Byla Ježíšova duše v čase mezi jeho ukřižováním a vzkříšením v pekle? V této otázce panují veliké nejasnosti. V apoštolském vyznání víry se říká „…sestoupil do pekel.“ V Bibli je rovněž několik veršů, které – podle toho jak jsou přeloženy – popisují, že Ježíš byl v „pekle“. Máme-li se touto otázkou zabývat, je důležité nejprve pochopit, co vlastně Bible o této „říši“ mrtvých učí.V hebrejských Písmech je slovo, používané k popisu říše mrtvých, „šeol“. Znamená prostě „místo mrtvých“, „záhrobí“ nebo „místo duší zemřelých“. Novozákonní řečtina má obdobné slovo, „hádes“. Další verše v Novém Zákoně naznačují, že je to dočasné místo, kde jsou drženy duše k očekávanému závěrečnému vzkříšení a soudu. (Srov. Mt 11,23; 16,18; Lk 10,15; 16,23; Skutky 2,27-31). Je rozděleno na dvě části. Na příbytky spasených a zavržených, oddělených „velikou propastí“ (srov. Lk16,26). Místo, kde přebývají spasení, se nazývá „Ráj“ a „Lůno (náručí) Abrahamovo“. Ježíš na kříži řekl zloději, který byl ukřižován vedle něj: „dnes budeš se mnou v ráji.“ Ta část šeolu / hádu, kde přebývají zatracení, zůstává nezměněna. A všichni, kdo zemřou jako nevěřící, se na to místo odebírají, aby tam vyčkali na nastávající poslední soud. Peklo (ohnivé jezero) je trvalé a konečné místo soudu pro zatracené. Ježíš tedy nesestoupil do tohoto „pekla“, (srov. Zj 20,11-15), ale do říše mrtvých, protože pravé peklo je věcí budoucnosti, a dá se o něm mluvit až po soudu.
Výrazem „Ježíš sestoupil do pekel“ vyznání víry prohlašuje, že Ježíš skutečně zemřel a že svou smrtí za nás a svým vzkříšením přemohl smrt a „zbavil moci toho, kdo smrti vládne, totiž ďábla a aby tak vysvobodil ty, kdo byli strachem před smrtí drženi po celý život v otroctví“(Žid 2,14-15).Mrtvý Kristus sestoupil do místa pobytu mrtvých, aby otevřel brány nebes spravedlivým, kteří ho předešli a kteří ho budou následovat.
Připojuji část kázání našeho pana faráře J.P. z 11.4.2010 na 2. neděli velikonoční navazující na toto téma:
Pak tam vstoupil Kristus, ve své plné moci, síle a kráse. Věřící zajásali a běželi mu vstříc. Objali se jako staří přátelé. Nevěřící měli najednou možnost spatřit Božího Syna, pohledět do jeho očí plných lásky, soucitu a slitování, konečně měli možnost přijmout nabídku odpuštění, uzdravení a nového života.A všichni, kdo se nechali uchvátit Ježíšem, rázem se octli v ráji. Všichni však, kdo ho odmítli, rázem se uvrhli do pekla. Ježíš tedy nesestoupil do pekel, aby tam pykal za nějaké hříchy, ale aby odtud zachránil (vysvobodil) všechny, kdo ho ještě neznali v celé nádheře jeho Božské moci.
I my někdy jednáme ve víře jako z donucení. Říkáme: musím jít do kostela, musím se modlit, musím dodržovat desatero. Jednáme jako zajatci šeolu. Jediná možnost jak se osvobodit je setkání se vzkříšeným Ježíšem. On není otrokář, který pořád něco vyžaduje, ale boháč, který nabízí vše, co vede ke štěstí. Přestaňme se utvrzovat v tom, že něco musíme, a otevřeme se tomu, že něco smíme (můžeme).Mohu si v modlitbě, u toho, který porazil všechny temnoty, bezpečně odpočinout. Mohu v kostele, ve slavnostní liturgii, která oslavuje Ježíšovu lásku, velikost a krásu, povzbudit svou víru.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.