Témata k nedělní a sváteční liturgii

VYDAT SVĚDECTVÍ PRAVDĚ - téma 193 ke 32. neděli v mezidobí 6.11.2016 - homilie katechetická (KKC 2471-2474; YOUCAT 454).

4. 11. 2016 13:46

32. NEDĚLE V MEZIDOBÍ -6.11.2016

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení z 2. knihy Makabejské (I C)   2 Mak  7,1-2.9-14: 

Při čtení příběhu z knihy Makabejské slyšíme, jak místo výkřiků bolesti a utrpení týraných, zní jejich vyznání víry ve vzkříšení a ve spravedlivou odplatu. Z tohoto vyprávění, sepsaného na pozadí pronásledování Židů za vlády syrského krále ve 2. století před Kristem, se stal vzor pro pozdější skutky tisíců mučedníků, statečných šiřitelů evangelia, kteří v národech probudili odpor proti náboženskému útlaku.   

1. ČTENÍ 2 Mak 7,1-2.9-14:  Přihodilo se, že zajali sedm bratrů s jejich matkou. Král je dal mrskat biči a volskými řemeny, aby je přinutil jíst zakázané vepřové maso. Jeden z nich, který se stal jejich mluvčím, řekl: "Co se nás ptáš a o čem se chceš od nás poučit? Jsme odhodláni spíše zemřít než překročit (božské) zákony otců." Druhý pak v poslední chvíli řekl: "Ničemo, bereš nám přítomný život, ale král všehomíra vzkřísí nás k věčnému životu, protože umíráme za jeho zákony." Po něm byl týrán třetí. Když ho požádali, hned vyplázl jazyk, (který mu chtěli uříznout) nebojácně vztáhl ruce (na oheň) a neohroženě řekl: "Dostal jsem je z nebe, ale kvůli Božím zákonům se o ně nestarám a doufám, že je znovu od něho obdržím." Sám král a jeho družina žasli nad duševní silou jinocha, který se vůbec nestaral o bolesti.  Když zemřel, dali se do stejného mučení a týrání čtvrtého, který krátce před smrtí řekl: "Je dobré být poslán na smrt od lidí, když můžeme doufat od Boha, že znovu budeme od něho vzkříšeni. Pro tebe však vzkříšení k životu nebude! "

 

  • Komentář ke 2. čtení z 2. listu apoštola Pavla Soluňanům   (I C)    2 Sol  2,16-3,5: 

Apoštol Pavel v listě Soluňanům s úlevou konstatuje, že Bůh má v Soluni společenství svatých křesťanů, které směřuje ke spáse a je věrné Kristu. On sám k  zrodu společenství posloužil jako Boží nástroj. Žehná jim, aby naděje, která ho podpírala na cestě za Pánem, i jim pomáhala vydávat svědectví Kristově pravdě.  

2. ČTENÍ 2 Sol 2,16-3,5: Bratři! Náš Pán Ježíš Kristus i Bůh, náš Otec, který nás miloval a ve své dobrotě nám dal nepomíjející útěchu a radostnou naději - on sám ať vás potěší a utvrdí v každém dobrém činu i slovu. Bratři, modlete se za nás, aby se Boží slovo dále šířilo a bylo přijímáno s úctou, jak je tomu i u vás, a abychom byli osvobozeni od lidí zvrácených a zlých, neboť věřit není dáno všem. Ale Pán je věrný: on vás bude sílit a chránit od zlého. Spoléháme na vás, že s pomocí Páně děláte a budete dělat, co vám nařizujeme. A Pán ať řídí vaše srdce k Boží lásce a k tomu, abyste byli trpěliví tak, jako byl Kristus.  

  • Komentář k evangeliu podle Lukáše   (IC)  Lk  20,27-38: 

Z Lukášova evangelia budeme číst o sporu Ježíše se saduceji. Ježíš jim  dokazuje, že na věčný život nelze přenášet pozemská měřítka. Podobně jako člověk vstupuje do tohoto světa zrozením, vstoupí do onoho světa vzkříšením. Smrt neznamená konec vztahu k Bohu. Věrní křesťané si mohou být jisti, že je Bůh probudí k novému životu, k věčnému společenství  mezi sebou a Bohem. Naděje na vzkříšení se přitom neomezuje  jen na mučedníky, ale týká se všech, kteří jsou věrní Kristu. 

EVANGELIUM Lk 20,27-38: K Ježíšovi přistoupilo několik saduceů, kteří tvrdí, že není vzkříšení, a otázali se ho: "Mistře, Mojžíš pro nás ustanovil: 'Zemře-li někomu bratr, který měl manželku, ale byl bezdětný, ať si tu manželku vezme jeho bratr a zplodí svému bratru potomka. Bylo tedy sedm bratrů. První se oženil a zemřel bezdětný. Ženu si vzal druhý a třetí a stejně tak všech sedm, nezanechali však děti a zemřeli. Nakonec zemřela i ta žena. Kterému z nich bude tedy ta žena náležet při vzkříšení? Vždyť ji mělo za manželku všech sedm!" Ježíš jim řekl: "Lidé tohoto světa se žení a vdávají. Ale ti, kdo budou uznáni za hodné dosáhnout onoho světa a vzkříšení z mrtvých, nebudou se ženit ani vdávat. Už přece nemohou zemřít, jsou totiž rovní andělům a jsou syny Božími, neboť mají účast na vzkříšení. A že mrtví budou vzkříšeni, to naznačil i Mojžíš ve vyprávění o (hořícím) keři, když nazývá Pána 'Bohem Abrahámovým, Bohem Izákovým a Bohem Jakubovým'. On přece není Bohem mrtvých, ale živých, neboť všichni žijí pro něho."

Vydat svědectví pravdě  

je téma 193 dnešní katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“CI  s odkazem na znění 1. čtení 2 Mak 7,1nn a Katechismu katolické církve (KKC) 2471-2474, YOUCAT  454.

Osnova: 

a) odvaha veřejně vyznávat Pána

b) pravdivost svědectví našich slov i činů

c) mučednictví – nejvyšší svědectví vydané pravdě

Úvod.

Znění úryvku z 2. knihy Makabejské tvoří rámec a podklad pro výklad dnešního tématu. Historickým pozadím této knihy je pronásledování Židů za vlády syrského krále ve 2. století před Kristem, kdy pohanský vladař chtěl nahradit víru v Hospodina řeckou kulturou a náboženstvím pohanů. Druhá kniha Makabejská chce povzbudit současníky k životu, který se vyznačuje věrností Zákonu. Zvěst o vzkříšení těla má určovat jejich současné jednání. Smrt mučedníků neznamená totiž konec vztahu k Bohu. Oni si mohou být jisti, že je Bůh probudí k novému životu, k věčnému vzájemnému společenství. Podle autora Druhé knihy Makabejské se naděje na vzkříšení neomezuje na mučedníky, ale týká se všech, kteří jsou věrní Zákonu. 

Křesťan zná ovšem ještě další zaslíbení: “Bůh, který vzkřísil Pána, vzkřísí svou mocí i nás”  (1 Kor 6,14). Proto v situacích, ve kterých se žádá, aby dosvědčil svou víru, má povinnost ji jednoznačně vyznat. Věřící  si má vždycky zachovat čisté svědomí před Bohem i před lidmi (srov. Sk 24,16); (2471). 

Odvaha veřejně vyznávat Pána.

Povinnost křesťanů účastnit se života církve je má k tomu, aby jednali jako svědkové evangelia a závazků, které z toho vyplývají. Víra v  Boží moc ve spojení s neochvějným přesvědčením o pravdivosti Božích příslibů  věrnosti věřícímu lidu má dodat živým odvahy, aby vydrželi i pronásledování, neboť spravedlivým a věrným je po smrti slíben zvláštní a šťastný úděl. 

Pravdivost svědectví našich slov i činů.

Všichni věřící, kdekoliv žijící, jsou totiž povinni jednat jako svědkové evangelia. Tak, aby příkladem svého života i svědectvím svého slova dávali viditelně najevo, že křtem a působením Ducha svatého se stali novými lidmi, které Bůh vyvolil a přijal za své děti. Jsou vedeni k tomu, aby se přitom nenechali  svést strachem, nebo se nenechali umlčet. To, co jim Ježíš uložil, zvěstují  upřímně a s otevřeností – za denního světla, před širokou veřejností nikoliv tajně. Neboť jeho poselství je ze své vnitřní přirozenosti zaměřeno k tomu, aby vešlo ve známost. „…neboť není nic zahaleného, co nebude jednou odhaleno, a nic skrytého, co nebude poznáno“ (Mt 10,26b);(2472). 

Mučednictví – nejvyšší svědectví vydané pravdě.

Druhá kniha Makabejská, ze které jsme dnes četli, rozvíjí v souvislosti s úvahami o mučednictví představy   o nebeském vzkříšení mučedníků. Ty,  i přes vědomí,  že jsou v ohrožení života, jejich víra povzbuzuje k odvaze veřejně vyznávat Pána (2473), dosvědčovat víru v Něho a podat o pravdě Jeho učení to nejvyšší svědectví.  Akta mučedníků, která  o nich vede církev, to dokládají (2474).

Na závěr:

Křesťan se nestydí „vyznávat našeho Pána“ (srov. 2 Tim 1,8) skutky i slovy.

YOUCAT otázka 454:Do jaké míry je závazná pravda víry? Odpověď: Každý křesťan je povolán vydat svědectví pravdě a následovat tak Ježíše Krista, který prohlásil před Pilátem: „Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas“ (Jan 18,37).

Křesťan má povinnost vydávat svědectví evangelijní pravdě ve všech oblastech své veřejné i soukromé činnosti, a jestliže je to nutné, i obětí svého života. Mučednictví je nejvyšší svědectví vydané pravdě víry.

 

VypracovalMatonick 

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio