OBŘAD KŘTU - TÉMA 205 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ – SVÁTEK KŘTU PÁNĚ NEDĚLE 8.1.2023

Křest je prvotní vstupní branou pro uvedení do křesťanského života. Od apoštolských dob při slavení této svátosti církev postupovala rozličnými způsoby. Současný obřad slavení svátosti křtu v katolické církvi je popsán v jejím katechismu (KKC). Jestliže věřící pozorně sledují gesta, slova a úkony tohoto obřadu, jsou zasvěcováni do bohatství svátosti, které v každém nově pokřtěném působí. Po úvodních úkonech průběhu slavení křtu podstoupí křtěná osoba podstatný obřad svátosti a to trojím ponořením do vody, nebo politím křestní vody na hlavu, zatímco se pronáší vzývání Otce, Syna a Ducha svatého. Pak je novokřtěnec pomazán vonným olejem - křižmem, symbolizujícím Boží milost, která na něj při křtu spočinula. Očištěný novokřtěnec pak spěje ke znovuzrození a ospravedlnění působením Ducha svatého.

Pokřtěný se „oblékl v Krista“ (srov. Gal 3,27). Jeho šat je v barvě bílé. Symbolizuje  světlo, čistotu, dokonalost - všechno to, co se popisuje jako účinky křtu. Spojení s Kristem světlem světa, odpuštění všech hříchů, získání nevinnosti před Bohem a statut Božího dítěte. Křest je vrchol, ale i pramen, ze kterého pokřtěný čerpá. Obsahuje  v sobě vše ke spáse a otevírá nebe. V  noci o vigílii Zmrtvýchvstání Páně - na Bílou sobotu - si nově pokřtění oblékají bílá „svatební“ roucha. Již ve Starém zákoně nacházíme symboliku bílé barvy jako barvy radosti. Daniel ve svém podivuhodném vidění spatřil Boha v bílém: "Jeho oblek byl bílý jako sníh, vlasy jeho hlavy jako čistá vlna, jeho stolec - plameny ohně, jeho kola - hořící oheň." (Dan 7,9). I v Novém Zákoně na hoře proměnění září Ježíšova tvář i Ježíšův oděv. Čteme: "Ježíš byl proměněn před jejich očima; jeho tvář zářila jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý" (Mt 17.2). Světlo ze zapálené  křestní svíce chápeme jako symbol Krista. On je tím pravým světlem. Září jako slunce a vstupuje  do našeho života jako mocný dar, který má prozářit celý náš život. Nezbytnou součástí závěrečného obřadu je modlitba Páně. Slavnostní požehnání matce a ostatním slavení křtu uzavírá.

Křest je svátostí víry. Víra, která se požaduje pro křest, není ještě dokonalá a zralá. Je to jen počátek, který se musí rozvíjet. Musí po křtu růst, jak u dětí, tak u dospělých. Dosavadní příprava na křest přivádí novokřtěnce jen na práh nového života. Aby se mohla křestní milost rozvíjet, je důležitá pomoc rodičů. Dříve rodiče při křtu často ani nebyli a dali se zastupovat kmotry. Nyní se v novém obřadu přímo s jejich účastí počítá. Je to ovšem také úkol kmotra či kmotry. I oni mají být dobrými věřícími, schopnými a ochotnými být oporou nově pokřtěnému na jeho cestě křesťanského života.

Prvky obřadu křtu a jejich symbolika se vyznačují jednoduchostí, jsou stručné a srozumitelné. Jsou přizpůsobeny chápavosti věřících a zpravidla nepotřebují mnoho vysvětlení.  Křest více než každá jiná svátost zasahuje hluboko do lidského života. Snímá dědičnou vinu, působí odpuštění hříchů, činí z nás děti Boží, bratry nebo sestry Ježíše Krista, členy církve. Křest je Boží vklad do nás. Musíme mu však přidat svou odpověď života z víry. Je to na jedné straně Boží dar, ale na druhé straně úkol. Dospělí katechumeni se na křest připravují a dále víru rozvíjejí. Rodičům přináší křest radost, ale také povinnost, že mají udělat vše pro to, aby se z pokřtěného dítěte mohl vyvinout zralý a dospělý křesťan. 

Matonick.