Témata k nedělní a sváteční liturgii

MILOST KŘTU - téma 204 ke Slavnosti Zjevení Páně 6.1.2017 - homilie katechetická (KKC 1262-1274; YOUCAT 200).

4. 1. 2017 17:06

SLAVNOST ZJEVENÍ PÁNĚ - 6.1.2011 – pátek

Liturgické texty.

  • Komentář k 1. čtení z knihy proroka Izaiáše  (I A)    Iz  60,1-6:

Při dnešním čtení z knihy proroka Izaiáše o světle Jeruzaléma si neustále připomínejme, že světlo ze zapálené  křestní svíce máme chápat jako symbol Krista. On je tím pravým světlem, vstupujícím do našeho života jako mocný dar, který má prozářit celý náš život.

1. ČTENÍ Iz 60, 1-6: Vstaň, rozsviť se, Jeruzaléme, neboť vzešlo tvé světlo a Hospodinova velebnost září nad tebou! Hle, tma zahaluje zemi a temnota národy . Nad tebou však září Hospodin, jeho velebnost se zjevuje nad tebou. Národy budou kráčet v tvém světle a králové v tvé vycházející záři. Rozhlédni se kolem a podívej se: ti všichni se shromáždili, přišli k tobě. Zdaleka přicházejí tvoji synové, na zádech jsou přinášeny tvoje dcerky. Spatříš to a zazáříš, radostí se zachvěje a rozšíří tvé srdce, neboť tě zaleje bohatství moře, přinesou ti statky národů. Záplava velbloudů tě přikryje, dromedáři z Midjanu a Efy, přijdou všichni ze Sáby, přinesou zlato a kadidlo, rozhlásí Hospodinovu slávu.

  • Komentář ke 2. čtení z listu apoštola Pavla Efesanům   (I A)  Ef 3,2-3a.5-6:

Apoštol Pavel v listě Efesanům hovoří o tom, že Bůh k účasti na svém životě volá všechny lidi. Skrze společenství s Kristem, který je hlavou církve, mohou lidé najít skutečné společenství mezi sebou. Přijetí křtu dává pokřtěnému posvěcující milost, vedoucí k získání schopnosti žít a jednat  z vnuknutí Ducha svatého, věřit v Boha, doufat v něho a milovat ho.

2. ČTENÍ Ef 3, 2-3a. 5-6: Bratři (a sestry)! Slyšeli jste, že Bůh mě pověřil pracovat pro vás na díle milosti. Ve zjevení mi totiž bylo oznámeno to tajemství. V dřívějších dobách to lidé tak nevěděli, ale nyní to bylo odhaleno z osvícení Ducha jeho svatým apoštolům a kazatelům mluvícím pod vlivem vnuknutí: že totiž také pohané mají stejná dědická práva, že jsou údy téhož těla a že stejně i jim platí ona zaslíbení skrze Ježíše Krista, když uvěří kázání evangelia.  

  • Komentář k evangeliu podle Matouše   (IA)  Mt  2,1-12: 

Boží slovo dnešní Slavnosti Zjevení Páně  se zcela zaměřuje na Ježíše jako na Mesiáše, krále a  spasitele všech národů.  Příchod mudrců do Betléma znamená počátek sjednocení národů, které bude plně dovršeno vírou v Ježíše, až všechny národy poznají, že jsou dětmi jediného Otce a že spásným účinkem milosti křtu se navzájem staly bratry a sestrami.   

EVANGELIUM Mt 2, 1-12: Když se Ježíš narodil v Betlémě v Judsku za času krále Heroda, přišli do Jeruzaléma mudrci od východu a ptali se: "Kde je ten narozený židovský král? Uviděli jsme jeho hvězdu na východě, a proto jsme se mu přišli poklonit." Když to uslyšel král Herodes, ulekl se a s ním celý Jeruzalém. Svolal všechny velekněze a učitele Zákona z lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Řekli mu: "V Betlémě v Judsku, neboť tak je psáno u proroka: 'A ty, Betléme v judské zemi, nejsi vůbec nejmenší mezi judskými předními městy, protože z tebe vyjde vládce, který bude panovat mému izraelskému lidu'." Tehdy si Herodes tajně zavolal mudrce a zevrubně se jich vyptal na dobu, kdy se ta hvězda objevila, poslal je do Betléma a řekl: "Jděte a důkladně se na to dítě vyptejte. Až ho najdete, oznamte mi to, abych se mu i já přišel poklonit." Když krále vyslechli, vydali se na cestu.  A hle - hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. Ve snu dostali pokyn, aby se k Herodovi už nevraceli, proto se vrátili jinou cestou do své země. 

Milost křtu     

je téma 204 dnešní katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“A II s odkazem na znění  Katechismu katolické církve (KKC)  1262-1274, YOUCAT 200       a modlitby po přijímání:

Prosíme tě, Bože, vždy a všude nás veď svým nebeským světlem…“ 

Osnova:

a) odpuštění hříchů

b) nové stvoření

c) přivtělení k Církvi, Kristovu tělu

d) svátostné pouto jednoty křesťanů

e) nezrušitelná pečeť

Úvod.

Křest je vstupem na cestu nového života. Je vnějším znamením vnitřního znovuzrození, duchovní obnovy v Duchu svatém (1262).  "Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt? Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom - jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce - i my vstoupili na cestu nového života. Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání.” (Řím 6,3-5).

Křest je určitý vnější obraz toho, co se stalo v nitru člověka. Kdo se stane křesťanem, stává se úplně jiným člověkem. Už nikdy není takovým, jako byl předtím, začal docela nový život. To je změna, kterou působí sám Bůh. Křest je potvrzení této změny. Prvky svátostného obřadu křtu symbolizují účinky působení Boží milosti, které křest působí. Křtem se i dítě stává členem církve, nebude nikdy samo, osamělé. Hlavou církve je Ježíš Kristus. Ježíš se stává na křtu naším Přítelem. Pokřtěný jde životem s vírou, že tento přítel Ježíš má zájem, aby se mu život vydařil. Jako se dítě tělesně podobá rodičům, tak křtem získává podobu Boží a právo, nazývat Boha Otcem a Pána Ježíše bratrem. 

Odpuštění hříchů

Kristův příchod se v dějinách již naplnil, ale do mnoha lidských srdcí Kristus ještě nevešel, protože tam nebyl vpuštěn. Zrození betlémské bylo omilostněné, prosté následků dědičného hříchu. Jinak je tomu při narození Krista do lidské duše. Člověk je příliš prodchnutý duchem tohoto světa a hříchem. Spásným účinkem křtu je, že ruší odloučení pokřtěného od Boha, působí tedy prominutí všech hříchů včetně hříchu dědičného. Bůh věnuje pokřtěnému lásku, takže pokřtěný se stane dítětem Božím, bratrem Kristovým. Život pokřtěného a tak znovuzrozeného se naplňuje novým smyslem a nadějí na věčný život (1263).  Přesto zůstávají v pokřtěném některé následky hříchu, jako je bolest, nemoc, smrt a také náklonnost ke hříchu (1264). 

Nové stvoření. 

Křest nejen že očišťuje od všech hříchů, nýbrž dělá z novokřtěnce „nové stvoření“ (1265; srov. 2 Kor 5,17), adoptivní Boží dítě; které je spoludědicem (srov. Řím 8,17) a údem Kristovým (srov. 1 Kor 6,15; 12,27). Dává pokřtěnému posvěcující milost, vedoucí k získání schopnosti žít a jednat  z vnuknutí Ducha svatého, věřit v Boha, doufat v něho a milovat ho (1266). 

Přivtělení k Církvi, Kristovu tělu. 

Křtem se stáváme údy Kristova těla. „Patříme k sobě všichni jako údy“ (Ef 4,25). (1267; 1269). Pokřtění jsou přivtěleni k církvi, ke Kristovu tělu (1267) a stávají se „živými kameny pro duchovní chrám, svatým kněžstvem“(1 Petr 2,5); (1268).

Svátostné pouto jednoty křesťanů. 

Ti, kdo věří v Krista a řádně přijali křest, jsou vírou ve křtu ospravedlněni a přivtěleni Kristu,  proto jim všem, i těm, kteří ještě nejsou v plném společenství s katolickou církví,  právem náleží čestné označení křesťanů  a synové katolické církve je oprávněně uznávají za bratry v Pánu. (2. vat koncil); (1270,1271). 

Nezrušitelná pečeť.

Křest, který se uděluje jednou provždy a nemůže být opakován, vtiskuje křesťanovi nezrušitelné znamení jeho příslušnosti ke Kristu (1272). Uschopňuje a zavazuje věřící, aby sloužili Bohu živou účastí na svaté liturgii církve (1273). Křest je Pánovou pečetí, věčného života, kterou nás Duch svatý označil pro „den vykoupení“ (Ef 4,30); (1274). 

Na závěr

YOUCAT otázka 200: Co se děje ve křtu? Odpověď: Ve křtu se stáváme údy Kristova těla, sestrami a bratry svého Spasitele a Božími dětmi. Jsme vysvobozeni ze hříchu, vyrváni z moci smrti a od tohoto okamžiku předurčeni k životu v radosti vykoupených.

Ovoce křtu neboli křestní milost je obohacující skutečnost, která zahrnuje odpuštění prvotního hříchu a všech osobních hříchů, zrození k novému životu, jímž se člověk stává adoptivním synem Otce, Kristovým údem, chrámem Ducha svatého. Z téhož důvodu je pokřtěný začleněn do církve, Kristova těla, a stává se účastným Kristova kněžství. Křest vtiskuje do duše nezrušitelné duchovní znamení, pečeť, která pokřtěného posvěcuje.  Věřící,  který zůstal věrný požadavkům vlastního křtu, bude moci umírat „ve znamení víry“, s vírou svého křtu, v očekávání blaženého patření na Boha — což je dokonání víry — a v naději na vzkříšení.

Vypracoval Matonick 

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio