. Také jeden Samaritán přišel na své cestě k němu, viděl ho a bylo mu ho líto. Přistoupil k němu, nalil mu do ran oleje a vína, obvázal je, vysadil ho na svého soumara, dopravil do hostince a staral se o něho. Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: 'Starej se o něho, a co vynaložíš navíc, já ti doplatím, až se budu vracet.' Co myslíš, kdo z těch tří se zachoval jako bližní k tomu, který se octl mezi lupiči?"   On odpověděl: "Ten, kdo mu prokázal milosrdenství." A Ježíš mu řekl: "Jdi a stejně jednej i ty!" 

Platí Desatero i dnes? 

je téma 171 dnešní  katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“CI s odkazem na znění 1.čtení  Dt 30, 10-14 a Katechismus katolické církve (KKC) 2052-2082; YOUCAT 351.                                                           

Osnova:

a) Desatero v Písmu sv. a církevní tradici

b) jednota Desatera

c) závaznost Desatera

Úvod.

Desatero přikázání je zvláštní statí Písma. Jen jednou mluvil Bůh k celému národu, tak, aby jej každý mohl slyšet - při vydání desatera (srov. Dt 4,12-13),  zákona, jehož dodržování by lidem přineslo mnohem pokojnější a šťastnější život. Nejsou to nařízení, kterými by Bůh chtěl člověka omezovat a znepříjemňovat mu pobyt na tomto světě. Naopak - Bůh dal desatero jako ochranu před problémy a těžkostmi života. Dal ho, aby hříchem ovlivněný člověk mohl bezpečně poznat, co je dobré a co zlé, aby tak mohl dosáhnout věčného života (2052; 2053; 2054; 2055).

Desatero v Písmu sv. a církevní tradici. 

Slovo „desatero“ (dekalog) znamená v překladu „deset slov“, která Bůh zjevil svému lidu na posvátné hoře a předává nám je ve 2. a 5. knize Mojžíšově (2056). Tam  byly zaznamenány v souvislosti s vyjitím vyvoleného lidu z Egypta (2057).  Bůh tento dokonalý zákon doslovně formuloval a napsal jej svým prstem na kamenné desky, které předal Mojžíšovi ( srov. Dt 5,4);(2058). Dal tím poznat svou vůli (2059)  k uzavření smlouvy  mezi ním a jeho lidem (2060). Teprve v rámci smlouvy dostávají přikázání svůj plný smysl (2061). Vyjadřují, co vše zahrnuje přináležitost k Bohu, který jako odpověď na svou iniciativu lásky očekává od lidí projevy úcty, vděčnosti a od každého zvlášť mravný způsob života (2062;2063).

Církevní tradice věrná Písmu a v souladu s Ježíšovým příkladem uznala  základní důležitost a význam desatera (2064), které má v církvi přední místo v katechezi věřících. Církevní katechismy vykládaly často křesťanskou morálku podle desatera Božích přikázání (2065)  v pořadí a číslování, které se v průběhu dějin poněkud měnilo (2066). Všechna však vyhlašují požadavky lásky  k Bohu (první tři) a k bližnímu (2067). Církev učí, že deset přikázání  zavazuje každého křesťana, aby je respektoval (2068).

Jednota Desatera.

Obě desky zákonů se vzájemně podmiňují, vysvětlují a vytvářejí organickou jednotu. Desatero tvoří neoddělitelný celek (2069). Vyzdvihuje základní povinnosti a nepřímo   i základní práva. Je vyjádřením přirozeného zákona od počátku Bohem vepsaného do srdce lidí (2070). Boží přikázání poznáváme prostřednictvím Božího zjevení, které nám předkládá církev  a hlas mravního svědomí. Jsou přístupná i pouhému rozumu (2071).

Závaznost Desatera.

Desatero Božích přikázání vyjadřuje základní povinnosti člověka k Bohu a k bližnímu. Bůh je vryl do srdcí lidských bytostí  jako neměnné závazky , kterých nás nikdo nemůže zprostit ( 2072).  I lehká provinění proti nim  se mohou stát těžkými podle okolností a úmyslu toho, kdo se prohřeší (2073; 2081). Jestliže však věří v Ježíše Krista a zachovává jeho přikázání, přichází k němu sám Spasitel a díky Duchu svatému  stává se v něm vnitřním pravidlem jeho chování (2074). 

YOUCAT otázka 123:Nepřežilo se desatero? Odpověď: Desatero není podmíněno časem. Najdeme v něm vyjádření obecně platných a neměnných základních povinností člověka vůči Bohu a vůči bližnímu.

Desatero je souhrnem toho, co nám přikazuje rozum a toho, co vyplývá z Božího zjevení. Ve své závaznosti je natolik podstatné, že nikdo nemůže být osvobozen od jeho zachovávání.

„Mistře, co dobrého mám udělat, abych dosáhl věčného života?“ „Chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání“ (Mt 19,16-17);(2075). Ježíš dosvědčil svým jednáním a svým kázáním trvalou platnost desatera (2076).

Na závěr:

Dar desatera je udělen v rámci smlouvy, kterou Bůh uzavřel se svým lidem (2077). Desatero tvoří organickou jednotu, v níž každé „slovo“ nebo „přikázání“ odkazuje ke všem ostatním. Desatero je přednostním vyjádřením přirozeného zákona, který je Bohem vryt do našich duší(2080). Církevní tradice, věrná Písmu a v souladu s Ježíšovým příkladem, uznala základní důležitost a význam desatera pro náš život v Kristu (2078). Co Bůh přikazuje, to činí možným svou milostí (2082).

Vypracoval Matonick                             

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio