Témata k nedělní a sváteční liturgii

ELIÁŠ - OBHÁJCE MONOTEIZMU - téma 239 k 19. neděli v mezidobí 13.8.2017 - homilie biblická.

9. 8. 2017 13:26

19. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 13.8.2017

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení z první knihy Královské  (I)   1 Král  19,9a.11-13a:

O Bohu si často myslíme, že  je bytostí  největší, nejsilnější a nejhrozivější, která vládne nad vším tím naším ohromným světem. Ale on je jiný, než jak si ho představujeme. Nepodobá se větrné smršti, která ohrožuje lidské životy, ani ničivému zemětřesení. Je dobrý k člověku. Zve nás k sobě. Neohlušuje nás ani nepřekřičuje. Boží hlas je tichý a jemný. Nechává pro nás prostor před svou tváří. A právě takový Bůh se podle prvního čtení ukázal proroku Eliášovi.

1. ČTENÍ 1 Král 19, 9a. 11-13a:Když přišel Eliáš ( k Boží hoře Chorebu ), přenocoval tam v jeskyni. A tu se k němu ozvalo Boží slovo. Řeklo mu: "Vyjdi ven a postav se na hoře před Hospodinem! " Hospodina přecházel: prudký a silný vichr, který trhá hory a láme skály, vál před Hospodinem, ale Hospodin ve vichru nebyl. Potom nastalo zemětřesení, ale Hospodin v zemětřesení nebyl. Po zemětřesení šlehal oheň, ale Hospodin v ohni nebyl. Po ohni následoval šum jemného vánku. Když to Eliáš slyšel, zahalil si tvář pláštěm, vyšel ven a zastavil se u vchodu do jeskyně.

 

  • Komentář ke 2. čtení z  listu Pavla Římanům   (I)    Řím  9,1-5:

Bůh je s námi a nad námi. Je vždy připraven nám pomoci, protože on miluje svůj lid. Působí jak v dějinách, tak v životních událostech každého člověka. Zjevuje se ve slově, a když je naplněn čas, tak ve svém Synu. Apoštol Pavel se o tom osobně mnohokrát přesvědčil a  nese  v sobě, jak píše, pocity zármutku a bolesti, že do situace plné utrpení, pokušení a ztráty víry se dostalo hodně jeho bratrů Izraelitů, s nimiž je spřízněn.

2. ČTENÍ Řím 9, 1-5:Bratři! Mluvím pravdu - vždyť jsem Kristův - nelžu, a totéž mi dosvědčuje i svědomí osvícené Duchem svatým: velký zármutek a neustálou bolest nosím v srdci. Přál bych si totiž, abych já sám byl proklet, od Krista vzdálen, pro své bratry, s kterými jsem tělesně spřízněn. Vždyť jsou to Izraelité, byli přijati za syny, Bůh s nimi bydlel, uzavřel s nimi smlouvu, dal jim zákonodárství, bohoslužbu i zaslíbení. Jejich předkové jsou praotci (izraelského národa) a od nich podle lidské přirozenosti pochází i Kristus - Bůh, který je nade všecko: bud veleben navěky! Amen.

  • Komentář k evangeliu podle  Matouše   ( I)  Mt  14,22-33:

O tom, že Bůh existuje a je s námi, se přesvědčili a tomu uvěřili nejen učedníci z příběhu Matoušova evangelia. Viděli Ježíše, který dokáže  kráčet po moři. Setkali se s ním  mnohé významné osobnosti Starého i Nového zákona, ať to byl Mojžíš, nebo Eliáš, Petr či Pavel. S nimi může každý z nás porovnávat i svůj zážitek důvěry k Bohu, který přesahuje naše smysly. A vždy je to jen jediný Bůh, který v dějinách působí jako ten, kdo zachraňuje.

EVANGELIUM Mt 14, 22-33:Když Ježíš nasytil zástupy, hned potom přiměl učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než on rozpustí zástupy. Když zástupy rozpustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Nastal už večer, a byl tam sám. Zatím byla loď už daleko od břehu a vlny jí zmítaly, protože vanul vítr proti nim. K ránu šel Ježíš k nim a kráčel po moři. Když ho ( učedníci ) uviděli kráčet po moři, zděsili se, neboť mysleli, že je to přízrak, a strachem začali křičet. Ježíš však na ně hned promluvil: "Vzmužte se! To jsem já, nebojte se!" Petr mu odpověděl: "Pane, když jsi to ty, rozkaž, ať přijdu k tobě po vodě." A on řekl: "Pojď!" Petr vystoupil z lodi, kráčel po vodě a šel k Ježíšovi. Zpozoroval však vítr a dostal strach. Začal tonout a vykřikl: "Pane, zachraň mě!" Ježíš hned vztáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: "Malověrný, proč jsi pochyboval?" Pak vstoupili na loď a vítr přestal. Ti, kdo byli na lodi, se mu klaněli a říkali: "Jsi opravdu Boží syn." 

Eliáš – obhájce monoteizmu

je téma 239 dnešní  biblické homilie  podle projektu „Učící se církev“A II  s odkazem na znění  1. čtení 1 Král 19,9.11-13a.                                                  

Osnova:

a) osobnost proroka Eliáše

b) jeho význam v dějinách spásy SZ

Úvod.

Dnešní první čtení bylo vybráno z  řady příběhů, které se váží ke starozákonnímu prorokovi Eliášovi. Tento tzv. Eliášův cyklus se nachází v závěru 1. knihy královské a jeho zakončení sahá až do začátku 2. knihy královské.  Eliášovi,  není tedy věnována samostatná kniha, která by byla nadepsána jeho jménem, ale jeho příběhy jsou včleněny do souboru takzvaných historických knih Starého zákona.

Těžiště Eliášova působení leželo v severním Izraelském království v době 22leté vlády krále Achaba, který vládl nad severním Izraelem pravděpodobně v letech 871-850. Nacházíme se tedy v devátém století. Asi sto let již uplynulo od doby krále Davida a padesát let od smrti Davidova syna, krále Šalomouna,  kdy se  jeho království rozdělilo. Bohatší sever (Izrael) se  odtrhl od jihu (Judy) a založil vlastní království s hlavním městem Samaří.

Během období Achabova kralování  dosáhl zde  duchovní život vůbec nejhoršího úpadku. Jeho fénická manželka, královna Jezábel, byla ctitelkou svého náboženství a vedla Achaba k tomu, aby „zhřešil proti Hospodinu“ a vnutil svému lidu kult fénického Boha Baala. Ze své vlasti si s sebou do Izraele přivedla na 450 Baalových kněží a proroků. Patrně se za jejich pomoci dokonce pokoušela zavést v Izraeli Baalovo pohanské modlářství  jako oficiální náboženství.  Samotný král Achab chodil projevovat úctu  Baalovi a klaněl se mu. V Samaří dal postavit Baalovi oltář a posvátný kůl. Tím, čeho se dopouštěl, urážel Hospodina, Boha Izraele, víc než všichni izraelští králové, kteří byli před ním.

V důsledku toho došlo v zemi k rozsáhlému náboženskému mísení kultů a jedinečnost úcty k Hospodinu byla vážně ohrožena. Dobu hříšného prorůstání hospodářství, kultury a náboženství Izraele a Fénicie však náhle narušil příchod a  vystoupení proroka Eliáše.

Osobnost proroka Eliáše.

Jako přistěhovalec byl Eliáš bez domovského práva, patřil k bezprávné a nejchudší části lidu. Žádné postavení Bohu však nepřekáží ve vyvolení a zapojení člověka do úkolu, který od něj potřebuje splnit, pro který mu dává milost a jehož splnění vede k pozdvihnutí do jeho slávy.

Dnes připomínaný starozákonní prorok nese vyznavačské jméno Eliáš, což znamená: "(mým) Bohem je Hospodin". Vystupoval jako obhájce víry v jediného Boha a vedl poustevnický život. O obnovu úcty k pravému Bohu se zasloužil poražením Baalových proroků na hoře Karmel. Písmo svaté ho představuje jako proroka mimořádně omilostněného a pohybujícího se stále v Boží přítomnosti.

Písmo dokládá, že Eliáš stojí ve službách jediného Boha, kterého vyznává. Prorok své poslání uskutečňuje i tím, že je jakýmsi "živým svědomím" lidu, na který chce Bůh skrze jeho činnost působit. Eliáš je Achabovým protihráčem. Jeho nejúčinnější zbraní se stalo slovo. Achab kraluje (1 Kr 16,29 -34) – a Eliáš mluví (1 Kr 17,1).

Eliáš je označen jako „muž Boží“, což bylo tradiční označení pro divotvorce, zároveň z vyprávění opakovaně vyplývá, že jeho divy mají služebnou povahu a stvrzují (podobně jako divy a znamení Ježíšovy), že ohlašované slovo Hospodinovo je nosné a spolehlivé (1 Kr 17,24).

Mocné činy Eliášovy – vysvobození z hladu a vysvobození   ze smrti – ukazují, že ne po­hanský Baal, ale Hospodin je dárcem a ručitelem lidského života. Projevuje se jako Bůh svrchovaný, milosrdný a skutečně životodárný. Baalovské modlářství počítalo s Baalem jako ručitelem pravidelného střídání doby dešťů a doby sucha. Baalova moc je však Eliášovým vyhlášením doby sucha zjevně zrušena a vše bude obnoveno až Božímslovem ("...nebude rosa ani déšť, leč na mé slovo"(1 Kr 17,1). Marné je fanatické vzývání božstva Baalových proroků.

Spor o tom, kdo je pravý Bůh, zda je to Hospodin nebo Baal, má být rozhodnut Božským přijetím oběti skrze oheň seslaný vzývaným. Eliáš účinnou veřejnou modlitbou k Hospodinu prosí za lid a oběť i dříví s vodou stráví oheň, který spadne z nebe. A lid volá: "Jen Hospodin je Bůh!" (1 Kr 18,39).

Eliášovu prorockou kariéru dramaticky uzavírá jeho nanebevzetí. Muž Boží mizí záhadně před očima všech uchvácen ohnivým vichrem, v ohnivém voze se spřežením (2 Kr 2,11). Zanechává svému následníku Elizeovi svého prorockého ducha, aby pokračoval v Božím díle. Potvrzení významu sv. Eliáše vidíme na hoře při proměnění Krista, kde se spolu s Mojžíšem opět zjevil a kde Ježíš k nim promlouval (Mt 17,3-4).

Jeho význam v dějinách spásy SZ.

Ve Starém zákoně zaujímá Eliáš významné místo v prorocké tradici od Samuelových dob a je předchůdcem takzvaných píšících proroků 8. století. Je především mužem činu. Nechá se vést Božím Duchem a nedbá na lidskou opatrnost. Neustále volá svůj lid k obrácení a úctě vůči Hospodinu, k prosazování Mojžíšovy spravedlnosti ve společnosti. Svými modlitbami k Bohu dokázal znovu obrátit lid k Bohu. Mojžíšův následník jedná v Mojžíšově duchu. Pravověrní Židé dodnes vidí v Eliášovi nadpozemskou bytost, která v čas nebezpečí sestupuje na zem. Proroci předpovídali Eliášův návrat natolik, že v Novém zákoně považují někteří lidé Ježíše za Eliáše. Předobraz Eliáše se naplňuje v Janu Křtiteli.

Na závěr 

Eliáš je  starozákonní prorok. Žil na přelomu 9.st. př.n.l. Jako obhájce víry v jediného Boha, vystupoval ostře proti modloslužebnictví. Podle Písma vynikal zbožností, mravní čistotou a odvahou. Jeho život je opředen působením  četných zázraků (svádění ohně z nebes, sesílání deště, sucha). Podle Písma byl vzat na nebesa na ohnivém voze  s ohnivým spřežením.

Vypracoval: Matonick

Zobrazeno 2199×

Komentáře

JiKu

Když to fungovalo na Baala, fungovalo by to i na Allaha?

Matonick

Jak kdy a kde. U nás se dnes přece neřídíme Mojžíšovými zákony.

Zobrazit 6 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio