Témata k nedělní a sváteční liturgii

KONEČNÉ OČIŠŤOVÁNÍ NEBOLI OČISTEC - téma 123 k "Dušičkám" 2.11.2015 - homilie katechetická (KKC 1030-1032; YOUCAT 159-160).

29. 10. 2015 13:19

VZPOMÍNKA  NA VŠECHNY VĚRNÉ ZEMŘELÉ – 2.11.2015 – pondělí

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení z knihy Moudrosti  (VI)   Mdr  3, 1-9:

Pokud jsme a budeme věrní Kristu, pak se nemáme čeho obávat. Slova dnešního čtení z knihy Moudrosti nás o tom přesvědčí. Bůh je s námi a neopustí nás ani po naší smrti. Po obvyklé očistě našich duší nás přivede do nebeského království.

1. ČTENÍ Mdr 3,1-9: Duše spravedlivých jsou v Boží ruce a nedotkne se jich utrpení. Zdáli se být mrtví v očích pošetilých, jejich smrt se pokládala za neštěstí, za záhubu jejich odchod od nás, v pokoji však přebývají. I když se lidem zdálo, že jsou trestáni, jejich naděje byla plná nesmrtelnosti. Po lehkém trestu dojdou velkých dobrodiní, vždyť Bůh je pouze zkoušel a shledal, že ho jsou hodni. V tavicím kelímku je zkoušel jako zlato, jako dokonalá oběť se mu zalíbili. V čase, kdy budou odměněni, zazáří, jako jiskry proběhnou obilnými stébly. Budou soudit pohany a ovládnou národy a Pán jim bude navěky králem. Ti, kdo v něj doufali, poznají pravdu, kdo byli věrní, setrvají u něho v lásce, protože popřává svým vyvoleným lásku a smilování.

  • Komentář ke 2. čtení z listu apoštola Pavla Římanům  (VI)   Řím  8, 14-23:

Když věříme v Ježíše Krista a přijali jsme Božího Ducha,  pak se smíme nazývat Božími dětmi a patříme do Boží rodiny se všemi povinnostmi a právy z takového svazku plynoucími. Buďme trpěliví, svěřme svou duši Bohu. Čeká nás slavná budoucnost.  

2. ČTENÍ Řím 8,14-23: Bratři (a sestry)! Všichni, kdo se dávají vést Božím duchem, jsou Boží synové. Nedostali jste přece ducha otroctví, že byste museli zase znova žít ve strachu. Dostali jste však ducha těch, kdo byli přijati za vlastní, a proto můžeme volat: "Abba, Otče!" Spolu s naším duchem to potvrzuje sám Duch (svatý), že jsme Boží děti. Jsme-li však děti, jsme i dědici: dědici Boží a spoludědici Kristovi. Musíme ovšem jako on trpět, abychom tak mohli spolu s ním dojít slávy. Jsem totiž přesvědčen, že utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás. Celé tvorstvo nedočkavě čeká, až se Boží synové zjeví ve slávě. Vždyť tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti, ale ne z vlastní vůle, nýbrž kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje, že i ono bude vysvobozeno z poroby porušení a dosáhne svobody ve slávě Božích dětí. Víme přece, že celé tvorstvo zároveň sténá a spolu trpí až doposud. A není samo. I my, ačkoliv už máme první dary Ducha, i my sami uvnitř naříkáme a očekáváme své přijetí za syny, vykoupení našeho těla.

  • Komentář k evangeliu podle  Matouše   (VI)  Mt  25, 31-46:

Těšme se na dny posledního soudu. Patříme do jednoho společenství svaté církve. Naším spravedlivým soudcem bude ten, se kterým  jsme jedno tělo a jedna duše.

EVANGELIUM Mt 25,31-46: Ježíš řekl svým učedníkům: "Až přijde Syn člověka ve své slávě a    s ním všichni andělé, posadí se na svůj slavný trůn a budou před něj shromážděny všechny národy. A oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. Ovce postaví po své pravici, kozly po levici. Tu řekne král těm po své pravici: 'Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa. Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě, byl jsem nahý, a oblékli jste mě; byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně.' Spravedliví mu na to řeknou: 'Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a dali jsme ti najíst, žíznivého, a dali jsme ti napít? Kdy jsme tě viděli na cestě, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme k tobě?' Král jim odpoví: 'Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.' Potom řekne těm po levici: 'Pryč ode mě, vy zlořečení, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly. Neboť jsem měl hlad, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít; byl jsem na cestě, a neujali jste se mé, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.'Tu mu na to řeknou také oni: 'Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého, na cestě nebo nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?' On jim odpoví: 'Amen, pravím vám: Cokoli jste neudělali pro jednoho z těchto nejposlednějších, ani pro mne jste neudělali.'A půjdou do věčného trápení, spravedliví však do věčného života."

Konečné očišťování neboli očistec

je téma 123 ke dnešní  katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“ BI s odkazem na znění I. a II. eucharistické modlitby a Katechismus katolické církve (KKC) 1030-1032; YOUCAT 159,160.                                                                             

Očišťování spočívá „ve zrání v lásce“ (sv. Augustin). Poznání, že duše není ještě připravena vlastní vinou na setkání s Bohem, působí prudkou bolest nad svou nehotovostí, sobeckostí. Čím více lidské já ustupuje před božským Ty, tím usilovněji se duše „očišťuje“, vyzrává v lásce, až dozraje k objetí s tím, který je sama láska.       

Osnova:

a) Učení církve o očistci

b) V čem spočívá očišťování duší

c) Modlitby za duše v očistci

Úvod.

Výklad včerejšího tématu byl zaměřen na  „Společenství svatých“,  jako jedno ze tří stavů nebeské a pozemské církve (122). Spolu se svatými tvoříme my, dosud putující,  také se zemřelými, Kristu věrnými, kteří se očišťují, jednu Boží rodinu.  A právě stavu zemřelých, pobývajících v očistci, je věnováno téma dnešní.

Učení církve o očistci

Ti kdo umírají v Boží milosti a přátelství, aby dosáhli svatosti nutné ke vstupu do nebeské blaženosti, jsou po smrti podrobeni očišťování (1030).  Církev nazývá toto konečné očišťování vyvolených očistcem (1031).  Slovo očistec (latinsky purgatorium) se používá v církvi v dnešním smyslu slova až od 11. století, ovšem již po celé první tisíciletí je pro církevní tradici samozřejmostí, že ne všichni spasení mají ihned plnou účast v Božím království. Učení o očistci bylo závazně církví prohlášeno na koncilech v Lyonu, ve Florencii a v Tridentu.  Nejpřesnější je definice Tridentského sněmu  (r. 1563), která říká, že existuje očistné místo a duše, které jsou tam drženy, nacházejí pomoc v přímluvách věřících, ale především v oltářní oběti, ve které nachází Bůh zalíbení. Církev se závazně nevyslovuje o různých očistcových podrobnostech, pouze učí, že očistec je a že duším v očistci lze pomáhat. Také nevíme nic konkrétního o povaze očistcových trestů.

YOUCAT otázka159: Co je to očistec (purgatorium)?

Odpověď: Očistec, který si lidé často představují jako určité místo, je stavem. Kdo zemře v Boží milosti (tedy v pokoji s Bohem a s lidmi), avšak potřebuje ještě očistit, než se může zahledět na Boha tváří v tvář, prochází očistcem.

V čem spočívá očišťování duší?

Když Petr zradil Ježíše, Pán se obrátil a pohlédl na Petra: „… a Petr vyšel a hořce se rozplakal“ (srov. Lk 22,61-62)– prožil pocit jako v očistci. Takový očistec čeká pravděpodobně většinu z nás v okamžiku naší smrti: Pán na nás s láskou pohlédne – a my pocítíme sžíravý stud  a bolestnou lítost kvůli svému hříšnému, zlému nebo „pouze“ neláskyplnému jednání. Teprve po této očišťující bolesti budeme schopni se setkat v nezkalené nebeské radosti s jeho milujícím pohledem.

Pokud je při pokusu o  vysvětlování povahy očišťování  použit termín „očistcový oheň“, v žádném případě nemají církevní otcové na mysli oheň pozemský, tak jak jej známe, ani nejde o  nějakou literární metaforu, ale o žár, jehož smyslem je především odstranění vlastností, kterých  se člověk nedokázal zbavit na tomto světě. Očistcový  žár vede k vnitřní proměně, který duši zemřelého přetaví do očištěné podoby. Učení  o očistcovém ohni ovšem není závazným článkem víry.

Očišťování duší je především  zráním v lásce. Duše poznává, co pro ni znamená Bůh a cítí palčivou touhu se s ním spojit. Čím silnější je tato její touha po splynutí s věčnou láskou, tím ostřeji a jasněji si uvědomuje zvrácenou zamilovanost člověka do sebe samého. V nauce o očistci je skryta výzva k růstu lásky,  a to již v tomto životě. Láska je totiž základní křesťanskou daností a učení o očistci vypovídá, že pro tuto lásku neexistuje hranice smrti. Možnosti pomáhat a obdarovávat pro křesťana smrtí nevyhasínají, ale nabízí se celému společenství svatých ještě v tomto světě, i na druhé straně prahu smrti.

Modlitby za duše v očistci (1032) 

YOUCAT otázka 123: Můžeme nějak pomoci zemřelým, kteří prochází očišťováním? Odpověď: Ano, protože všichni pokřtění v Krista tvoří jediné společenství a jsou navzájem spojeni, mohou živí pomáhat duším zemřelých v očistci.

Když člověk zemře, už sám pro sebe nemůže nic udělat. Čas aktivního osvědčování se je u konce. Avšak my můžeme udělat něco pro zemřelé v očistci. Naše láska sahá až tam. Postem, modlitbou, konáním dobra, ale především slavením eucharistie můžeme zemřelým vyprosit milost.

Pro duši je důležitá každá modlitba. A to bez ohledu na čas, kdy byla vykonána. Bůh není vázán časem a vidí, jaké modlitby kdo za duši obětuje, a ty duši přičítá bez ohledu na naše časoprostorové vztahy. Dokonce, i kdyby duše vůbec neprocházela očistcem a šla rovnou do nebe (což nemůžeme s jistotou vědět, dokud to církev nepotvrdí) nebo do pekla (což nemůžeme s jistotou tvrdit nikdy), nejsou naše modlitby zbytečné - Bůh je použije podle své vůle. V každém případě můžeme spolu  s církví tvrdit, že existuje solidarita živých a zemřelých lidí, dokud Bůh nepřivede celé  svoje stvoření k absolutní dokonalosti.

Modlitbu za zemřelé je třeba chápat v souvislosti vzájemných vztahů, neboť jednota poutníků s bratry zesnulými v Kristově pokoji se nijak nepřerušuje, ba podle stálé víry církve se ještě posiluje vzájemným sdílením duchovních hodnot. Od svého počátku se tak církev za zemřelé modlí a přimlouvá - při mši svaté v eucharistických  modlitbách - , aby očištění mohli dosáhnout blaženého spojení s Bohem. Přináší eucharistickou oběť , zvláště za věřící, kteří zemřeli v Kristu a nejsou ještě úplně očištěni.

Úryvky z 1. a 2. eucharistické  modlitby:

"Nás všechny, kdo přijímáme Jeho tělo a krev, naplň Jeho Svatým duchem, ať jsme jedno tělo a jedna duše v Kristu, našem Pánu. Skrze Něho, ať se před Tebou stáváme obětí úplnou a ustavičnou..."

"...abychom dostali dědictví s tvými vyvolenými: s nejsvětější Pannou a Bohorodičkou Marií, s tvými apoštoly a slavnými mučedníky..."
 „…Přijmi tedy milostivě, Bože, oběť svých služebníků i celé své rodiny. Za ně ti přinášíme a oni ti přinášejí tuto oběť chvály za sebe i za všechny sobě blízké…“

Pamatuj také na naše bratry a sestry, zesnulé v naději ve vzkříšení, a na všechny, kdo zemřeli v tvém slitování; přijmi je do svého světla, ať vidí tvou tvář…  

"...Přivítej ve svém království naše zemřelé bratry a sestry i všechny, kdo z tohoto světa odešli ve tvém přátelství. Splň naši naději, že s nimi budeme v tobě věčně žít a vidět tvou slávu..."). 

Na závěr:

Ti, kteří umírají v Boží milosti a přátelství, ale nejsou dokonale očištěni, i když jsou si jisti svou věčnou spásou, jsou po smrti podrobeni očišťování, aby dosáhli svatosti, která je nutná pro vstup do Boží radosti (1054). Církev doporučuje zesnulé Božímu milosrdenství, modlí se za ně, zvláště však za ně přináší eucharistickou oběť (1055).

Vypracoval Matonick

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio