ÚSTŘEDNÍ BOD NOVOZÁKONNÍ ZVĚSTI - VELIKONOČNÍ TAJEMSTVÍ - téma 221 ke 4. neděli velikonoční 7.5.2017 - homilie biblická.

4. NEDĚLE VELIKONOČNÍ- 7.5.2017

Liturgické texty

•  Komentář k 1. čtení ze Skutků apoštolů. (I)    Sk  2,14a.36-41: 

Záznam závěru první promluvy apoštola Petra ze Skutků apoštolů je shrnutím jeho předchozího učení o tom, že Ježíše Krista  ustanovil Bůh jako Pána a Mesiáše a obdařil ho  svým vlastním božským jménem a svou mocí. Petrovo kázání vrhá světlo na velikonoční tajemství a na důsledky z poznání, že svátostné křestní ponoření ve jménu ukřižovaného a vzkříšeného Krista umožňuje  přístup ke spáse a k životu věčnému.

1. ČTENÍ Sk 2,14a.36-41: V den letnic vystoupil Petr s ostatními jedenácti (apoštoly) a slavnostně promluvil k lidem: "Ať je úplně jasno celému izraelskému národu toto: Pánem a Mesiášem ustanovil Bůh právě toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali." Když to uslyšeli, proniklo jim to srdce a ptali se Petra i ostatních apoštolů: "Bratři, co máme dělat?" Petr jim odpověděl: "Obraťte se! A každý z vás ať se dá pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy, a jako dar dostanete Ducha svatého. Vždyť to zaslíbení platí vám i vašim dětem, ale také všem, kdo jsou ještě daleko, které si povolá Pán, náš Bůh." Ještě mnoha jinými slovy je zapřísahal a vybízel: "Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení! " Ti, kdo jeho slovo ochotně přijali, byli pokřtěni. A ten den se k nim přidalo na tři tisíce lidí.

• Komentář ke 2. čtení z 1. listu apoštola Petra   (I)    1 Petr 2,20b-25:

Podle apoštola Petra se jako křesťané, přivtělení ke Kristu, spolu s ním nejen podílíme na lidském utrpení, ale  máme také  účast na jeho slávě v nebi. Naše společenství  ve vzkříšeném Ježíši, pravém pastýři našich duší, nachází sílu, která nás v církvi uzdravuje a sjednocuje,  abychom  mohli svorně kráčet  v jeho stopách.

2. ČTENÍ 1Petr 2,20b-25: Milovaní! Když děláte dobře, a přesto musíte trpět, je to milé Bohu. K tomu jste přece byli povoláni. Vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích. 'On nezhřešil a nikdo od něho neslyšel nic neupřímného.' Když mu spílali, on jim to spíláním neoplácel, když trpěl, nevyhrožoval, ale ponechal vše tomu, který soudí spravedlivě. On sám na sobě vynesl naše hříchy na dřevo (kříže) , abychom byli mrtvi hříchům a žili spravedlivě. Jeho ranami jste uzdraveni. Byli jste kdysi jako bludné ovce, ale nyní jste se vrátili k pastýři a strážci svých duší.  

• Komentář k evangeliu podle  Jana   ( I)  Jan  10,1-10:

Chceme-li plně pochopit tajemství, skrývající se v Janově evangeliu, musíme v postavě dobrého pastýře ovcí vidět Ježíše, který věrně slouží, vede a ochraňuje svůj lid. Byl poslaný od Otce, aby shromáždil rozptýlené Boží stádo a navrátil ho domů do Otcovy náruče, odkud Kristus vyšel a kam se navrátil, když dovršil své poslání a získal nám spásu.

EVANGELIUM Jan 10,1-10: Ježíš řekl: "Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká tam jinudy, to je zloděj a lupič. Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. Vrátný mu otevře a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je. Když všechny své ovce vyvede, jde před nimi a ovce ho následují, protože znají jeho hlas. Za cizím však nikdy nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají." Ježíš jim pověděl toto podobenství, ale oni nepochopili, co jim tím chce říci. Ježíš proto řekl znovu: "Amen, amen, pravím vám: Já jsem dveře k ovcím. Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči, ale ovce je neuposlechly. Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mě, bude zachráněn; bude moci vcházet i vycházet a najde pastvu. Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a působil zkázu. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti." 

Ústřední bod novozákonní zvěsti: velikonoční tajemství

je téma 221 dnešní biblické homilie podle projektu „Učící se církev“A II s odkazem na znění  1. čtení Sk 2,36-41.                                                          

Osnova: 

Velikonoční tajemství:

a) v srdci člověka

b) hlásané v liturgii

c) slavené v liturgii

c) prožívané v  každodenním životě

Úvod.

Kristovo vzkříšení je ústředním tajemstvím křesťanství  a je základem celého novozákonního poselství. Předmětem poselství je událost historicky dosvědčená učedníky, kteří se skutečně setkali s Kristem vzkříšeným, ale zároveň tajemně nadpřirozeným, neboť jeho lidství vešlo do Boží slávy. Vzkříšení Krista, je počátkem    a zárukou vzkříšení každého člověka. Oslava Kristova vzkříšení či velikonočního tajemství je středem liturgie nejen při slavení  velikonoc, ale i při eucharistickém slavení neděle, která je dnem vzkříšeného Pána. Velikonoční tajemství je hlavním bodem Božího slova doby velikonoční.

Velikonoční tajemství v srdci člověka. 

Člověk, příroda, dějiny světa i vývoj – to všechno je poznamenáno „přechodem“ od výchozí situace k něčemu novému. Vždy je třeba opustit to, čeho jsme dosáhli (něčemu „zemřít“), abychom mohli získat něco nového (být k něčemu vzkříšeni). Všechno, co vytváří náš život, v sobě nese stopy velikonočního tajemství  - „smrti vedoucí ke vzkříšení“. Jak dlouho bude tento proces trvat? Má nějaký cíl? Je jeho posledním stanicí  konečná smrt a zánik, nebo nás vede k životu v plnosti, který nikdy nekončí? Kristovo velikonoční tajemství je odpovědí na všechny otázky, s nimiž se ve svém nitru setkává každý člověk. Svým zmrtvýchvstáním nám Pán Ježíš říká, že cílem našeho „putování“ není smrt, ale život.

„Kristus vstal z mrtvých, a to jako první z těch, kteří zesnuli.  Protože smrt přišla skrze člověka, přijde skrze člověka také vzkříšení mrtvých. Jako totiž pro svoje spojení s Adamem všichni propadli smrti, pak zase pro spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu. Ale každý v tom pořadí, jaké mu patří: na prvním místě je Kristus, pak ti, kteří jsou Kristovi, až přijde“ (1 Kor 15,20-23).

Velikonoční tajemstvíhlásané v liturgii.

V době velikonoční nečteme slovo  ze Starého zákona, protože čas „proroctví“ skončil a nastala doba, kdy se prorocká zaslíbení naplnila. Souvislá četba ze Skutků apoštolů nás seznamuje se vznikem církve a s tím, jak se prvotní církev rozvíjela a jak postupně vytvářela svou strukturu.

Velikonoční neděle slavené od těch dob jako slavnosti vzkříšení jsou vzpomínkou na  dny, kdy Pán přichází do shromáždění svých věrných, vysvětluje jim smysl Písma, dovoluje jim, aby podobně jako Tomáš zakusili jeho přítomnost, dává se poznat svým učedníkům při lámání chleba, představuje se jako Pán a pastýř, jako Cesta, Pravda a Život, pravý vinný kmen, který rozdává přikázání lásky,  shromažďuje je, nabízí jim spásu, slibuje, že dá všem Ducha svatého, který povede církev, posílá své apoštoly do světa jako svědky svých tajemství obdařené mocí vzkříšeného Krista a pevnou vírou v něho.

Velikonoční tajemství slavené v liturgii.

V době velikonoční jde o jednu velikou slavnost „svátost padesáti dnů“, jedinou událost, která začíná Velikou nocí Ježíšova vzkříšení a skrze Ježíšovo nanebevstoupení a  vrcholí sesláním Ducha svatého v den Letnic. Velikonoční svátky jsou potvrzením života, obnoveného Kristovým vzkříšením. Slavnost je předzvěstí nikdy nekončící slávy nebe. Všichni křesťané a kajícníci plni radosti ji prožívají s ostatními bratry a sestrami ve víře a zpívají Aleluja."Haleluja! Spasení, sláva i moc patří našemu Bohu!" (Zj 19,1)

Velikonoční tajemství prožívané v  každodenním životě.

Žít v dnešní době tajemství vzkříšení znamená s vírou hlásat, že Ježíš, který „umřel za naše hříchy,  vstal z mrtvých“ (srov. 1 Kor 15,3) a jako „Živý … je živ na věky věků (srov. Zj 1,17-18). To je přesvědčení prvních svědků zmrtvýchvstání a na něm závisí veškerá naše víra: „ Jestliže Kristus nevstal, marné je naše kázání, marná je vaše víra“ a my „jsme nejubožejší ze všech lidí“ (srov. 1 Kor 15,14.19). Kristovo vzkříšení je jedinou cestou, jak může člověk dosáhnout „živé naděje“ (srov. 1 Petr 1,3). 

„Jestliže jsme s Kristem umřeli, jsme přesvědčeni, že spolu s ním také budeme žít. Víme totiž, že Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá, smrt nad ním už nemá vládu…“ (srov. Řím 6,8-9). A dále: „Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry“ (Kol 3,1) Základem i  dovršením našeho vzkříšení je sám Kristus, který vstal z mrtvých jednou provždy. Jsme-li zakotveni v Kristově vzkříšení, musíme v něm žít celý svůj lidský život se všemi jeho radostmi, trápeními i zápasy.

Na závěr:

Svátky Velikonoc, Nanebevstoupení a Letnic jsou tři fáze jediného velikonočního tajemství, na němž máme účast:Ježíš Kristus zemřel pro spásu světa, vstal z mrtvých, s oslaveným lidským tělem vstoupil do Otcovy slávy a dává nám svého Ducha, který nás posílá do světa. V Ježíši Kristu jsme i my přešli ze smrti k životu.  V něm máme též objevit smysl svého života i veškerého stvoření. 

Vypracoval Matonick