Témata k nedělní a sváteční liturgii

BOŽÍ KRÁLOVSTVÍ V PÍSMU SVATÉM - téma 217 ke 4. neděli postní 26.3-2017 - homilie biblická.

23. 3. 2017 14:39

4. NEDĚLE POSTNÍ - 26.3.2017

  • Komentář k 1. čtení z první knihy Samuelovy  (I)   1 Sam  16,1b.6-7.10-13a:

Dnešní čtení ze starozákonní knihy Samuelovy popisuje, jak došlo ke  zvolení izraelského krále Davida. Do tak významného  úřadu  se tehdy vstupovalo skrze nezbytné pomazání olejem. Pomazaný král se pak stal adoptivním Božím synem, jeho legálním zástupcem na zemi. Od hebrejského slova „pomazat – mašiach“ pochází řecké slovo „mesiaš“, jemuž je rovno i slovo „Christos“ . V křesťanství je Mesiáš jeden z nejdůležitějších titulů, kterými je nazýván i Ježíš - pomazaný Král. 

1. ČTENÍ 1 Sam 16,1b.6-7.10-13a: Hospodin řekl Samuelovi: "Naplň svůj roh olejem a jdi! Posílám tě k Jesseovi, Betlémanu, protože jsem si vyhlédl krále mezi jeho syny." Když (Samuel) přišel a spatřil Eliaba, řekl si: "Jistě tenhle je před Hospodinem jeho pomazaný." Hospodin však řekl Samuelovi: "Nevšímej si jeho vzhledu ani vysoké postavy, neboť ho vylučuji. Nedívám se totiž jako člověk; člověk soudí podle zdání, Hospodin vidí do srdce." Jesse předvedl před Samuela sedm svých synů, ale Samuel řekl: "Mezi nimi Hospodin nevyvolil nikoho." A zeptal se: "Jsou to již všichni chlapci?" Jesse odpověděl: "Ještě je nejmladší, ten pase stáda." Samuel tedy řekl Jesseovi: "Pošli pro něho, neboť nesedneme k jídlu, dokud sem nepřijde." Poslal tedy a uvedl ho: byl plavovlasý, s krásnýma očima a milého vzhledu. Tu řekl Hospodin: "Nuže, pomaž ho; to je on." Samuel vzal roh s olejem a pomazal ho uprostřed jeho bratrů. Od toho dne i nadále působil s Davidem Hospodinův duch.

  • Komentář ke 2. čtení z listu Pavla Efesanům   (I)    Ef 5,8-1:

Ze symbolu světla, dnes často vzpomínaného v listě svatého Pavla, vychází vše, co je spravedlivé, pravdivé a dobré. Oním světlem míní apoštol osobu Ježíše Krista, který sám o sobě říká: „Já jsem světlo světa, kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života“(srov. Jan 8,12). Pouze v jeho světle je patrný smysl lidské existence, který spočívá v naději na věčný život v království nebeském, kde on je králem. 

2. ČTENÍ Ef 5,8-1: Bratři! Byli jste kdysi tmou, ale teď jste světlem v Pánu. Žijte jako děti světla. Ovoce toho světla totiž záleží ve všestranné dobrotě, spravedlnosti a v životě podle pravdy. Zkoumejte, co se líbí Pánu, a nemějte žádnou účast v těch neplodných skutcích tmy; spíše je veřejně odsuzujte. Vždyť člověku je hanba už jen o tom mluvit, co ti lidé potají páchají. Všechno, co se odsoudí, ukáže se v pravém světle. Všecko totiž, na co se vrhne světlo, je potom zřejmé. Je psáno: Probuď se, spáči, vstaň z mrtvých, a Kristus tě osvítí.  

  • Komentář k evangeliu podle  Jana  ( I)  Jan  9,1-41:

Jako „světlo světa“ předstupuje Ježíš, jak uslyšíme z Janova evangelia, i před židovskými farizei, když uzdravil od narození slepého. Také naši dnešní  postní dobu ozařuje zvláštní světlo. Zve nás, abychom se hlouběji setkali s Ježíšem Kristem, Lékařem a Králem, který nám, od narození „slepým“, osvěcuje cestu naší pozemské poutě do svého nebeského království.

EVANGELIUM Jan 9,1-41: Ježíš potkal člověka od narození slepého. Učedníci se ptali: "Mistře, kdo zhřešil: on, nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?" Ježíš odpověděl: "Nezhřešil ani on, ani jeho rodiče, ale mají se na něm zjevit Boží skutky. Pak udělal ze sliny bláto, potřel jím slepcovy oči, on se umyl  a viděl. Sousedé se ptali, není-li tím, který tu slepý sedával a žebral.  On jim to potvrdil a vypověděl , jak se stalo, že vidí.  Přivedli ho k farizeům. Byla zrovna sobota. I oni se ho vyptávali, jak nabyl zraku. Někteří tvrdili, že ten člověk, který ho údajně uzdravil,  není od Boha, protože nezachovává sobotu. Jiní namítali,  jak by mohl hříšný člověk dělat takové zázraky? Když se ptali toho uzdraveného  na jeho názor, odpověděl: "Je to prorok." Když Židé nechtěli věřit, že opravdu byl slepý, zavolali rodiče uzdraveného slepce a zeptali se jich. Potvrdili jim, že je to jejich syn a že se skutečně slepý narodil. Proč však teď vidí, že neví. Báli se Židů. Židé totiž každého, kdo Ježíše vyzná jako Mesiáše, vyloučili ze synagógy. Znovu zaútočili  na uzdraveného: " My víme, že ten člověk je hříšník." Odpověděl: "Zda je hříšník, to nevím, vím jen, že jsem byl slepý, a teď vidím. Hříšníky přece Bůh neslyší, ale slyší toho, kdo je zbožný a plní jeho vůli. Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nic by nedokázal." Osopili se na něj: " Ty nás chceš poučovat?" A vyhnali ho. Ježíš se to dověděl, vyhledal ho a otázal se : "Věříš v Syna člověka?" "A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?": "Viděls ho: je to ten, kdo s tebou mluví." On na to: "Věřím, Pane!" a padl před ním na kolena. Ježíš prohlásil: "Přišel jsem na tento svět soudit: aby ti, kdo nevidí, viděli, a kdo vidí, oslepli." Slyšeli to někteří farizeové, kteří byli u něho, a řekli mu: "Jsme snad i my slepí?" Ježíš jim odpověděl: "Kdybyste byli slepí, neměli byste hřích. Vy však říkáte: 'Vidíme'. Proto váš hřích trvá."

Boží království v Písmu svatém 

je téma 217 dnešní biblické homilie podle projektu „Učící se církev“A II s odkazem na znění 1. čtení 1 Sam 16,1nn a dokumentu PBK  ŽN.

Osnova:

a) Boží království ve SZ (dokument PBK ŽN čl. 60)

b) Boží království v NZ (čl. 61)

Úvod.

Vysvětlení k formě zadání osnovy:

K dnešnímu biblickému tématu, stejně jako v tématu 214  Zaslíbení v Písmu svatém (čl. 54 a 55), opět nutně sáhneme po Bibli (nebo v textu jednoduše klikneme na hypertextové  odkazy a tím se dostaneme přímo na znění veršů ze Starého zákona (SZ) a Nového zákona (NZ),  případně vyhledáme  též dokument Papežské biblické komise (PBK), vedené v roce 2001 kardinálem Ratzingerem, pozdějším papežem: „Židovský národ (ŽN) a jeho svatá Písma v křesťanské Bibli“. K okamžitému studiu v češtině je kniha volně přístupná ve všech větších knihovnách (též například i v Univerzitní knihovně Brno).

Řada biblických pasáží vyjadřuje očekávání světa obnoveného od základů a to ve spojitosti s nastolením ideální vlády, kde se Bůh zcela a natrvalo ujme královské iniciativy. SZ a NZ se však od sebe dosti výrazně liší nejen v důležitosti, jakou každý z nich tomuto tématu přikládá, ale v rozdílnosti kladených důrazů.

Boží království ve SZ (dokument PBK ŽN čl. 60).

Pojetí královské důstojnosti Boží tkví kořeny v kulturách starého Orientu. Boží královská vláda nad jeho izraelským lidem se objevuje v Pentateuchu (Ex 15,18; Nm 23,21; Dt 33,5) a zejména v knize Soudců (Sd 8,22-23) a v 1. Sam 8,7; 12,12. Bůh je rovněž vzýván jako král celého vesmíru, zvláště v královských žalmech ( Žl 93; 94; 95; 96; 97; 98; 99). Bůh se zjevuje jako král proroku Izaiáši v roce 740 př. Kr. (Iz 6,3-5). Jeden z proroků Hospodina líčí jako univerzálního krále, sedícího na trůně, obklopeného nebeským zástupem (1 Král 22,19-22). 

Během zajetí chápou proroci Boží království jako realitu, která působí v samém srdci pohnuté historie vyvoleného národa (Iz 41,21; 43,15; 52,7; Ez 20,33). Totéž se konstatuje i v některých pozdějších prorockých textech (Iz 33,22; Mich 2,13; Sof 3,15; Mal 1,14).

Nicméně téma již začíná dostávat zabarvení zabývající se posledními věcmi člověka a koncem světa (Iz 24,33; Mich 4,7-8; Zach 14,6-9; 16-17), projevující se svrchovaným soudem,který Hospodin vykoná nad národy ve svém sídle na siónském pahorku (Iz 2,1-4; Mich 4,1-4). Objevují se informace o blížícím se příchodu tajemné postavy líčené „jako Syn člověka“, jemuž byla dána vladařská moc, sláva a království „nade všemi národy“ (Dan 7,13-14). Tam nastupuje cesta k vykreslení věčného království nebeského, ve kterém přebývají svatí, povolaní  je převzít (Dan 7,18; 7,22; 7,27). Téma Božího království však dosahuje svého vrcholu v mnoha Žalmech (Žl 47Žl 93; 96; 97; 98; 99).

Boží království v NZ (čl. 61).

Ačkoliv je Boží království tématem jasně dosvědčeným ve SZ, stěžejního  významu se mu dostává v evangeliích, neboť je základem Ježíšova prorockého kázání, jeho mesiánského poslání, jeho smrti i vzkříšení. Dávné zaslíbení Boží dané Abrahámovi  se nyní uskutečňuje.  Jistěže v Ježíšově době i u jeho učedníků (Mt 20,21; Sk 1,6) bylo stále velmi vžité starozákonní pojetí „Božího království“, které má ráz politický, světský a jeho centrem je Izrael a Jeruzalém (Lk 19.11). Avšak NZ provádí celkově radikální obrat k myšlence Království nebeského a věčného. Matouš užívá termínu „nebeské království“ 33 x.

Pravým Ježíšovým posláním je „hlásat radostnou zvěst o nebeském království“ a to vyučováním, pomocí zázračného uzdravování nemocných (Mt 4,17; 4,23; 9,35), nebo vyhánění zlých duchů (Mt 12,28) či jinak. Ježíšovo učení o „spravedlnosti“, která je nezbytnou podmínkou vstupu do království (Mt 5,20), nastiňuje vysoký náboženský a mravní ideál (srov. Mt 5,21-7,27). 

Ježíš oznamuje, že Boží království se přiblížilo (Mt 3,2; 4,17), což přináší do nynějška jisté napětí z očekávání. Království patří od těchto chvil těm, kdo jsou „chudí v duchu“ (Mt 5,3) a těm, kdo jsou „pronásledovaní pro spravedlnost“ (Mt 5,10). Řada podobenství ukazuje Boží království již nyní přítomné a působící ve světě (srov. Mt 13,31-32; 13,33). Petr dostává od Ježíše pro svou úlohu v církvi „klíče od nebeského království“ (Mt 16,19). Jiná podobenství zase vyjadřují hledisko smrti a posledního soudu (Mt 13,47-50; 22,13). Tehdy se Boží království uskuteční pod královskou vládou „Syna člověka“ (Mt 16,28; 25,31; 25,34). Mt 18,9Mk 9,47 ukazuje, že Boží království je nabídkou přístupu k pravému životu, který  umožňuje  svému lidu Bůh na nebesích.

Marek a Lukáš podávají totéž učení jako Matouš, ovšem s osobitými odstíny. Méně často se objevuje v ostatních novozákonních knihách (Jan 3,3; 3,5; Sk 1,3; 8,12; Řím 14,17). Janova apokalypsa popisuje velkou bitvu proti silám zla, která končí nastolením tohoto království: „Vláda nad světem“ patří od nynějška „našemu Pánu a jeho Pomazanému“,“on bude kralovat na věčné věky“ (srov. Zj 11,15).

Na závěr:

Téma Božího království prostupuje celou Biblí, Starým i Novým zákonem. Stěžejního významu se mu však dostává v evangeliích. Všichni lidé jsou povoláni vstoupit do království nebeského. Toto mesiášské království bylo nejprve hlásáno izraelskému lidu a je určeno všem národům. Kdo se tam chce dostat, musí přijmout Ježíšovo slovo, hlásající o tom radostnou zvěst.  Ježíš je doprovází mnoha mocnými činy, divy a znameními.  Aby Kristus splnil Otcovu vůli, uvádí v život nebeské království už na zemi. Příchod svého království umožní Kristus především svou smrtí na kříži a svým zmrtvýchvstáním. Boží království se definitivně uskuteční pod královskou vládou Ježíše Krista jako Syna Božího a Syna člověka.

Vypracoval Matonick

Zobrazeno 1174×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio