INDIVIDUÁLNÍ ZPOVĚĎ NEBO SPOLEČNÁ? - „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ TÉMA 149– 2. NEDĚLE POSTNÍ - 13.3.2022

Svátost smíření, nazývaná též jako: svátost zpovědi,obrácení, pokání, odpuštění, je katolickým liturgickým úkonem jako všechny další svátosti. Podstatné prvky svátosti smíření jsou úkony člověka, který se obrací působením Ducha svatého a rozhřešení udílené knězem,který jménem Krista uděluje odpuštění a stanoví způsob zadostiučinění. Ke každé svátosti smíření patří zpytování svědomí, lítost, předsevzetí, vyznání a zadostiučinění. Zpytování svědomí by mělo být důkladné, avšak nikdy nemůže být vyčerpávající. Bez skutečné lítosti, tedy pouze na základě vyznání ústy, nemůže být nikomu uděleno rozhřešení. Právě tak nezbytné je předsevzetí v budoucnosti se nedopouštět tohoto hříchu. Hříšník musí také svůj hřích vyslovit před zpovědníkem, tedy jej vyznat. Ke zpovědi konečně patří také zadostiučinění či pokání, které zpovědník uloží kajícníkovi k nápravě způsobené škody.

Svátost pokání se také může konat v rámci společného obřadu.V tomto případě je osobní vyznání hříchů a jednotlivé rozhřešení zařazeno do bohoslužby slova se společným zpytováním svědomí,  prosbou o odpuštění, modlitbou „Otče náš“ a díkůčiněním.Individuální a úplná zpověď a rozhřešení zůstává však jediným řádným prostředkem smíření s Bohem a Církví. Kajícníka by mohla omluvit jen případná fyzická nebo jiná běžně nepřekonatelná nemožnost. Osobním řádným přijetím této svátosti je totiž zajištěno působení Krista, který je přítomen v každé svátosti, obrací se jí ke každému hříšníkovi: „Synu, odpouštějí se ti hříchy“(Mk 2,5).

Téma bylo podrobněji vypracováno v r. 2016, včetně liturgických textů a komentářů k nim a to  podle osnov  šestiletého projektu ČBK „UČÍCÍ SE CÍRKEV “ - viz  https://matonick.signaly.cz/1602/individualni-zpoved-nebo-spolecna-tema