VÍRA VYTRVALÁ - TÉMA 176 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ - 20. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 14.8.2022

Dnešní zamyšlení o víře navazuje na téma 175 předcházející neděle 7.8.2022 - „Dar nadpřirozenévíry“ -  viz , které je rovněž  doplněné textem a komentáři bohoslužby slova - viz. 

Víra je vědění a důvěra. Charakterizuje ji sedm znaků:

1. Víra je výslovný Boží dar, který dostáváme, pokud o něj vroucně prosíme.
2. Víra v Ježíše je nadpřirozená síla, kterou nezbytně potřebujeme k dosažení spásy.
3. Víra vyžaduje svobodnou vůli a jasný rozum člověka, které odpovídají na Boží pozvání.
4. Obsah víry je absolutně jistý, protože má základ v Ježíši Kristu.
5. Víra zůstává nedokonalá, dokud nenabude účinnosti láskou.
6. Víra roste, nasloucháme-li stále pozorněji Božímu slovu a jsme-li s Bohem v živém rozhovoru prostřednictvím modlitby.
7. Víra nám dává už nyní ochutnat nebeskou radost.

Víra je nezasloužený dar, který Bůh zdarma dává člověku. Tento neocenitelný dar nesmíme ztratit. Svatý Pavel proto klade na srdce Timotejovi, aby „bojoval dobrý boj a měl přitom víru a dobré svědomí. Někteří lidé se ho zbavili, a proto ztroskotali ve víře“ (srov. 1 Tim 1,18-19). Abychom žili, rostli a vytrvali ve víře až do konce, musíme ji živit Božím slovem; musíme prosit Pána, aby nám v ní dával růst, musí se projevovat „láskou“ (srov. Gal 5,6), udržovat se nadějí a musí být zakořeněna ve víře církve.Víranám dává jakoby předem zakoušet radost a světlo blaženého patření, cíl našeho putování zde na zemi. Tehdy uvidíme Boha „tváří v tvář“ (srov. 1 Kor 13,12), „tak, jak je“ (srov. 1 Jan 3,2). Víra je tedy již začátek věčného života. „Už nyní nazíráme dobrodiní víry jako odlesk v zrcadle, je to jako bychom již vlastnili úchvatné věci, o nichž nás víra ujišťuje, že je budeme jednoho dne zakoušet“. Nyní však „žijeme přece z víry. ne z toho co vidíme“ (2 Kor 5,7) a poznáváme Boha „jen jako v zrcadle, nejasně“ (srov. 1 Kor 13,12). Víra ozařovaná tím, v něhož věří, bývá často prožívána v temnotě. Víra může být podrobena zkoušce. Zdá se, že svět, v němž žijeme, je velmi vzdálen tomu, o čem nás ujišťuje víra; styk se zlem a utrpením, nespravedlností a smrtí, odporuje radostné zvěsti; to vše může zviklat naši víru a stát se pro ni pokušením. V těch okamžicích musíme pozorně naslouchat  Božímu slovu,  jsme-li s Bohem v rozhovoru prostřednictvím modlitby a obracet se ke svědkům víry: K Abrahámovi, který „ačkoli už nebylo naděje... přece doufal a uvěřil“ (srov. Řím 4,18); k Panně Marii, která se „ubírala cestou víry“, a dospěla až do „noci víry“, když se podílela na utrpení svého Syna a na noci jeho hrobu; a k mnoha jiným svědkům víry.

„Nesmírné je množství těch, kteří se na nás dívají! Odhoďme proto všechno, co by nás mohlo zatěžovat, hřích, do kterého se člověk snadno zaplete, a vytrvale běžme o závod, který je nám určen. Mějme oči upřeny na Ježíše: od něho naše víra pochází a on ji vede k dokonalosti“ (srov. Žid 12,1-2).