POŽEHNANÝ ČLOVĚK, KTERÝ DOUFÁ V HOSPODINA -ČTVRTEK PO 2. NEDĚLI POSTNÍ 9.3.2023

Toto praví Hospodin: „Prokletý člověk, který spoléhá na člověka, kdo za svou oporu pokládá smrtelníka, svým srdcem odstupuje od Hospodina! Je jako jalovec na pustině: nevidí, že by přišel déšť, svůj domov má v suchopárné poušti, v solném kraji, kde nelze bydlet. Požehnaný člověk, který doufá v Hospodina, jehož oporou je Hospodin! Je jako strom, který je zasazen u vod, který své kořeny vyhání k potoku; když přijde vedro, nestrachuje se, jeho listí zůstává zelené, ani v suchém roku nemá starosti, nepřestává nést ovoce. Záludné je srdce, víc než vše jiné, stěží polepšitelné, kdo je pozná? Já, Hospodin, zpytuji srdce a zkouším ledví, abych dal každému podle jeho chování, podle ovoce jeho skutků.“ Z prvního čtení  (Jer 17,5-10 ).

Prorok Jeremiáš nám předává své výroky o Božím prokletí nebo Božím požehnání. I když je důležitá atmosféra v celé společnosti, která působí silně na člověka, přesto je každý sám odpovědný Bohu ve své víře nebo nevíře zcela osobně. Na jedné straně je varování před špatnou volbou a na druhé straně příslib nekončícího dobra, blaha, štěstí a zdaru. Z výroků a obrazů proroka Jeremiáše jasně poznáváme, že zmar a požehnání souvisí s naším doufáním, s naší nadějí, s naší vírou a důvěrou. Být nositelem požehnání znamená především doufat v Hospodina. Požehnání není nějaká automatická energie a síla, ale souvisí s naším vztahem víry k Bohu. Požehnání vychází od Hospodina. On je tím skutečným zdrojem požehnání. Doufat v Hospodina je očekávat něco dobrého, i tehdy když mnozí nic dobrého neočekávají a žijí jen ze dne na den. Doufat v Hospodina je naděje, odvážné spolehnutí se na něho.

Z evangelia (Lk 16,19-31): Slova svatého evangelia podle Lukáše. Ježíš řekl farizeům: „Byl jeden bohatý člověk, oblékal se do šarlatu a kmentu a každý den pořádal skvělou hostinu. U jeho dveří léhal jeden žebrák – jmenoval se Lazar – plný vředů a rád by utišil hlad aspoň z toho, co padalo z boháčova stolu; a ještě k tomu přicházeli psi a lízali mu vředy. Žebrák umřel a andělé ho odnesli do Abrahámova náručí. Pak umřel i boháč a byl pohřben. V pekle v mukách zdvihl oči a viděl zdálky Abraháma a v jeho náručí Lazara. A zvolal: `Otče Abraháme, slituj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň kousek prstu ve vodě a ovlaží mi jazyk, protože zakouším muka v tomto plamenu.' Abrahám však odpověděl: `Synu, uvědom si, že ty ses měl dobře už zaživa, Lazar naproti tomu špatně. A nyní se tu on raduje, a ty zakoušíš muka. A k tomu ke všemu zeje mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo nemůže přejít odtud k vám, i kdyby chtěl, ani se dostat od vás k nám.' Boháč řekl: `Prosím tě tedy, otče, pošli ho do mého otcovského domu. Mám totiž pět bratrů, ať je varuje, aby se také oni nedostali do tohoto místa muk.' Abrahám odpověděl: `Mají Mojžíše a Proroky, ať je uposlechnou!' On však odporoval: `Ne, otče Abraháme! Ale když k nim někdo přijde z mrtvých, pak se obrátí.' Odpověděl mu: `Jestliže neposlouchají Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.'“

Pro některé lidi „na vrcholu“ je život každodenní hostinou v dobře chráněných sídlech. Naproti tomu chudí jsou vyhladovělí a slabí a jsou vyloučeni z dobrých věcí života. Umírají však bohatí i chudí a pak se jejich osudy obrátí. Protože Bůh je čistý soucit, jsou chudí uvedeni přímo do Božího království, zatímco bohatí musí snášet bolest obrácení. Bohatí považují chudé za své služebníky. V příběhu bohatý muž žádá Boha, aby poslal chudého na pochůzky, které pomohou jeho vlastní věci. Ale sebestředná rozhodnutí nemají v Božích očích váhu. Ježíš žádá své posluchače, aby měli oči otevřené a vnímali, co se děje kolem nich. A také aby otevřeli uši jednoduchým příkazům evangelia: miluj svého bližního.

Odkaz  na  liturgické  texty  z lekcionáře  k  bohoslužbě  slova   na čtvrtek  9.3.2023.

1. čtení: Jer 17,5-10

Žalmy: Žl 1,1-2.3.4+6,  odpověď: Blaze tomu, kdo svou naději vložil v Hospodina.

Evangelium:  Lk 16,19-31