Témata k nedělní a sváteční liturgii

SVÁTOST POMAZÁNÍ NEMOCNÝCH - téma 187 ke 28. neděli v mezidobí 9.10.2016 - homilie katechetická (KKC 1499-1513; YOUCAT 240; 247).

6. 10. 2016 13:50

28. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 9.10.2016

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení  z 2. knihy Královské(IC)   2. Král  5,14-17:

Čtení z 2. knihy královské vypráví o zázračném uzdravení velitele aramejského vojska Námana z malomocenství po několikerém ponoření do vod Jordánu.  Stalo se tak na příkaz proroka Elizea. Vyléčení bylo provázeno vyznáním víry nemocného  v jediného Boha. Podle Písma, víra nemocných v existenci Boha a v jeho moc je základním předpokladem procesu  uzdravování a  odkazoval na ni v mnoha případech i Ježíš Kristus v roli léčitele.

1. ČTENÍ 2 Král 5,14-17: Náman sestoupil k Jordánu a ponořil se do něho sedmkrát podle nařízení Božího muže Elizea a jeho tělo se obnovilo jako tělo malého dítěte a byl čistý.  Náman se vrátil k Božímu muži s celým svým doprovodem, stanul před ním a řekl: "Hle, už vím, že není Boha po celé zemi, jen v Izraeli. Nyní vezmi, prosím, dar od svého služebníka." Elizeus odpověděl: "Jako že je živ Hospodin, jemuž sloužím: Nic nevezmu!" Ačkoli na něj naléhal, aby vzal, odepřel. Náman pak řekl: "Když tedy opravdu nechceš, dovol mi vzít tolik prstě, kolik unese spřežení mezků, neboť tvůj služebník nebude už obětovat celopaly a žertvy jiným bohům, jen Hospodinu."

  • Komentář ke 2. čtení z 2. listu apoštola Pavla Timoteovi  (IC)    2 Tim  2,8-13: 

Z listů apoštola Pavla, trpícího ke konci svého života krutým vězněním pro hlásání evangelia,  tryskají slova víry a naděje v konečnou záchranu. Apoštol ví, že až zemře, bude následovat Krista, který byl vzkříšen z mrtvých, a že vstoupí  do jeho slávy tam, kde po „smrti již nebude  ani žalu, ani nářku, ani bolesti“.  Věří a svou víru  předává všem národům světa.

2. ČTENÍ 2 Tim 2,8-13:Milovaný! Mysli na Ježíše Krista, Davidova potomka; který byl vzkříšen z mrtvých. To je moje evangelium. Právě kvůli němu trpím, dokonce jako zločinec v poutech. Ale Boží slovo spoutáno není. Proto kvůli vyvoleným snáším všecko, aby také oni došli spásy a věčné slávy skrze Krista Ježíše. Tohle je jisté: Když jsme s ním umřeli, budeme s ním také žít. Když vytrváme, budeme s ním i kralovat. Když ho zapřeme, zapře také on nás. Ale i když my jsme nevěrní, on zůstává věrný, protože nemůže zapřít sám sebe.

  • Komentář k evangeliu podle  Lukáše  ( IC)  Lk  17,5-10:

Z Lukášova evangelia vyslechneme záznam apoštola Lukáše o  vyléčení deseti malomocných Ježíšem, se kterými se setkal  na své cestě do Jeruzaléma. Zbožní malomocní s velkou důvěrou vzývali Mistra o smilování a Ježíš prokázal, že je skutečně očekávaným Mesiášem, který má moc vyléčit jejich chorobu. Větu „Vstaň a jdi! Tvá víra tě zachránila“, nebo „Vstaň z mrtvých“ říká Ježíš každému, kdo se k němu přiblíží s vírou.


EVANGELIUM Lk 17,11-19: Na cestě do Jeruzaléma procházel Ježíš mezi Samařskem a Galilejí. Když přicházel do jedné vesnice, šlo mu naproti deset malomocných. Zůstali stát opodál a volali: "Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!" Když je uviděl, řekl jim: "jděte a ukažte se kněžím." A jak odcházeli, byli očištěni. Když jeden z nich zpozoroval, že je uzdraven, vrátil se, mocným hlasem velebil Boha, padl mu k nohám tváří až k zemi a děkoval mu. Byl to Samaritán. Ježíš na to řekl: “Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět? Nikdo z nich se nenašel, aby se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?" A jemu řekl: "Vstaň a jdi! Tvá víra tě zachránila."

Svátost pomazání nemocných 

je téma 187 dnešní katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“ CI s odkazem na znění  evangelia Lk 17,11-19 a  Katechismus katolické církve (KKC) 1499-1513; YOUCAT 240; 247. 

Osnova:

a) nemoc v lidském životě

b) Kristus – lékař

c) Uzdravujte nemocné

d) svátost nemocných

Úvod.

Svátost pomazání je určena  k posílení těch, kteří jsou postiženi nemocí, utrpením a  žijí v ohrožení smrtí.

YOUCAT otázka 240: Jak je prožívána „nemoc“ ve Starém zákoně? Odpověď: Člověk Starého zákona často přijímal nemoc jako těžkou zkoušku, proti níž se buď mohl bouřit, nebo v ní mohl rozlišit Boží rukopis. Už proroci nahlíželi, že utrpení neznamená pouhé prokletí a nemusí nutně být následkem osobního hříchu, nýbrž že člověk, který trpělivě přijímá na sebe utrpení, může být druhým ku prospěchu.  

 Nemoc v lidském životě.

Nemoc a utrpení vždy patřily k nejvážnějším problémům, které podrobují lidský život zkoušce. Svátost pomazání je pomáhá překonat. Když postižení zakouší bezmocnost či ohrožení pro onemocnění nebo pokročilý věk, doporučuje církev své nemocné trpícímu a oslavenému Pánu, aby jim ulehčil a zachránil je. Vybízí je, aby se dobrovolně přidružili ke Kristovu utrpení s prosbou o ulehčení a záchranu (1499; 1500).

Nemoc může vést k úzkosti, k uzavření se do sebe, někdy dokonce k zoufalství a ke vzpouře proti Bohu. Může však také napomáhat člověku k větší zralosti, pomoci mu rozlišit, co je a není podstatné, aby se mohl zaměřit na to, co je opravdu důležité. Velmi často nemoc vyvolává touhu po hledání Boha a návrat k němu (1501). Postoj k nemoci je u jednotlivých lidí, ať věřících nebo nevěřících, velmi rozličný. Prožívají nemoc před Bohem různě. Některým lidem je nemoc a smrt posledním vrcholným argumentem pro jejich odmítání Boha. Pro jiné je utrpení a nemoc  naopak cestou obrácení k Bohu s velkou nadějí na nový život v Boží společnosti (1502).

"Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid. On sám, jejich Bůh bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu, ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo" (Zj 21,3-4). 

Kristus – lékař.

Kristův soucit s nemocnými a četné případy nemocných všeho druhu, které zázračně uzdravil, jsou jasným znamením skutečnosti, že „Bůh navštívil svůj lid“ (srov. Lk 7,16) a že Boží království je blízko. Ježíš nemá jen moc  uzdravovat, nýbrž i odpouštět hříchy. Přišel uzdravit úplně celého člověka, jeho tělo i duši (1503).  

Ježíš se často dotazuje nemocných, do jaké hloubky  uvěřili v něho a v jeho učení.Takoví nemocní se ho „snaží dotknout, protože z něho vychází síla a uzdravuje všechny“(srov. Lk 6,19). I nás se tak nadále „dotýká“ ve svátostech, aby nás uzdravil (1504).

Kristus dojat tolikerým utrpením nemocných,  bere jejich trápení za své: „Vzal na sebe naše slabosti a nesl naše nemoci“ (Mt 8,17). Kristus na kříži vzal na sebe celou tíži zla, „sňal hříchy světa(srov. Jan 1,29) a dal utrpení nový smysl (1505).

Uzdravujte nemocné.

Kristus vybízí své učedníky, aby ho následovali v tom, že také sami vezmou na sebe svůj kříž. Dává ji podíl na službě soucitu a uzdravování: „…vydali se tedy na cesty a hlásali, že je třeba se obrátit. Vyháněli mnoho zlých duchů, pomazali mnoho nemocných a uzdravovali je (srov. Mk 6,12-13); (1506). Vzkříšený Ježíš  obnovuje  toto jejich poslání:  „V mém jménu…budou vkládat ruce na nemocné a uzdraví je“(srv. Mk 16,17-18); (1507). Nejednomu z jeho následovníků daruje Duch svatý charisma uzdravování, z čehož mají prospěch nejen nemocní, ale i církev (srv. Kol 1,24); (1508). Církev dostala tento úkol od Pána a snaží se ho uskutečňovat péčí, kterou poskytuje nemocným. Doprovází ji i přímluvnou modlitbou a poskytováním oživující    a uzdravující přítomností Krista ve svátostech, zejména v eucharistii (1509; 1510).

Svátost nemocných.

Jedna ze sedmi svátostí, v jejichž účinnost pro přítomnost Ježíše Krista věříme, je svátostné  pomazání nemocných (1511) v liturgické tradici prováděné posvěceným olejem. Poněvadž je v poslední době stále více udělováno umírajícím, dostalo název poslední pomazání (1512).  

 

V duchu učení 2. vat. koncilu církev stanovila, jak má být  toto pomazání  vykonáváno  a co při něm pronáší ten, který svátost poskytuje: „Skrze toto svaté pomazání ať tě Pán pro své milosrdenství posílí milostí Ducha svatého, ať tě vysvobodí z hříchů, ať tě zachrání a posilní“ (1513).

YOUCAT otázka 247: Co je to viatikum? Odpověď: Je to eucharistie, kterou přijímají ti, kdo se chystají opustit pozemský život a přejít do života věčného. Málokdy je svaté přijímání tak životně důležité jako v okamžiku, ve kterém člověk dovršuje svůj život.

Na závěr:

Cílem svátosti pomazání nemocných,  při níž je v nich rovněž jako v jiných svátostech přítomen Kristus, je udělit zvláštní milost křesťanu, který zakouší těžkosti v důsledku těžké nemoci nebo stáří, nebo v okamžiku, kdy se z těchto důvodů začíná dostávat do nebezpečí smrti. Podstatné při slavení této svátosti je mazání olejem na čelo nebo na jiné části těla, doprovázené modlitbou  kněze. Zvláštní milostí svátosti pomazání je dosaženo spojení nemocného s Kristovým utrpením, k vlastnímu prospěchu nemocného i k prospěchu celé církve .

Vypracoval Matonick     

Zobrazeno 1315×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio