MĚJME OČI UPŘENY NA JEŽÍŠE: OD NĚHO NAŠE VÍRA POCHÁZÍ A ON JI VEDE K DOKONALOSTI – Z BOHOSLUŽBY SLOVA – 20. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 14.8.2022

Úředníci řekli králi: „Ať je zabit tento člověk, neboť oslabuje ruce bojujícího mužstva, které zůstalo v tomto městě, i ruce všeho lidu, když k nim mluví takové řeči, protože nehledá tento člověk blaho tohoto lidu, ale jeho neštěstí.“ Král Sidkijáh pravil: „Hle, je ve vašich rukou“ – neboť král proti nim nic nezmohl. Vzali tedy Jeremiáše a uvrhli ho do cisterny královského prince Malkijáha, která byla ve vězeňském dvoře; spustili Jeremiáše po provazech do cisterny, ve které nebyla voda, ale jen bahno; a Jeremiáš zapadl do bláta. Etiopan Ebedmelech vyšel z královského paláce a řekl králi: „Můj pane, králi, tito muži se dopustili zlého činu vším, co spáchali proti proroku Jeremiášovi, když ho vsadili do cisterny. Umře v ní hladem, neboť v městě už není chléb.“ Tu rozkázal král Etiopanu Ebedmelechovi: „Vezmi s sebou odtud tři muže a vytáhni proroka z cisterny, dřív než umře.Z  prvního čtení (Jer 38,4-6.8-10). 

Prorok Jeremiáš, když plnil své poslání, kterým ho pověřil Bůh, poznal ve svém životě pronásledování, jež mu působilo velké utrpení a oddělovalo ho od vlastního lidu. Křesťanská tradice ho považuje za předobraz trpícího Ježíše. Nakonec je Jeremiáš, byť jen na čas, osvobozen, což svědčí o tom, že poslední slovo v lidských osudech náleží Bohu, zachraňujícímu především ty, kteřív něho vytrvale věří.

Ze  druhého čtení(Žid 12,1-4): Bratři! Nesmírné je množství těch, kteří se na nás dívají! Odhoďme proto všechno, co by nás mohlo zatěžovat, hřích, do kterého se člověk snadno zaplete, a vytrvale běžme o závod, který je nám určen. Mějme oči upřeny na Ježíše: od něho naše víra pochází a on ji vede k dokonalosti. Místo radosti, která se mu nabízela, vzal na sebe kříž a nic nedbal na urážky; nyní sedí po pravé straně Božího trůnu. Myslete na toho, který snesl, když mu hříšní lidé prudce odporovali, abyste neumdlévali a vnitřně neochabovali. Vždyť jste v boji proti hříchu ještě nekladli odpor až do krve.

Autor tohoto listu navazuje na teologický výklad dějin, který byl námětem tématu o víře minulou neděli. Byli to zejména osobnosti jako Abrahám a Sára, jejichž víra zde byla vyzdvihována a je nám dávána za vzor. Křesťanský život si lze dobře představit jako vytrvalostní běh víry. Všichni se ho zúčastníme s očima upřenýma na Ježíše, který jde před námi a který nám jako vůdce dodává energii potřebnou k běhu po cestě do nebeského království.

Z evangelia (Lk 12,49-53): Ježíš řekl svým učedníkům: „Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby už vzplanul! V křest mám být ponořen, a jak je mi úzko, než bude vykonán! Myslíte, že jsem přišel dát mír na zemi? Ne, říkám vám, ale rozdělení. Od nynějška totiž bude rozděleno pět lidí v jednom domě: tři proti dvěma a dva proti třem. Budou rozděleni otec proti synovi a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni.“

Pokoj, který hlásá a dává Ježíš, rozděluje!  Způsobuje rozdělení v mezilidských vztazích, mezi skupinami, společenstvími a národy právě pro svoji novost skrytou v tajemství velikonočního dramatu. Apoštol Lukáš jeho tragičnost  představuje v obrazu ohně a křtu. Ježíš projevuje touhu projít očistnou vodou oběti na kříži a je ukazován jako příklad k následování. Evangelijní povolání a Boží slovo spojené s vytrvalou vírou v ně má absolutní přednost, má-li se střetnout s pozemskou logikou, která se řídí úplně jinými měřítky. 

Odkaz  na    liturgické  texty z lekcionáře  k bohoslužbě slova na  neděli 14.8.2022. 

1. čtení: Jer 38,4-6.8-10

Žalmy: 40,2.3.4.18,  odpověď: Hospodine, na pomoc mi pospěš!

2. čtení: Žid 12,1-4

Evangelium:   Lk 12,49-53 

Na slovo bohoslužby  20. neděle v mezidobí navazuje projekt ČBK UČÍCÍ SE CÍRKEV   tématem 176: VÍRA VYTRVALÁ- viz.