„V KRISTU MAJÍ DĚJINY SVŮJ SMYSL“ - TÉMA 263 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ K 4. ADVENTNÍ NEDĚLI 24.12.2023

Bůh je Bohem skrytým. Je lidskému zraku nepřístupný. Zvláštností a současně základem židovského a křesťanského náboženství však je Boží zjevení v lidských dějinách. „On jediný je nesmrtelný a přebývá v nepřístupném světle; jeho nikdo z lidí neviděl a nemůže uvidět. Jemu patří čest a věčná moc.“ (1Tim 6,16). Řídí naše kroky, ale my často nerozumíme cestě, po které nás vede. Víme o něm jen to, co nám On sám sdělí. Ze svého rozhodnutí se nám dává po etapách poznat tak, že nám slovy a činy postupně vyjevuje svá tajemství a svěřuje nám, jaký pro nás už přede všemi věky stanovil spasitelský plán. Pro své zjevení může použít cokoliv ze svého stvoření. Žádný z těchto prostředků však nemůže vyčerpávajícím způsobem vyjádřit Jeho plnost. Aby nám poskytl definitivní a vyčerpávající odpověď na všechny otázky, týkající se smyslu a cíle našeho života, zjevil se nám osobně v Ježíši Kristu. Sám rozhodl zjevit sebe samého a všechna tajemství svého záměru prostřednictvím Krista (srv. Ef 1,9), aby nám  umožnil k  sobě přístup. Určil, že bude sdílet svůj Božský život s těmi, které stvořil a přijal za své děti. Chce, abychom  byli schopni ho lépe poznat a milovat. Bůh veškeré pravdy sděluje  člověku postupně, po etapách, aby ho na přijetí konečného nadpřirozeného Božího zjevení, vrcholícího v osobě a poslání jeho vtěleného Syna  Ježíše Krista, náležitě připravil.  Dává se člověku poznat ve svém díle už od počátku jeho stvoření.  „Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil.  Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu“ (Řím 1,19-20). Sám sebe zjevil už  Adamovi a Evě, poskytnul jim vše potřebné k jejich životu a ve svém konání neustal, i když zhřešili. Neustále o lidský rod dále pečoval.     „A když ti  člověk odepřel poslušnost a ztratil tvé přátelství, tys ho nenechal napospas smrti. Slitovával ses nad lidmi… Častokrát jsi jim nabízel smlouvu.“ (Římský misál: IV. eucharistická  modlitba).

V různých historických etapách Bůh přichází k člověku, aby s ním  uzavíral nové smlouvy ve snaze ho zachránit. Nejprve Bůh volí Noema.  Smlouva uzavřená  s Noemem se týká celého stvoření. Je to úmluva mezi Bohem a všemi živými bytostmi  (Gn 9,9-17). Vyjadřuje zásadu Božího řádu spásy určenou pro všechny národy, má za úkol omezovat pýchu padlého lidstva a zůstává v platnosti až do doby, kdy Kristus „rozptýlené Boží děti shromáždí v jedno“ (Jan 11,52).

 Bůh uzavírá smlouvu s Abrahamem. Lid vzešlý z Abraháma se stane vyvoleným národem, který bude povolán připravovat rozptýlené Boží děti, aby se shromáždili. „Skrze tebe dojdou požehnání všecky národy země“ (Gn 12,3). Tento lid  bude kořenem, na který budou posléze naroubováni pohané, aby se stali věřícími (srov. Řím 11,17-18). 

Bůh též sjednává s lidem smlouvu skrze Mojžíše na Sinaji a dává mu svůj zákon, aby ho uznával,  aby mu sloužil jako jedinému, živému a pravému Bohu a aby očekával slíbeného Spasitele:  „…uzavírám s vámi smlouvu“ (Ex 34,10).

Boží kněžský národ je nazýván jménem Hospodinovým národem svatým (Ex 19,6)- Je vychováván  skrze proroky v naději na spásu, v očekávání nové, věčné smlouvy určené všem lidem, která bude vepsána do jejich srdcí.

Definitivně k nám přímo Bůh promluvil skrze Ježíše Krista. Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna“ (Žid 1,1-2). Kristus, Boží Syn, který se stal člověkem, je jedinečným, dokonalým a definitivním Slovem Otce, který v něm říká všechno, a nebude už jiné slovo než toto. Svatý Jan od Kříže to vyjadřuje skvěle: „Když nám dal svého Syna, který je jeho Slovo, a On nemá jiné, řekl nám všechno jednou provždy v tomto jediném Slově a nemá už, co by říkal, protože to, co kdysi mluvil po částech k prorokům, řekl už v celku, když nám dal Všechno, to je svého Syna. Proto kdo by se dnes chtěl tázat Boha nebo si přál nějaké vidění nebo zjevení, nejen by jednal pošetile, ale urážel by Boha, protože by neupíral oči úplně na Krista a vyžadoval by něco jiného nebo nějakou novotu.“.

Před slavným druhým  příchodem našeho Pána Ježíše Krista už neočekáváme nové veřejné Boží zjevení. Jeho příchodem je zjevení Boží dokončeno. Není však úplně rozvinuto.  Bude úkolem křesťanské víry postupně proniknout celý jeho obsah.

Matonick.