Témata k nedělní a sváteční liturgii

DVOJÍ ÚČAST NA JEDINÉM KRISTOVĚ KNĚŽSTVÍ - téma 229 k 11. neděli v mezidobí 18.6.2017 - homilie katechetická (KKC 1546-1553).

15. 6. 2017 16:24

11. NEDĚLE V MEZIDOBÍ- 18.6.2017

Liturgické texty 

  • Komentář k 1. čtení z druhé knihy Mojžíšovy  (I)    Ex 19, 2-6a:

Dnešní liturgický úryvek je shrnutím textů vztahujících se k základní události Izraele, k sinajské smlouvě. Izrael se v ní zavazuje k věrnosti vůči Bohu. Přístup k Bohu není vyhrazený pouze několika privilegovaným, nýbrž Bůh sám každému umožňuje, aby s ním rozmlouval, neboť celý Izrael je kněžským lidem – „královstvím kněží“. Skrze smlouvu tedy Izrael („svatý lid“) navazuje jedinečný vztah s Bohem a má účast na jeho životě.

1. ČTENÍ Ex 19, 2-6a:  Když přišli synové Izraele na sinajskou poušť, utábořili se na poušti. Izrael se tam utábořil před horou. Mojžíš vystoupil k Bohu a Hospodin na něj zavolal s hory: "Tak řekneš Jakubovu domu a oznámíš synům Izraele: Sami jste viděli, co jsem udělal Egypťanům, jak jsem vás nesl na orlích křídlech a dovedl vás k sobě.  Nuže, budete-li mě skutečně poslouchat a mou smlouvu zachovávat, budete mým vlastnictvím mezi všemi národy, neboť mně patří celá země. Budete mi královstvím kněží a svatým lidem."

  • Komentář ke 2. čtení z listu apoštola Pavla Římanům  (I)  Řím 5, 6-11:

V prvních kapitolách listu Římanům apoštol Pavel rozvíjí úvahu o situaci židů a pohanů ve vztahu k Bohu a dochází k přesvědčení, že skrze víru mohou být všichni ospravedlněni čili spaseni. Jeho teologická úvaha je oživena projevem úžasu nad nepředstavitelnou Boží láskou k člověku. Bůh skrze Krista ospravedlnil lidi, když na nich ještě lpěla vina. Bůh v Ježíši Kristu se s lidstvem smířil a položil tak základ pro vybudování pevné stavby obývané svatým Božím lidem, jehož učinil svým kněžstem.

2. ČTENÍ Řím 5, 6-11: Bratři! Kristus v ten čas, když jsme ještě byli slabí, zemřel za bezbožníky. Vždyť sotva kdo položí život za spravedlivého - možná za dobrého se ještě někdo umřít odhodlá. Ale Bůh dokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus umřel za nás, když jsme byli ještě hříšníky. Tím spíše tedy budeme zachráněni skrze něho od hněvu teď, když jsme ospravedlněni jeho krví. Neboť jestliže jsme byli s Bohem usmířeni smrtí jeho Syna v době, kdy jsme s ním byli ještě znepřáteleni, tím spíše - po usmíření - budeme zachráněni jeho životem. Ba ještě více! Smíme se i chlubit Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, protože skrze něho se nám nyní dostalo usmíření.

  • Komentář k evangeliu podle Matouše   (I)  Mt  9,36 -10,8: 

Liturgický úryvek, nás uvádí do takzvaného „misionářského kázání“. Tím, co Ježíš oznamuje, lidi sjednocuje a ukazuje jim sílu povolání Božích dětí. Ježíš je výjimečným prostředníkem, je slovem, které se stalo tělem, tělem viditelným. Ale také on potřebuje někoho, kdo ve společenství s ním seznámí ostatní s darem Boha Otce. Kristus svěřil tento úkol svým apoštolům. To se však netýká jen vysvěcených kněží, ale nás všech, kteří jsme shromážděni v církvi a jsme účastni na Kristově kněžství.

EVANGELIUM Mt 9, 36-10, 8:  Když Ježíš viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. Tu řekl svým učedníkům: "Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň!" Potom si zavolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vyháněli a uzdravovali každou nemoc a každou chorobu.  Jména těch dvanácti apoštolů jsou tato: první Šimon, zvaný Petr, a jeho bratr Ondřej, Jakub, syn Zebedeův, a jeho bratr Jan, Filip a Bartoloměj, Tomáš a celník Matouš, Jakub, syn Alfeův, a Tadeáš, Šimon Kananejský a Jidáš Iškariotský, který ho pak zradil. Těchto dvanáct Ježíš poslal a přikázal jim: "Mezi pohany nechoďte a do žádného samařského města nevcházejte. Raději jděte k ztraceným ovcím z domu izraelského. Jděte a hlásejte: 'Přiblížilo se nebeské království.' Uzdravujte nemocné, probouzejte k životu mrtvé, očišťujte malomocné, vyhánějte zlé duchy. Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte."

Dvojí účast na jediném Kristově kněžství

je téma 229 dnešní katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“ A II s odkazem na znění dnešního evangelia Mt 9,36 – 10,8 a Katechismus katolické církve (KKC) 1546–1553.

Osnova: 

a) všeobecné kněžství

b) služebné kněžství

c) všichni máme být dělníky na Kristově vinici

Úvod

Kněžství je svátost, skrze kterou pokračuje v církvi nadále až do konce časů poslání, které Kristus svěřil svým apoštolům; je to tedy svátost apoštolské služby. Kristus je jediný kněz ve vlastním slova smyslu. Kněžská však je i celá církev, jejíž je Kristus hlavou. Svátost kněžství tvoří spolu s manželstvím dvojici svátostí určených ke službě společenství. Obě dvě svátosti udělují zvláštní poslání v církvi a slouží k budování Božího lidu a přispívají také k osobní spáse  tím, že slouží druhým. Celá církev je kněžský lid. Díky křtu mají všichni věřící účast na Kristově kněžství. Tato účast se nazývá všeobecné kněžství. Na jeho základě a v službách Krista existuje i jiná účast na poslání Kristově: služba udělená svátostí kněžství, jejímž úkolem je sloužit ve jménu a v osobě Krista uprostřed společenství – služebné kněžství.

Všeobecné kněžství.

Všeobecné kněžství (oproti hierarchickému služebnému kněžství, jež je budováno na základě kněžského svěcení) je partnerstvím věřících na kněžství Kristově, a to na základě přijatého křtu, jímž jsou věřící  přičleněni ke Kristu. Sv. Petr (srov. 1 Petr 2,5) nazývá křesťany „svatým kněžstvem", které je spojováno s Kristem, zvláště svou spoluúčastí na eucharistické oběti mše svaté. Kristus, učinil z církve „královský národ a kněze Boha, svého Otce“ (srov. Zj 1,6). Celé společenství jako takové je kněžské. Věřící vykonávají své křestní kněžství účastí na poslání Krista, velekněze, proroka a krále, každý podle svého vlastního povolání. Právě svátostmi křtu a biřmování jsou věřící posvěceni, aby tvořili „… svaté kněžstvo“  (1546).

Služebné kněžství.

Služebné neboli hierarchické kněžství biskupů a kněží a všeobecné kněžství všech věřících, i když „jedno i druhé — každé svým vlastním způsobem — má účast na jediném kněžství Kristově“, přesto se podstatně liší, ačkoliv „jsou ve vzájemném vztahu“. V jakém smyslu? Zatímco se všeobecné kněžství věřících uskutečňuje   v rozvoji křestní milosti, v životě víry, v naději a lásce, v životě podle Ducha, služebné kněžství slouží všeobecnému kněžství, je zaměřeno na rozvoj křestní milosti všech křesťanů. Je to jeden z prostředků, jimiž Kristus pokračuje v budování a vedení církve. Právě proto se předává zvláštní svátostí, svátostí kněžství (1547). V církevní službě svátostného kněžství je sám Kristus přítomen ve své církvi jako hlava svého těla, pastýř svého stádce, velekněz výkupné oběti, učitel pravdy. Kristus je pramenem každého kněžství: vždyť kněz Starého zákona byl jeho předobrazem, zatímco kněz Nového zákona v osobě Krista jedná (1548).

Skrze svátostnou službu, zvláště biskupů a kněží, se přítomnost Krista jako hlavy církve stává viditelnou uprostřed společenství věřících (1549). Tato Kristova přítomnost v knězi se nemá chápat tak, jako by kněz byl obrněn proti veškeré lidské slabosti, omylům, či proti hříchu. Síla Ducha svatého neručí za všechny skutky kněží stejným způsobem. Existuje mnoho činů, v nichž jeho lidský charakter zanechává stopy, jež nejsou vždy znamením věrnosti evangeliu, a které proto mohou následovně škodit apoštolské plodnosti církve (1550). Kněžství je služebné. Je zcela zaměřeno na Krista a na lidi. Naprosto závisí na Kristu   a na jeho jediném kněžství a bylo ustanoveno ve prospěch lidí a společenství církve. Svátost kněžství uděluje „posvátnou moc“, a to právě moc Kristovu (1551). Služebné kněžství nemá jen úkol zastupovat Krista — hlavu církve před shromážděním věřících; kněz také jedná jménem celé církve, když přednáší Bohu modlitbu církve a především když přináší eucharistickou oběť (1552). Modlitba a oběť církve jsou neoddělitelné od modlitby a oběti Krista, její hlavy. Je to vždy uctívání Krista v církvi a skrze církev. Je to celá církev, Kristovo tělo, která se modlí a obětuje „skrze něho a s ním a v něm“ v jednotě Ducha svatého Bohu Otci (1553).

Všichni máme být dělníky na Kristově vinici.

Z tajemství církve vyvěrá výzva, která se obrací ke všem údům Kristova mystického těla, aby se v organickém společenství aktivně podílely podle svých různých poslání    a charismat na úloze a budování Božího lidu. Ohlas této výzvy opakovaně zaznívá v dokumentech církve zvláště v období po II. vatikánském koncilu. Všichni věřící byli povzbuzeni k tomu, aby společnou prací na spáse světa budovali církev. Je třeba mít na zřeteli naléhavost a důležitost apoštolské činnosti laiků v současné i budoucí evangelizaci. Duch obnovuje, omlazuje a vzbuzuje v mnoha laicích nové impulsy vedoucí ke svatosti a k aktivní účasti na životě církve. Svědčí o tom nový styl spolupráce kněží, řeholníků a laiků; aktivní účast na liturgii, na zvěstování Božího slova a na katechezi; mnohé služby a úkoly svěřované laikům a jimi vykonávané; rozkvět různých skupin, sdružení a duchovních hnutí, kterým se též věnují laici; a konečně rozsáhlá a významná účast žen na životě církve a na rozvoji současné společnosti. Zvláště v  oblasti evangelizace a posvěcování  se apoštolát laiků a služba pastýřů vzájemně doplňují. V něm mají laici – ženy i muži – nesčetné příležitosti k aktivitě důsledným svědectvím života osobního, rodinného a společenského, hlásáním a sdílením evangelia Kristova v každém prostředí a snahou vyjadřovat, hájit a správně uplatňovat křesťanské zásady při řešení aktuálních problémů.  Tato úloha odkrývá laikům nesmírné obzory pro jejich působení ve světě kultury, umění a divadla, vědeckého výzkumu, práce, sdělovacích prostředků, politiky, ekonomie, atd. Vyžaduje od nich, aby s vynalézavostí vytvářeli stále účinnější podmínky, za kterých by tyto oblasti našly v Ježíši Kristu plnost svého významu.

Na závěr

Všeobecné kněžství všech věřících a služebné neboli hierarchické kněžství biskupů     a kněží, každé svým vlastním způsobem, mají účast na jediném kněžství Kristově. Ačkoliv jsou ve vzájemném vztahu, podstatně se liší. Zatímco se všeobecné kněžství věřících uskutečňuje v rozvoji křestní milosti, v životě víry,v naději a lásce, v životě podle Ducha, služebné kněžství všeobecnému kněžství slouží. Je zaměřeno na rozvoj křestní milosti všech křesťanů. Je to jeden z prostředků, jimiž Kristus pokračuje v budování a vedení církve.    

Vypracoval Matonick

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio