„JAK SE NAZÝVÁ TATO SVÁTOST“ - TÉMA 226 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ KE SLAVNOSTI TĚLA A KRVE PÁNĚ 8.6.2023 - čtvrtek

Slavnost Těla a krve Páně je v církvi svátkem eucharistie – svátkem díkůvzdání Bohu  ( z řečtiny eucharistein - děkovat). Její nevyčerpatelné bohatství se vyjadřuje různými jmény, která jí církev dává. Každý název vyzdvihuje některé  z jejích podstatných rysů. Jsou to názvy:

Večeře Páně, protože jde o večeři, kterou měl Ježíš se svými učedníky v předvečer svého utrpení (1 Kor 11,20). Sám Ježíš se pod způsobou chleba a vína dává za pokrm (tělo) a nápoj (krev)na cestě do věčnosti.  Ustanovení svátosti eucharistie je zasazeno do kontextu židovské velikonoční večeře. Ježíš zasedá spolu se svými apoštoly ke slavnostnímu stolu, aby si společně připomněli velký Boží čin: vysvobození vyvoleného národa z egyptského otroctví. Ježíš tak spojuje židovské velikonoce se svým životem. On je ten Boží Beránek, jehož krví jsme my všichni vykoupeni ze smrti a hříchu (Lk 22,14-16). Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa. (Jan 6,51)

Lámání chleba, protože tento typický obřad židovské večeře Ježíš při Poslední večeři použil:  „Vzal chléb, vzdal díky, lámal ho a dával jim se slovy: „To je mé tělo, které se za vás vydává. To konejte na mou památku!“ Stejně tak vzal i kalich, když bylo po večeři, a řekl: „Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá.“ (Lk 22,19-20). První křesťané pak od té chvíle dodržují Kristův pokyn o lámání chleba a pití vína na památku jeho oběti. Tím vyjadřují, že všichni, kteří přijímají jediný rozlámaný chléb, Krista, vstupují do společenství s ním a vytvářejí s ním jedno tělo (1 Kor 10,16-17).

Eucharistické shromáždění, poněvadž eucharistie se slaví ve shromáždění věřících, kteří jsou viditelným výrazem církve (1 Kor 11,17-34).

Nejsvětější oběť, protože zpřítomňuje jedinečnou oběť Krista Spasitele, která naplňuje všechny dosavadní oběti, překonává je a zahrnuje také oběť církve; nebo také oběť mše svaté.

Nejsvětější svátost, poněvadž je to výraz, zdůrazňující výjimečné postavení eucharistie.  Uchovává se v kostelích jako Tělo Kristovo a to ve  svatostánku.

Svaté přijímání, protože touto svátostí se sjednocujeme s Ježíšem Kristem, který nám dává účast na svém těle a své krvi, abychom vytvořili jediné tělo (1 Kor 10,16-17). Tak jsme v něm i mezi sebou navzájem jedno a vytváříme společenství.  Častější svaté přijímání, související  i  s častější svátostí smíření, je podnětem pro náročnější duchovní život.

Svatého těla a krve Krista, Božího Slova, kterými On sytí tělo i našeho ducha, se liturgie dotýká výrazy:  Andělský Chléb - Nebeský chléb - Pokrm na cestu.

 Mše svatá. Není jen aktualizací večeře Páně, ale zpřítomňuje se v ní Ježíšova oběť na kříži. Apoštol Pavel o tom říká: „Kdykoli totiž jíte tento chléb a pijete z tohoto kalicha, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde“ (1 Kor 11,26). Sám Ježíš spojuje večeři na rozloučenou se smrtí na kříži. Mluví o těle, které se vydává, a o krvi, která se prolévá. Při každé mši svaté je přítomen a nekrvavým způsobem obětován sám Kristus, který se obětoval krvavým způsobem na oltáři kříže. Slavíme-li eucharistii, znamená to, že se připojujeme k tomu, co konal Kristus. On své utrpení a smrt vložil do našich rukou. A my tuto oběť svátostným způsobem předkládáme Bohu Otci a prosíme za spásu pro sebe i celý svět.  Na závěr obřadu, jsou věřící propuštěni: Ite, missa est – Nyní vyjděte, jste posláni! Jsou  vysíláni do světa, aby se stali Ježíšovými svědky v každodenním životě:„jděte ve jménu Páně!“.

Slavnost Těla a krve Páně je v církvi svátkem eucharistie, svátkem díkůvzdání za všechna jeho dobrodiní, především za dar jeho Syna. Každá eucharistická slavnost obsahuje proměňování chleba a vína a účast na liturgické hostině prostřednictvím přijímání těla a krve Páně. Eucharistii  církev vyjadřuje  různými jmény, podle toho jaké znaky v ní obsažené chce vyzvednout. Eucharistie je „zdrojem a vrcholem celého křesťanského života“ (2. vat. koncil).   

Matonick.