PRÁCE - TÉMA 194 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ - 33. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 13.11.2022

Na počátku Bůh daroval lidem zemi a její bohatství k tomu, aby si ji podmanili a spravovali ke službě všem lidem. Vláda, kterou dal Stvořitel člověku nad nerostnými, rostlinnými a živočišnými zdroji vesmíru, má být využita jen k blahu lidstva  při respektování křesťanských mravních zásad  a s úctou ke všemu, co mu Bůh ke spravování svěřil. Správa tohoto bohatství proto musí být vyjádřením lásky a úcty k Bohu, jako jeho dárci, a k bližnímu, jako svému bratru před Bohem. Tyto hodnoty chce Bůh chránit svými zákony. Více viz „Sedmé přikázání“.

Dnešní téma se má věnovat problémům rozvoje hospodářské činnosti a zvýšení výroby z hlediska uspokojování potřeb lidí v rámci křesťanského mravního řádu, odpovídajícího Božímu záměru s člověkem. Člověk, stvořený k Božímu obrazu, je Bohem povolaný k tomu, aby společně pokračoval s jinými lidmi v díle stvoření. Práce je tedy jeho povinností: „Kdo nechce pracovat, ať nejí“ (2 Tes 3,10  a dnešní 2. čtení). Práce oslavuje dary Stvořitele a přijaté vlohy osob. Každý má  mít právo na svobodné hospodářské podnikání. Jestliže se vynoří v hospodářském životě lidí v jejich pracovních vztazích  případné spory, má každý účastník vzájemných konfliktů povinnost usilovat o urovnání  nenásilným vyjednáváním, respektujícím práva a povinnosti všech. To se týká vedoucích podniků, podnikatelů, odborových organizací i veřejné moci. Úkolem státu je pak zaručovat právní a politické jistoty těch kdo pracují i jejich zaměstnavatelů.  Lidé ve vedení podniků mají vůči společnosti hospodářskou a ekologickou odpovědnost za své jednání a povinnost přihlížet k dobru osob i společnosti, a ne pouze ke zvyšování svých zisků. Přístup k práci musí být otevřen pro všechny bez rozdílu pohlaví, rasy, náboženství, zdravým i tělesně postiženým, vlastním občanům i přistěhovalcům. Společnost má podle okolností pomáhat všem nacházet práci a zaměstnání. Každý má mít možnost těžit z práce prostředky na udržování života vlastního i své rodiny a na službu lidskému společenství. Za odvedenou práci má být zajištěna spravedlivá odměna. Stávka je oprávněná, když se jeví jako nezbytný prostředek  k dosažení přiměřeného a spravedlivého užitku stávkujících. Stává se však mravně nepřijatelnou, je-li doprovázená násilnostmi, nebo odporuje-li všeobecnému blahu společnosti. Ústavům sociálního a zdravotního pojištění je nutno řádně platit předepsané příspěvky. Být bez práce kvůli nezaměstnanosti je pro nezaměstnaného urážkou jeho důstojnosti.

Vládu, kterou dal Stvořitel člověku nad  bohatstvím světa, nelze oddělovat od respektování mravních závazků vůči bližním i společnosti. Člověk sám o sobě je původcem, středem i cílem celého hospodářského života. Rozhodující bod sociální otázky je, aby se statků, stvořených Bohem pro všechny, dostalo skutečně všem podle spravedlnosti a v duchu lásky. Hlavní hodnota práce se týká samého člověka, který je jejím původcem a adresátem. Svou prací se člověk podílí na stvořitelském díle.

Matonick.