„KŘESŤANSKÝ POHŘEB“- TÉMA 253 „UČÍCÍ SE CÍRKEV – V DEN VZPOMÍNKY NA VŠECHNY VĚRNÉ ZEMŘELÉ - (DUŠIČKY) 2.11.2023 – čtvrtek.

Nemoc, bolest, umírání a odchod z našeho pozemského putování poznamenává cestu lidského pokolení od té doby, kdy se lidé hříchem rozešli s Bohem. Nemoc připomíná člověku jeho omezenost, upozorňuje ho na zákon smrti, který mnohdy ztrácíme často ze zřetele.  Proto ti, kdo chtějí opravdu věřit v zachování života, musí předpokládat, že existuje po smrti život věčný a naděje, že individuální společenství křesťana s Kristem přetrvá smrt. V Kristu – tak zní vyznání víry raného křesťanstva – se zjevil sám život. Jako skrze Adama postihl lidstvo osud smrti, tak skrze Krista přichází spravedlnost a život věčný. Objevuje se jako řešení základního životního problému - smrti. Křesťanský smysl smrti se zjevuje ve světle velikonočního tajemství Kristovy smrti a jeho zmrtvýchvstání, v němž spočívá naše jediná naděje. Smrtí vstupujeme do jiného života. Nauka o zmrtvýchvstání, tak, jak ji známe z evangelia, se však vyskytuje jenom v křesťanství. Není nikde jinde na světě. Všechna náboženství, slibují jiný život po smrti, zánik země a vstup do nebe. Kristus učí naopak návrat nazpět k tomu, co jsme ztratili, a sestup nebe na zemi. Této novosti si byl dobře vědom už sv. Pavel, když prohlásil radikálně Korintským: „Nevstal-li Kristus z mrtvých, je vaše víra marná“ (srov. 1 Kor 15, 17). Den  smrti, znamená pro křesťana dovršení jeho znovuzrození, započatého křtem, a zakončení proměny jeho duše mocí Ducha svatého. Církev, provázející křesťana během jeho pozemského putování,  ho při pohřbu doprovází a  odevzdává jako vyspělé Boží dítě do rukou jeho Otce. Při křesťanském pohřbu se církev soustřeďuje na to, aby vyjádřila se zesnulým  účinné společenství, aby se na něm podílela obec věřících a aby byl zvěstován věčný život. Pohřební obřady probíhají v souladu s místní tradicí. Jsou zahájeny pozdravem víry, kterým je společenství přivítáno a provázeno slovem útěchy pozůstalým, obsahující slova věčného života, naplněná perspektivou  víry ve zmrtvýchvstalého Krista. Následující bohoslužba slova pak osvětlí tajemství křesťanské smrti ve světle vzkříšeného Krista. Jestliže se pohřeb koná v kostele, je eucharistie srdcem velikonoční povahy křesťanské smrti. Když je Otci přinášena oběť Kristovy smrti v Duchu svatém, církev Boha prosí, aby byla duše zesnulého očištěna od svých hříchů i jejich následků a aby byla připuštěna k velikonoční plnosti hostiny u stolu v Božím království. Poslední sbohem zesnulému je posledním rozloučením křesťanského společenství  se zesnulým  dříve, než bude jeho tělo pohřbeno. Pohřebními obřady doprovází církev své zemřelé a přimlouvá se za ně u Boha. Zároveň posiluje naději věřících a pozůstalých  na věčný život a upevňuje víru ve spojení všech křesťanů se zmrtvýchvstalým Kristem.

Matonick.