„BILANCE DĚJIN KRÁLOVSTVÍ“ - TÉMA 254 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ k 31.NEDĚLI V MEZIDOBÍ 5.11.2023

Po smrti Davidova syna krále Šalomouna v roce asi 925 před Kristem se jeho dosud jednotné  království rozdělilo. Bohatší sever (Izrael) se  odtrhl od jihu (Judy s hlavním městem Jeruzalémem) a založil vlastní království s hlavním městem Samaří. Obě tato malá království byla obklopena velmocemi a kráčela odděleně vstříc katastrofě, jejíž zárodky je možno najít již v absolutistickém způsobu vlády krále Šalamouna a jeho syna.  Měnila se politická mapa starověkého světa. V 9. století prudce vzrůstala moc Asyrie, znovu se vzmáhal Babylon a také Egypt se za každou cenu snažil prosadit svůj vliv. Složité a různorodé události  těchto let jsou zachyceny v Bibli v 1. a 2. knize královské. Na teologický význam historického dění té doby  poukazoval  téma. Starozákonní prorok Eliáš (viz téma 239 Eliáš). Těžiště jeho působení leželo v severním Izraelském království v době 22leté vlády krále Achaba, který vládl nad severním Izraelem pravděpodobně v letech 871-850. Během období Achabova kralování přes počáteční hospodářský rozvoj dosáhl zde duchovní život vůbec nejhoršího úpadku. Jeho fénická manželka, královna Jezábel, byla ctitelkou pohanského náboženství a vedla Achaba k tomu, aby vnutil svému lidu kult fénického Boha Baala. Od víry v pravého Boha se i přes úsilí proroka Eliáše nakonec odpoutal, což vedlo k jeho porážce. Byla to doba  hříšného prorůstání hospodářství, kultury a náboženství Izraele a Fénicie. V této situaci v  8. století nakonec toto území zcela ovládli imperialističtí vládci Asyrie. Odehrála se první velká tragedie v židovských dějinách. Došlo k masovému rozptýlení severního lidu Izraele, rovnající se holocaustu. Pád samařského Izraele předpověděl ve skvěle napsaném biblickém textu plném poetických míst prorok Ozeáš. Byl prvním Izraelitou, který jasně pochopil, že vojenské a politické nezdary lidu  Izraele jsou nevyhnutelným důsledkem, který postihl vyvolený národ kvůli jeho mravním selháním a příklonu k pohanství. 

Také malé jižní Judské království, sevřené mezi velmocemi, bylo neustále v ohrožení. Ještě víc ho však ohrožovala víra ve vlastní neporazitelnost, vyplývající z přesvědčení o Hospodinově zaslíbení, že zajistí Davidův trůn pro jeho potomky navěky. O století dříve unikl Jeruzalém  skoro zázrakem zkáze z rukou Asyřanů a tak si lidé mysleli, že město nikdy nepadne  a rod krále Davida nikdy neskončí. Lidé Judska se odmítali postavit čelem k politické skutečnosti měnícího se světa a brzy jich měla potkat zkouška věrnosti Hospodinovi stejně, jako tomu bylo předtím u severních kmenů Izraelitů. Vládcové i lidé v Judei začínali spojovat svůj budoucí politický a vojenský osud se současnou teologií a s morálním chováním. I přes náboženské reformy (Chizkijáš 716-687; 2 Kr 18) se však počalo Judsko odvracet od Hospodina stejně jako severní Izrael. Poslední příležitost vrátit se k Hospodinovi dal lidu kolem roku 622 mladý král Jošiáš za jehož vlády (640-609), byla během oprav Chrámu nalezena veleknězem Chilkijášem, otcem proroka Jeremiáše ( Viz téma 243 Jeremiáš a též A.E. Gilles: Lidé smlouvy) kniha starověkých svitků.  Nález vyvolal paniku.

5. kniha Mojžíšova (Deuteronomium)–„Kniha druhého zákona“ obsahovala zásadní ustanovení, vedoucí k Božímu požehnání a k záchraně lidu i země. Judsko se musí bez výhrad a plně odevzdat Hospodinu ( viz Dt 30,15-20). neboť potvrzoval varování proroka Ozeáše a proroka Izaiáše   ( viz téma 141) a svědčil o tom, že osud severu se brzy přelije na jih. Po smrti posledního  zbožného krále Jošiáše, však se náboženské a politické poměry dále zhoršily. Jeho následníci nerespektovali důrazná varování proroků před nadcházející pohromou. Hlavním jejich vojenským  nepřítelem ze severu se po zhroucení asyrské říše stal Babylon.  Koncem 6. století  je Jeruzalém Babylonem dobyt. Judský král  byl přestěhován do Babylonu a s ním do zajetí přešly desetitisíce významných přesídlenců Judska. Někteří prchli do Egypta a jinam. Zůstala jen chudina. Hradby Jeruzaléma byly strženy, Chrám zbořen, město zpustošeno.  Židovský národ byl pokořen a na dlouhá léta rozptýlen do celého světa.

Matonick.