DOBROTIVÝ BŮH A ZLO - téma 190 ke 31. neděli v mezidobí 30.10.2016 - homilie katechetická (KKC 309-3014).

31. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 30.10.2016

Liturgické texty

• Komentář k 1. čtení z 2. knihy Moudrosti (I C)   Mdr  11,22-12,2:

Čtení z knihy Moudrosti nám dnes představuje milujícího Boha jako všemohoucího a vševědoucího Stvořitele, který nemůže dělat chyby. Jakmile se on rozhodl, že stvoří lidské bytosti se svobodnou vůlí, pak záleží spíše na nich než na Bohu, zda si vyberou dobro Boží lásky nebo zlo hříchu. Bůh vytvořil možnost zla a lidé tuto možnost realizovali. Příčinou zla a tudíž i utrpení, které je jeho důsledkem,  není projev Boží moci, jeho trestu či léku, ale zneužití lidské svobody lidmi. 

1. ČTENÍ Mdr 11,22-12,2: Pane, celý svět je před tebou jako prášek na vahách, jako kapka rosy, která zrána padá na zem. Ty však máš slitování se vším, protože můžeš všechno, a jsi shovívavý k hříchům lidí, aby dělali pokání. Vždyť ty miluješ všechno, co je, a nic si neošklivíš z toho, cos udělal, neboť kdybys něco nenáviděl, nestvořil bys to. Jak by něco mohlo trvat, kdybys to nechtěl, nebo se uchovat, kdybys to nepovolal k bytí? Ale ty máš na všechno ohled, poněvadž je to tvé, vládce, milující život, neboť tvůj nepomíjející duch je ve všem. Proto zbloudilé trestáš ponenáhlu a napomínáš tím, že jim vyčítáš to, čím hřešili, aby zbaveni své špatnosti věřili v tebe, Pane.

• Komentář ke 2. čtení z 2. listu apoštola Pavla Soluňanům  (I C)    2 Sol 2 Sol 1,112,2: 

Apoštol Pavel v listě Soluňanům vyzývá společenství, aby svobodně, konkrétními skutky odkazovalo svůj život pod vládu Ježíše Krista. Jen díky jemu se zrodí v srdci věřícího člověka touha po dobru, která přináší dobré ovoce. Jen tak plně poznáme cesty, kterými  nás Bůh provede protivenstvími zla a hříchu ke spáse. 

2. ČTENÍ 2 Sol 1,11-2,2: Bratři! Bez přestání se za vás modlíme, aby vás učinil náš Bůh hodnými dober, ke kterým vás povolal, a svou mocí zdokonalil, že budete mít vždycky zálibu v konání dobra a vaše víra aby se projevovala skutky. Pak bude jméno našeho Pána Ježíše oslaveno skrze vás, a vy (budete oslaveni) skrze něho podle milosti našeho Boha a Pána Ježíše Krista. Pokud jde o dobu, kdy přijde náš Pán Ježíš Kristus a kdy se my u něho shromáždíme, prosíme vás: nenechte si tak snadno poplést hlavu, či se dokonce polekat nějakým proroctvím nebo listem prý od nás poslaným, jako by ten den Páně měl už nastat.

• Komentář k evangeliu podle Lukáše   (IC)  Lk  19,1-10:

 V Lukášově evangeliu na příběhu celníka Zachea poznáme, že Bůh poslal svého Syna mezi hříšný lid jako posla spásy, aby ukázal, že lze žít i těžkému hříšníkovi  v harmonii s Bohem. Ježíš totiž přišel na svět doprostřed vlády zla, aby se utkal se satanem, aby vyhledal a vyrval z jeho spárů každého hříšníka a aby zachránil vše, co zahynulo.

EVANGELIUM Lk 19,1-10: Ježíš vešel do Jericha a procházel jím. Byl tam jistý člověk, jmenoval se Zacheus. Byl to vrchní celník, velmi bohatý. Rád by uviděl Ježíše, jak vypadá, ale nemohl, protože tam bylo plno lidí a on byl malé postavy. Běžel napřed a vylezl na fíkovník, aby Ježíše viděl, protože tudy měl procházet. Když Ježíš přišel k tomu místu, podíval se nahoru a řekl mu: "Zachee, pojď rychle dolů: dnes musím zůstat v tvém domě." On rychle slezl dolů a s radostí ho přijal. Všichni, jakmile to uviděli, reptali a říkali: "Vešel jako host k hříšníkovi!" Zacheus se zastavil a řekl Pánu: "Polovici svého majetku, Pane, dám chudým, a jestli jsem někoho o něco ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně! "  Ježíš mu řekl: "Dnes přišla do tohoto domu spása. Vždyť i on je potomek Abrahámův. Syn člověka přišel hledat a zachránit, co zahynulo." 

Dobrotivý Bůh a zlo  

je téma 190 dnešní katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“CI  s odkazem na znění 1. Čtení Mdr 11,23-12,2  a Katechismu katolické církve (KKC) 309-314.

Osnova: 

„Jak se může na to Bůh dívat?“ 

a) odkud zlo

b) všechno napomáhá k dobrému…

c) cesty Boží přesahují naše poznání

Úvod.

Co je zlo? Zlo je negace dobra. Je realitou našeho každodenního života, setkáváme se s ním a s jeho důsledky jako jsou nemoci, smrt či násilí, téměř pořád. Proč existuje zlo? Na tuto naléhavou, bolestnou a tajemnou otázku nemůže stačit žádná ukvapená odpověď. Křesťanská víra ve svém celku ji však poskytuje. V křesťanském poselství není jediný bod, který by z jistého hlediska nebyl odpovědí na problém zla (309).

Odkud zlo?

Zlo je parazit. Odkud pochází? Bible líčí jak se satan, původce zla, postavil proti svému Stvořiteli. Bůh stvořil dokonalou bytost, která se svým vlastním rozhodnutím stala ďáblem (Ezechiel 28,13-17). Lucifer měl mezi stvořenými bytostmi nejvyšší postavení, byl Bohu nejblíže, a přesto se snažil jít ještě výš. Chtěl se rovnat Bohu. Zjevení Janovo 12,7-12 popisuje důsledek vzpoury proti Bohu. Satan získal na svou stranu třetinu nebeských bytostí (andělů). Ti však byli spolu s ním z nebe Bohem vyvrženi. Poté, co satan svedl Evu a Adama, stal se vládcem tohoto světa. 

Proč dobrotivý Bůh dovoluje existenci zla? (310). Bůh člověka miluje a chce pro každého štěstí. Člověk, ale tento Boží plán zkřížil a o své štěstí se lehkomyslně připravil. To nám říká biblické vyprávění o pádu do hříchu. Bůh dal lidem svobodu rozhodování a s ní i možnost výběru mezi Bohem plným lásky a existujícím zlem. Lidská svoboda se Boha Stvořitele zřekla. Člověk nevzdal Bohu úctu, nýbrž sám se chtěl stát Bohem a usiluje o to stále. Sám se trestá.  Lidé promarnili a promarňují ve své svobodě Boží blízkost a přítomnost. Přiklání se svobodně ke zlu.

Při pohledu na utrpení, které ze zla plyne, si přejeme, aby Bůh zakročil. Ale Bůh nemůže zlo zničit silou. Jako rodiče také nezabijeme neposlušné děti a nenecháme si jen ty hodné. Máme rádi poslušné i zlobivé. Krása charakteru se nedá dokázat použitím síly. Přesto Bůh už něco udělal. Přišel osobně doprostřed vlády zla a utkal se satanem (Mat 4,1-11). Ukázal, že lze žít v harmonii s Bohem. Nechal se ukřižovat bytostmi, které kdysi stvořil, aby dokázal, že je miluje. Bůh není příčinou zla ani přímo, ani nepřímo. Avšak dopouští je, protože respektuje svobodu svého tvora, a dokáže i ze zla tajemně vytěžit dobro (311).

Všechno napomáhá k dobrému…

Písmo netvrdí, že vše, co se nám v životě stane, je dobré nebo příjemné. Všichni víme, že v životě se dějí strašné věci, ať jde o ztrátu těch, které jsme měli rádi, o ztrátu zdraví, zaměstnání, majetku, rozpad manželství až po ztrátu svobody. V životě přijde tolik chvil, kdy nás napadne myšlenka - to není fér! Jak často cítíme bolest nad ztrátami životů a nepravostmi světa! Přesto jedna věc odlišuje křesťany, kteří se octnou v nesnázích a jsou okolnostmi přivedeni k zoufalství, a těmi, kteří čelí těžkostem života bez víry v Boha. Rozdíl v pohledu na totožné okolnosti spočívá ve víře, že vše a za všech okolností je pod bdělým dohledem svrchovaného Boha, který určité události dopouští, bez ohledu na jejich nepříjemný průběh, bez ohledu na bolest, kterou taková událost člověku způsobí, a bez ohledu na to, jakou ztrátu utrpí. Je možné, že během pozemského života nepochopíme, jak právě negativní okolnosti mohou působit v konci konců dobro, které má Bůh na mysli. Vše, co můžeme v takové situaci udělat, je důvěřovat Jeho slovu, které říká, že všechny věci napomáhají k dobrému. Možná, že právě tímto způsobem Bůh prohlubuje a upevňuje naši víru a charakter. Tragická a bolestná zkušenost také může znamenat, že budeme ušetřeni daleko větší bolesti v budoucnosti. Může to znamenat, že nás tato zkušenost přivede blíže k Bohu. Nevíme, ale věříme, že Boží slovo je pravdivé, že nás nikdy nezklame, a že v každé zkoušce stojí na naší straně. 

V Písmu je řada příkladů lidí, kteří zažili strašlivé události, které vedly k dobrým koncům (např. Jób,Josef). Naučili se věřit skrze osobní ztráty a utrpení, že Bůh má vše pod kontrolou. Věřili, že Bůh dokáže zlo proměnit v dobro (312). Naše odpovědnost, ve světle Písma, je důvěřovat Bohu a nemít pochybnosti o Jeho záměrech. Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí (Římanům 8,28);(313). 

Cesty Boží přesahují naše poznání. 

Pevně věříme, že Bůh je Pánem světa a dějin, avšak cesty jeho prozřetelnosti nám často zůstávají neznámé. Jen na konci, až skončí naše částečné poznání a budeme vidět Boha „tváří v tvář“ (srov. 1 Kor 13,12),plně poznáme cesty, kterými nás Bůh provede protivenstvími zla ke spáse. Tak jako je Ježíš cestou našeho života (srv. Jan 14, 6), tak "Duch svatý nás uvede do veškeré pravdy" (srv. Jan 16, 13). Nikdo není schopen sám po ní jít (314).

Na závěr: 

Proč to, že Bůh dopouští fyzické i mravní zlo, zůstává tajemstvím, které Bůh osvětluje ve svém Synu, Ježíši Kristu, který zemřel a vstal z mrtvých, aby přemohl zlo. Smrt a zmrtvýchvstání Ježíše Krista nám ukazuje: zlo nemělo první slovo a nebude mít ani poslední. Víra nám dává jistotu, že Bůh umožnil existenci zla, protože respektuje svobodu svého tvora, a že dokáže ze zla tajemně vytěžit i dobro, a to cestami, které poznáme plně až ve věčném životě.

Vypracoval Matonick