Témata k nedělní a sváteční liturgii

PŘÍLEŽITOST KE HŘÍCHU - téma 234 ke 14. neděli v mezidobí 9.7.2017 - homilie morální.

7. 7. 2017 13:30

14. NEDĚLE V MEZIDOBÍ- 9.7. 2017


Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení z knihy proroka Zachariáše  (I)   Zach  9,9-10:

Proroctví z knihy Zachariášovy vyzývá k radosti slovy, používanými  pro dobu očekávání příchodu Mesiáše. Tento král, který přichází, je dokonale skromný, pokorný a spravedlivý. Uplatňuje Hospodinovu vůli, přináší lidem Boží spravedlnost a spásu. Odmítá násilí, ohlašuje pokoj a bude vládnout ve všech končinách země.

1. ČTENÍ Zach 9, 9-10: Toto praví Hospodin:  "Hlasitě zajásej, siónská dcero, zaplesej, dcero jeruzalémská, hle, tvůj král k tobě přichází,  je spravedlivý a přináší spásu, je pokorný a jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti. Zničí válečné vozy z Efraima, válečné oře z Jeruzaléma,  zlomen bude bitevní luk. Národům ohlásí pokoj,  bude vládnout od moře k moři, od řeky ( Eufratu ) až do končin země."

  • Komentář ke 2. čtení z  listu Pavla Římanům   (I)    Řím  8,9.11-13:

Apoštol Pavel listem Římanům nás křesťany upozorňuje na křehkost našich morálních hodnot, což nás až příliš lehce strhuje k využívání mnoha příležitostí ke hříchu. Snadno upadáme do velkého nebezpečí hřešit, protože z každé takové příležitosti  vzniká pokušení. A pokušení nás láká, abychom udělali něco, co se Bohu nelíbí. Jedině s pomocí Kristova Ducha, pokud mu dovolíme se v nás usídlit, se  dokážeme vyhnout všem záludnostem pokušení.

2. ČTENÍ Řím 8, 9. 11-13: Bratři! Vy žijete ne podle těla, nýbrž podle Ducha, jestliže skutečně ve vás přebývá Duch Boží. Kdo totiž nemá Kristova Ducha, ten není jeho. A když sídlí ve vás Duch toho, který z mrtvých vzkřísil Ježíše, pak ten, který vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, probudí k životu i vaše smrtelné tělo svým Duchem, který sídlí ve vás. Nuže, bratři, nejsme vázáni povinnostmi k tělu, že bychom museli žít, jak chce tělo. Žijete-li totiž tak, jak chce tělo, musíte umřít; jestliže však s pomocí Ducha ničíte záludnosti těla, budete žít.  

  • Komentář k evangeliu podle  Matouše  ( I)  Mt  11,25-30: 

Podle Matoušova evangelia Ježíš o sobě věděl, že je Synem Božím. Stačí několik veršů, abychom nahlédli do jeho srdce a přijali jeho pozvání prodlévat v něm. Pohroužíme-li se do jeho Moudrosti, získáme sílu k překonání všech světských  příležitostí ke hříchu a nalezneme pro své duše odpočinek.

EVANGELIUM Mt 11, 25-30: Ježíš se ujal slova a řekl: "Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že když jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými, odhalil jsi je maličkým;. ano, Otče, tak se ti zalíbilo.  Všechno je mi dáno od mého Otce. A nikdo nezná Syna,. jenom Otec, ani Otce nezná nikdo, jenom Syn a ten, komu to chce Syn zjevit. Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek. Vždyť mé jho netlačí a mé, břemeno netíží."

 

Příležitost ke hříchu

 je téma 234 dnešní morální homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“A II s odkazem na znění  2. čtení Řím  8,9.11-13.                                                             

Osnova: 

a) společnost, film, televize, knihy

b) jak se varovat?

Úvod.

Příležitost ke hříchu je vnější okolnost, která usnadňuje hřích. Příležitost sama o sobě není ještě pokušení, nýbrž zdroj pokušení, protože teprve z příležitosti vzniká pokušení. Rozeznáváme příležitost blízkou a příležitost vzdálenou. Blízkou příležitostí rozumíme osobu, společnost, místo a vůbec všechno, čím upadáme do velkého nebezpečí hřešit. Vzdálená příležitost je tam, kde je nebezpečí hříchu jen malé. Vzdálených příležitostí je plný svět, protože vše nám může dát podnět k pokušení. Blízká příležitost může být dobrovolná nebo nedobrovolná. Dobrovolná příležitost je ta, do které se sami vydáváme, a ve které prodléváme dobrovolně. Nedobrovolná příležitost je ta, kterou opustit nemůžeme vůbec nebo jen s velkými obtížemi.

Téma je zpracováno s použitím dokumentu farnosti církve římskokatolické regionu Jestřebí hory.   

Společnost, film, televize, knihy.

Pokušení je lákání ke hříchu. Pokušení nás láká, abychom udělali něco, co se Pánu Bohu nelíbí. Když člověk jen tak o něčem přemýšlí a neláká ho to ke hříchu, není to pokušení. Když však přidá svůj souhlas ke špatné věci, pokušení se stává hříchem. Pokušení je jako pekelná jiskra, která padá na tvé svatební roucho utkané pro nebe, na Boží milost posvěcující. Tuto jiskru musíš ihned a zavčas uhasit, aby ti nepoškodila nebo nezničila drahocenné roucho posvěcující Boží milosti.

Příčinou hříchu je jednak převrácená lidská vůle: ze srdce vystupují špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství, krádeže, křivá svědectví, rouhání,“ (Mt 15,19), jednak je tu pokušení, které působí tito tři: tělo, svět a ďábel. Zlou žádostivostí těla je porušená lidská přirozenost, jež záleží ve vzpouře těla proti duchu a jež je následkem prvotního hříchu. Tělo například pokouší k nestřídmosti, nemravnosti, lenosti. Svět, to jsou zlí lidé smýšlející světsky. Ti svádějí ke hříchu slovem i skutkem, špatným příkladem, pokoušejí obrazem,tiskem, divadlem, filmem, televizí či zábavou.  Ale i ostatní pozemské věci, které vidíme kolem sebe, mohou podráždit smyslnost.

Ďábel s ostatními zlými duchy pokouší vnukáním zlých myšlenek a žádostí. Že ďábel pokouší lidi, dokládá Písmo svaté Starého i Nového zákona. Ďábel pokoušel Adama a Evu už v ráji (Gen 3,1-6). Ďábel pokoušel i Pána Ježíše na poušti (Mt 4,1-11). Pán Bůh dopouští pokušení, aby nás zachoval v pokoře a bdělosti, a aby nás zkoušel a rozmnožil naše zásluhy. 

Jak se varovat?

Jak bojovat proti pokušení? Pravdivě pojmenovat fakt, že toto je pokušení. Odpírat pokušení hned od začátku, projevit postoj pokory, ukázat postoj důvěry v Boha, modlit se a prosit, aby Pán Bůh člověka posílil, osvědčit úkon ctnosti opačný k pokušení, utéci od blízké příležitosti ke hříchu, pokušení proti víře ignorovat, pokušení dotěrná, která dlouho sužují svědomí člověka, svěřit zpovědníkovi. 

Jak se zachovat, když se nám podaří zvítězit nad pokušením? Poděkovat Pánu Bohu, že nám dal sílu zvítězit, vždyť je to jeho dar. Nepropadnout pýše a nemyslet si, že jsem tak dobrý, že to „já“ jsem zvítězil; dát si o to větší pozor na další pokušení.

Jak se zachovat, když jsme pokušení nepřekonali a zhřešili? Vyvarovat se nepřiměřenému zármutku. Ihned vzbudit upřímnou lítost a opravdové předsevzetí, že nebudu již takhle jednat a co nejdříve se z toho vyznám ve svaté zpovědi. Dál daleko horlivěji pokračovat ve svých obvyklých zbožných úkonech, jako jsou modlitba, mše svatá. Zamyslet se, zda jsme nezpůsobili nějaké pohoršení a dané pohoršení napravit.

Prostředky proti pokušením jsou přirozené a nadpřirozené. K přirozenýmprostředkům náleží bdělost nad smysly a obrazotvorností, opatrnost ve styku s lidmi, střídmost, půst, pracovitost aj. Nadpřirozenými prostředky jsou modlitba, častá vzpomínka na Boha všudypřítomného a vševědoucího, častá vzpomínka na poslední věci člověka, časté přijímání svátostí, úcta Panny Marie, andělastrážného a svatých patronů a mnohé další.

Na závěr

Příležitost a pokušení jsou mocní nepřátelé naší spásy, proto se Církev ustavičně modlí o pomoc proti nim. Správně se říká: „Příležitost dělá zloděje.“ Kdo nemíní zanechat těžkého hříchu nebo dobrovolné příležitosti k němu, nemá opravdového předsevzetí.  Kdo se chce opravdu polepšit a zachovat si posvěcující Boží milost, chrání se každé příležitosti ke hříchu, často a pravidelně se modlí, dává pozor na kázání, čte náboženské knihy a časopisy, aspoň jednou za měsíc přistupuje ke svaté zpovědi a pravidelně ke svatému přijímání, zúčastní se duchovních cvičení a podobně.

Vypracoval Matonick

Ke komentáři  Starého vlka o  chybějícím hodnocení  hříchu připojuji kázání katolického kněze - P. Jan Plodr:

19. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – 11.8.2013

Závažnost hříchu

Úvod

V jedné nemocnici přišel kněz posloužit nemocnému svátostmi. Začínali svátostí smíření.

Kněz se zeptal: „Máte nějaké těžké hříchy?“

Tu mu nemocný odpověděl: „Jo mám, všechny.“

„To mi chcete říci, že jsou všechny vaše hříchy těžké?“, podivil se kněz.

„Jo. A čím blíž jsem smrti, tím jsou těžší“, vysvětlil nemocný.

Závažnost hříchu

Závažnost hříchů není dobré posuzovat jen podle pocitů naší viny. Ta se může měnit a snadno se stane, že smrtelné hříchy podceníme a ze všedních se budeme hroutit.

Přijde člověk a řekne: „Trochu jsem pomlouval, znáte to, takový všední hřích.“ Ale už nevidí, že tou pomluvou někomu zničil život a dohnal druhého k zoufalství.

A naopak, stane se, že policista zabije agresora, aby zabránil krveprolití a má výčitky, přitom jen konal svou povinnost.

Každý hřích je veliké zlo a jen Bůh ví, co všechno ve světě zničí. Proto je potřeba dobře zpytovat svědomí, prosit Ducha svatého, aby nám odhaloval zhoubnost hříchů a vysvobozoval nás z jejich moci.

Rozdíl mezi smrtelným a všedním hříchem

Rozdíl mezi smrtelným a všedním hříchem je v tom, jak působí na naši duši.

Smrtelný hřích nás odtrhne od Boha a přetrhá pouta lásky, které s námi Bůh ve křtu navázal.

Takovým smrtelným hříchem bývá pýcha, nenávist, hněv, vztek, zloba, která nás zcela ovládne.

Všední hřích naši lásku k Bohu nezničí, ale uráží ji a zraňuje.

Bývají to různá opomenutí, kdy jsme mohli vykonat něco dobrého a nevykonali, hříchy dané naší nepozorností či lidskou slabostí.

Obrazně můžeme říci:

pod vlivem smrtelného hříchu se vytrhneme z Boží náruče, obrátíme se zády a utíkáme od něj pryč. Pod vlivem všedního „jen“ smutně klopíme oči a bojíme se opětovat láskyplný pohled Boha – našeho milujícího Otce.

Co znamená plné vědomí a souhlas

Aby byl hřích smrtelný, musí ho člověk konat s plným vědomím a souhlasem.

Proto třeba není hřích, když se nám zdál nějaký hříšný sen. Nebo není smrtelný hřích, když vykonáme nějaké zlo pod pohrůžkami a z donucení či za působení léků, které nemůžeme předvídat a ovlivnit.

Smrtelný hřích tedy nastává jen ve chvíli kdy vím, že dělám zlo, chci ho vykonat a vykonám ho.

Nedobrovolná nevědomost

Někdy nemá člověk možnost poznat důsledky svých rozhodnutí a svého konání. V té chvíli se mu jeho hříšné konání nepřičítá za vinu.

Například když malé dítě utratí peníze rodičů, protože nezná jejich hodnotu nebo když uklízečka uklidí v kanceláři nepořádek a pak se zjistí, že mezi smetím byly cenné poznámky, které jsou úklidem ztraceny.

Někdy lidé nevědomost jen předstírají. Vrátný ve fabrice se otočí, aby neviděl co se na autě vyváží ven. To už není nedobrovolná nevědomost, ale vědomé napomáhání zlu a je to okolnost, která činí hřích ještě těžším!

Hříchy proti Duchu svatému

Jsou to hříchy, kdy člověk odmítá jakýkoli projev Boží lásky.

Jak si to můžeme znázornit?

Můžeme si představit mámu, nebo manželku jak se těší na svého muže, který se má vrátit z práce. Nachystají vynikající zdravé, chutné jídlo, slavnostně prostře stůl, vše s velikou láskou a pečlivostí. A pak vyhlíží a těší se na radost ze setkání. (evangelium to říká slovy: „Hostinu jsem přichystal...“)

A chlap jde z práce, tuší co je přichystané, ale staví se v hospodě na pivo a buřty s cibulí. Přijde pozdě, notně unaven a všechno to dobré a krásné odmítne, protože mu nezbývá čas ani síly. Věc, kterou si umíme představit.

A něco podobného je mezi námi a Bohem. On nám přichystá duchovní hostinu, kde nás chce sytit pravou láskou, radostí, pokojem, kde nám chce dát to nejlepší ze svého nitra, ale my se nabažíme světských radostí – alkoholu, pokleslých řečí a skutků, pomíjející zábavy, po které zůstane prázdno. V lepším případě dáme před Božskou hostinou – modlitbou, přednost svým koníčkům, kamarádům, práci, ale výsledek je podobný. Duše bez Ducha svatého - moře bez vody, slunce bez jasu, vyprahlá, pohaslá poušť našeho nitra.

To je jeden typický příklad hříchu proti Duchu svatému – záliba ve světě a světských radostech. Takový člověk si často sám nepomůže, ale potřebuje pomoc druhých.

Takovým lidem je potřeba otevřít oči třeba tím, že se zeptáme: „Jsi opravdu šťastný? Nechceš poznat ještě něco většího a krásnějšího? Představ si, že existují dary ještě mnohem vzácnější a krásnější než ty, které konzumuješ a které konzumují tebe ve světě.“

Čím déle lidé holdují své žádostivosti a světským radostem, tím hůř se z nich pak osvobozují. I na smrtelné posteli pak prohlašují: „Ničeho nelituji, jsem rád, že jsem si život užil....“ To je smutný stav duše zajaté hříchem proti Duchu svatému.

Další hřích je podobně smutný.

Někteří lidé nevěří, že je Bůh má rád a jsou plní zahořklosti, zatrpklosti a nenávisti vůči sobě, druhým lidem i vůči Bohu. Žijí v zajetí nepřijetí.

Nedovolí Duchu svatému, aby jim dal zakusit Boží lásku. Je to strašný stav člověka, který se trápí a jediný, kdo zde může pomoci je Bůh.

Takovým lidem nepomůže říkat: „Nesmíš být tak zlý, musíš mít rád druhé lidi.“

Jediná pomoc pro ně je, když je upřímně milujeme a zvěstujeme jim Evangelium: „Bůh tě miluje. Posílá ti Ježíše, abys ho poznal. Mysli na to, hledej jeho lásku. I když to nechceš slyšet, pro Boha jsi vzácný(á) a krásný(á).“

Za takové lidi je potřeba se s Kristem modlit a obětovat.

Závěr Radujme se, děkujme a chvalme Pána, že nás před takovými stavy chrání. Dnešní evangelium nás vybízí: „Buďte připraveni nechat se obsluhovat Bohem!“ Užívejme si péče Ducha svatého, který k nám přichází v modlitbě a svátostech. Hledejme a přijímejme Boží lásku. Otvírejme své srdce dokořán, kdykoli Pán zaklepe. To je nejlepší ochrana před hříchem, to je nejsnadnější cesta do nebe. Amen.

Sdílet

Komentáře

staryvlk Je to pěkné psaní.
Přítel Matonick se v něm zamýšlí nad hříchem a jeho příčinami. Něco mi tu ale chybí : HODNOCENÍ HŘÍCHU !!! "Kdo je oprávněn určovat --- toto je "LEHKÝ HŘÍCH" , toto už je "TĚZKÝ HŘÍCH , toto není "HŘÍCH".
Má toto právo pouze Katolická církev a její kněží ?
Pro představu si vezmu např. hříchy v této době nejčastěji se vyskytujíci, "CIZOLOŽSTVÍ" a "SMILSTVO".
Podle názoru kněze je cizoložství menším hříchem než smilstvo (např. masturbace), se zdůvodněním, že cizoložství je přirozený akt mezi mužem a ženou, kdežto masturbace je proti lidské přirozenosti a tedy je "těžkým hříchem".Tedy člověk-manžel, který cizoloží s jinou ženou a svoji manželku v této oblasti zanedbává, se vlastně ani nedopouští těžkého hříchu, ale manželka, která v tísni ,

staryvlk zvolí masturbaci, spáchala "těžký hřích" a zemře-li aniž by se účinně vyzpovídala, bude zřejmě zatracena...

Matonick Hodnocení hříchu byl věnován obsah samostatného tématu 368 Učící se církve , zveřejněného na Signálech 8.2013 https://matonick.signaly.cz/1308/zavaznost-hrichu-smrtelny-a-vsedni hrich. Můj přítel adventista mi vždycky radil, abych odpovědi na podobné otázky nacházel hlavně v Písmu. I v tématu uvedl Matonick několik odkazů na Písmo. Jsem přesvědčen, že katolická církev a její kněží si nepřisvojují oprávnění určovat přesný stupeň závažnosti provinění a z toho plynoucí důsledky , pokud nejsou zcela zjevné i samotnému hříšníkovi (např.vražda ). Myslím, že některé výše uvedené"těžké" hříchy by mezi ony "smrtelné" ani žádný katolický kněz nazařadil.

Matonick Připojil jsem kázání kněze P. Jana Plodra ze dne 11.8.2013

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio