SLOVO NA 26.2.2021

Jestliže se svévolník odvrátí od svých hříchů, které spáchal, bude-li zachovávat mé příkazy, bude jednat podle práva a spravedlnosti, jistě bude živ a nezemře.  Nebude se vzpomínat na žádné jeho nepravosti.

Jestliže spravedlivý opustí svou spravedlnost a páchá nepravost a zemře, zemře pro nepravost, které se dopustil.

/Ez 18,21-24/.

Bůh si nelibuje ve zkáze lidí, ale očekává a v jistém smyslu působí jejich obrácení.  Hospodin nabízí každému člověku možnost nového života a ukazuje mu cestu spásy, která je náročná a vyžaduje vytrvalost. Požadavek radikálně změnit život je adresován nejen „hříšníkovi“, ale i „spravedlivému“, který se má neustále snažit jednat v souladu s Boží vůlí, protože v opačném případě upadne všechno, co kdy udělal dobrého, v zapomenutí (v.24). Nikdo není „spravedlivý“ jednou provždy, spravedlivým se člověk stává tím, že se den ze dne znovu přimyká k Hospodinu.

Písmo ke dnešní bohoslužbě slova:

1. čtení:   Ezechiel 18,21-28 

Žalm: 130 odp.: Budeš-li uchovávat v paměti viny, Pane, kdo obstojí?

Evangelium: Matouš 5,20-26

Ježíš řekl svým učedníkům: Nebude-li vaše spravedlnost mnohem dokonalejší než spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do nebeského království nevejdete. /Mt 5,20/.

Ježíš vyžaduje spravedlnost dokonalejší, založenou na důkladné znalosti Zákona a života lidí nikoliv na přesném dodržování předpisů. Tato spravedlnost je zároveň svatostí, protože spojuje člověka s nekonečnou Boží dobrotou. Ježíš poukazuje na souvislost skutků a lidského nitra, ze kterého jako z pramene vyvěrají motivy našeho jednání. Každou nepřátelsky zaměřenou myšlenkou a negativním pocitem, i samotnou lhostejností, kdykoliv svého bližního - evangelista Matouš píše „svého bratra“ (v. Mt 5,22)  - urážíme nebo jím pohrdáme, tím vším ho ve svém srdci zabíjíme. Říká se: „Jazyk zabíjí účinněji než meč“, ale mnohem účinněji než slovo zabíjí myšlenka – a ne všechny myšlenky jsou také vysloveny.