Témata k nedělní a sváteční liturgii

SMRT JAKO BRÁNA K ŽIVOTU - téma 163 k 10. neděli v mezidobí 5.6.2016 - homilie katechetická (KKC 1005-1014; YOUCAT 155).

3. 6. 2016 22:32

10. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 5.6.2016

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení z první knihy Královské  (IC)    1 Král  17,17-24:

Předmětem dnešního čtení z první knihy Královské je onemocnění dítěte, které má za následek smrt. Autor v textu používá výraz, že dítě „vydechlo duši“. Je si vědom, že  ten, kdo chlapci duši nutnou k životu vdechl, je Bůh. Církev učí (viz), že duch či duše je bezprostředně  stvořena Bohem a je nesmrtelná. Nezaniká při smrti člověka ve chvíli oddělení od těla a znovu se spojí s proměněným tělem ve chvíli vzkříšení. V tomto případě Bůh duši na prosbu proroka vrací a hoch ožije. 

1. ČTENÍ 1Král 17,17-24:Jednoho dne onemocněl syn vdovy, u které Eliáš bydlel. Jeho nemoc byla tak těžká, že vydechl duši. Tu řekla (matka) Eliášovi: "Co mi chceš, muži Boží? Přišels ke mně, abys mně připomněl mou vinu a usmrtil mi syna?"  Eliáš odpověděl: "Dej mi svého syna!" Vzal ho z jejího klína, odnesl do horní světnice, kde bydlel, uložil ho na svoje lůžko a vzýval Hospodina: "Hospodine, můj Bože, stihneš neštěstím i tuto ženu, u níž jako host přebývám, že dáváš jejímu synu zemřít?" Pak se třikrát natáhl po délce přes dítě a vzýval Hospodina: "Hospodine, můj Bože, prosím tě, ať se vrátí duše tohoto dítěte do něho!" Hospodin vyslyšel Eliášovu prosbu a duše se vrátila do dítěte, i ožilo. Eliáš vzal dítě a přivedl je z horní světnice dolů do přízemí a odevzdal ho jeho matce se slovy: "Pohleď, tvůj syn je živ!"  Žena řekla Eliášovi: "Teď tedy vím, že jsi muž Boží a že Boží slovo v tvých ústech je pravdivé!"

  • Komentář ke 2. čtení z listu apoštola Pavla Galaťanům   (IC)    Gal  1,11-19

Když apoštol Pavel v listě  Galaťanům napomíná bratry, aby se nenechali svést hlasateli  falešných  učení, snaží se je  přesvědčit, že jím hlásané  evangelium není lidského původu, ale bylo mu zjeveno samotným Ježíšem Kristem. Dodnes církev veškeré pravdy, které učí, přejímá z učení Krista, zjevené  církvi Duchem svatým a ctí je jako slovo Boží. Tak je tomu i tehdy, když vysvětluje tajemství života a smrti, pomíjivosti a nepomíjivosti těla, duše a ducha člověka.

2. ČTENÍ Gal 1,11-19 : Prohlašuji vám, bratři, že evangelium, které jsem vám hlásal, není dílo lidské: já jsem ho nepřijal ani se mu nenaučil od nějakého člověka, ale ze zjevení Ježíše Krista.  Slyšeli jste přece, jak jsem se kdysi choval, když jsem byl ještě židem: pronásledoval jsem Boží církev, že to přesahovalo všechny meze, a snažil jsem se ji zničit. V horlivosti pro židovství jsem ve svém národě předstihoval mnoho svých vrstevníků, protože jsem byl daleko více než oni zaujat zvyklostmi po předcích.  Bůh si mě však už v lůně mé matky vybral a svou milostí povolal a rozhodl, že mi zjeví svého Syna, abych o něm kázal radostnou zvěst pohanům. Neradil jsem se hned s lidmi ani jsem nešel nahoru do Jeruzaléma k těm, kteří byli apoštoly přede mnou. Odešel jsem do Arábie a pak se zase znova vrátil do Damašku. Za tři roky potom jsem se odebral do Jeruzaléma, abych z vlastni zkušenosti poznal Petra, a pobyl jsem u něho patnáct dní. Z ostatních apoštolů jsem však viděl jen Jakuba, bratra Páně.  

  • Komentář k evangeliu podle  Lukáše  ( IC)  Lk  7,11-17: 

Vzkříšení mrtvého, o němž vypráví Lukášovo evangelium, je další radostnou zprávou   o tom, že Ježíš Kristus je vítězem nad smrtí. Vyvrcholení významu úryvku spočívá v důsledcích události. Ježíš je vyhlášen velkým prorokem a je v něm rozpoznán Bůh, milující svůj lid, který dokáže otevřít všem lidem cestu k nesmrtelnosti. 

EVANGELIUM Lk 7,11-17:Ježíš šel do města - jmenovalo se Naim. Šli s ním jeho učedníci a velký zástup. Když se přiblížil k městské bráně, vynášeli právě mrtvého; byl to jediný syn, a jeho matka byla vdova. Z města ji doprovázel velký zástup. Když ji Pán uviděl, bylo mu jí líto a řekl ji: "Neplač." Přistoupil k márám a dotkl se jich. Ti, kdo je nesli, se zastavili.  Řekl: "Mládenče, pravím ti, vstaň!" Mrtvý se posadil a začal mluvit. Ježíš ho vrátil jeho matce.  Všech se zmocnila bázeň, velebili Boha a říkali: "Veliký prorok povstal mezi námi" a "Bůh navštívil svůj lid!" Tato zpráva o něm se roznesla po celém Judsku i po celém okolí.  

Smrt jako brána k životu

je téma 163 dnešní  katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“CI  s odkazem na znění evangelia Lk 7,11-17  a Katechismus katolické církve (KKC) 1005-1014; YOUCAT 155.                                                             

Osnova: 

a) zemřít v Ježíši Kristu

b) smrt – ukončení pozemského života, důsledek hříchu

c) smysl křesťanské smrti

Úvod.

Část liturgických textů Písma svatého, které jsou na nadcházející neděli v katolických chrámech světa  předepsány ke čtení při bohoslužbě slova, dotýká se  dnešního tématu Učící se církve  o smrti, věčném životě a nesmrtelnosti. Jak se tyto pojmy vztahují na Boha a na lidi? Uvedenému  námětu již byla věnována homilie s  názvem „Zemřít v Ježíši Kristu“ (téma 58). Příprava na dnešní promluvu nám dává příležitost naše  úvahy o pomíjitelnosti či nepomíjitelnosti lidského těla, duše a ducha dále rozvíjet.

Zemřít v Ježíši Kristu. 

Nesmrtelnost je stav nebo možnost nepodléhat smrti. Písmo ukazuje, že věčný Bůh je jediný nesmrtelný (srov. 1 Tim 6,16). On je nestvořený, nezávisle existující a nemá ani počátek ani konec.  Lidé však jsou pomíjiví. Nesmrtelnost lidská není lidstvu vlastní, ale je Božím darem. Rodíme se jako smrtelní lidé a Písmo nás povzbuzuje, abychom vlastní  nesmrtelnost hledali ( srov. např. Řím 2,7). 

Zdrojem nesmrtelnosti  je Kristus: „Ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu“ (srov. Řím 6,23; srov. 1 Jan 5,11).„Jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života“(1 Kor 15,22).  Díky Ježíši Kristu nemusí nikdo zahynout: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný (Jan 3,16).

Podle apoštola Pavla  jsou věřící s Kristem spojeni prostřednictvím křtu. Křest je nejdůležitější svátost. Řecké označení křtu má význam: „ponořit“ a „omýt“. Oba významy Pavel využívá v teologickém pohledu na proces křtu. Křest je podle něj ponořením do duchovně přítomné Kristovy smrti a jeho pohřbu – zároveň omytím od starého způsobu života, který podléhá smrti a bezvýchodné moci hříchu. Pavlův pohled na křest bychom mohli shrnout do tří základních bodů, které charakterizují jeho porozumění nabízené Boží milosti. Křest je v Pavlově pojetí 1) ponořením do Kristovy smrti, 2) pohřbením společně s ukřižovaným Kristem, a konečně 3) účastí na Kristově zmrtvýchvstání přijetím nového způsobu života pod vládou osvobozující Boží milosti. 

My, kteří se sytíme jeho tělem a krví v eucharistii, náležíme již k Tělu Kristovu a až budeme „v poslední den“ jako všichni mrtví vzkříšeni, spolu „…s ním se ukážeme ve slávě“(srov. Kol 3,4). Lidé, kteří to prožijí, již nemohou zemřít (srov. Lk 20,36).  Jsou navždy spojeni s Kristem. Nejprve je však třeba s Kristem žít, trpět a spolu s ním i zemřít (srov. 2 Kor 5,8); (1005).  

„Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Ježíše Krista, byli jsme pokřtěni v jeho smrt? Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom – jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce – i my vstoupili na cestu nového života. Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání“(Řím 6,3-5); (1006).

Smrt – ukončení pozemského života, důsledek hříchu. 

Naše životy jsou odměřeny časem, během něhož se měníme, stárneme. Jako u všech živých bytostí na zemi se smrt jeví jako normální ukončení života (1007). Smrt vstoupila do světa jako následek hříchu. „Tělesná smrt, které by byl člověk ušetřen, kdyby nebyl zhřešil“ (2. vat.koncil) je tedy jeho „posledním nepřítelem“, který má být přemožen (srov. 1 Kor15,26); (1008). Až Ježíšova poslušnost proměnila prokletí smrti v požehnání (srov. Řím 5,19-21); (1009). 

Smysl křesťanské smrti.

Teprve díky Kristu má křesťanská smrt kladný smysl. Umíráme spojeni s Kristem, abychom žili novým životem (1010). Svou vlastní smrt můžeme proměnit podle Kristova příkladu v úkon poslušnosti a lásky k Otci (srov. Lk 23,46); (1011). Křesťanský pohled na smrt je výstižně vyjádřen v liturgii církve: „Život těch, kdo v tebe věří, nezaniká, ale ve smrti se naplňuje, a když se rozpadne naše pozemské obydlí, dostaneme u tebe domov věčný (Římský misál)(1012). Člověk během svého pozemského života svobodně rozhoduje o svém posledním osudu. Má k tomu jen jednu příležitost (1013). Proto nás církev vybízí, abychom se na hodinku své smrti připravovali a prosili Matku Boží (Zdrávas Maria), aby se za nás  přimlouvala „nyní i v hodinu smrti naší(1014). 

YOUCAT otázka 155:Jak nám Ježíš pomáhá v umírání, vložíme-li v něho svou důvěru? Odpověď: Ježíš nám vychází v ústrety a vede nás k věčnému životu. „Nevezme mě smrt, ale Bůh“ (sv. Terezie z Lisieux).

Na závěr:

Následkem prvotního hříchu člověk musí podstoupit tělesnou smrt, které by byl ušetřen, kdyby nebyl zhřešil.  Jako Ježíš Kristus, Boží Syn dobrovolně  za nás trpěl, podstoupil smrt, je vzkříšen a žije navěky, tak i my všichni vstaneme z mrtvých v poslední den. Svou smrtí a vzkříšením Ježíš přemohl smrt, a tak otevřel všem lidem možnost spásy a cestu k nesmrtelnosti.  

Vypracoval Matonick                           

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio