Témata k nedělní a sváteční liturgii

ÚKONY KAJÍCNÍKA - téma 146 ke 3. neděli postní 28.2.2016 - homilie katechetická (KKC 1450-1460).

24. 2. 2016 12:37

3. NEDĚLE  POSTNÍ - 28.2.2016

Liturgické texty 

  • Komentář k 1. čtení z druhé knihy Mojžíšovy (IC)   Ex  3,1-8a.13-15: 

Vyprávění o Hospodinově povolání Mojžíše ke službě  patří k nejvýznamnějším úryvkům z Bible, protože zde  Bůh zjevuje své jméno. Pán učí jak mu naslouchat a poslouchat uprostřed běžného života.  On vždy  určí  místo a čas, kdy se  chce  se svým lidem setkat  a stanoví podmínky  k jeho obrácení, vysvobození a obnově.

1. ČTENÍ Ex 3,1-8a.13-15:Mojžíš pásl stádo svého tchána Jitra, midjanského kněze. Když jednou vyhnal stádo za step, přišel k Boží hoře Chorebu. Tu se mu zjevil Hospodinův anděl v plameni ohně, který šlehal ze středu keře. Díval se, a hle - keř hořel plamenem, ale neshořel. Mojžíš si řekl: "Půjdu se podívat na ten zvláštní zjev, proč keř neshoří." Když Hospodin viděl, že se přichází podívat, zavolal ze středu keře: "Mojžíši, Mojžíši!" A on odpověděl: "Tady jsem!" (Bůh) řekl: "Nepřibližuj se sem, zuj opánky ze svých nohou, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá." A pokračoval: "Já jsem Bůh tvého otce, já jsem Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův!" Mojžíš zahalil svou tvář, neboť se bál pohlédnout na Boha. Hospodin pravil: "Viděl jsem bídu svého lidu, který je v Egyptě, slyšel jsem jejich nářek na biřice; ano, znám jejich bolesti. Proto jsem sestoupil, abych je vysvobodil z ruky Egypťanů a vyvedl je z oné země do země úrodné a širé, do země oplývající mlékem a medem." Mojžíš pravil Bohu: "Hle, já přijdu k synům Izraele a řeknu jim: 'Posílá mě k vám Bůh vašich otců.' Když se zeptají: 'Jaké je jeho jméno?' - co jim mám říci?" Bůh pravil Mojžíšovi: "Já jsem, který jsem!" A dodal: "Tak řekneš synům Izraele:'Ten, který jest, posílá mě k vám.' " A ještě pravil Bůh Mojžíšovi: "Tak řekneš synům Izraele: 'Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův, posílá mě k vám!' To je moje jméno na věky, to je můj název po všechna pokolení."

  • Komentář ke 2. čtení z prvního listu Pavla Korinťanům   (IC)    1 Kor  10,1-6.10-12:

Apoštol Pavel rozjímá v listě Korinťanům nad problémy Božího lidu  putujícího životem. S odvoláním  na možnost  přijetí svátostí nás nabádá, abychom nepromarnili nabídku spásy  a smíření s Hospodinem a kráčeli cestou obrácení.

2. ČTENÍ 1 Kor 10,1-6.10-12:Chtěl bych vám, bratři, připomenout, že všichni naši praotcové byli pod oblakem, všichni prošli mořem, všichni přijali Mojžíšův křest v oblaku a v moři, všichni jedli stejný duchovní pokrm a všichni pili stejný duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus. Ale přesto se většina z nich Bohu nelíbila. Pomřeli na poušti. Tyto věci se staly nám pro výstrahu, abychom netoužili po špatnostech, jako toužili oni. Ani nereptejte, jako někteří  z nich reptali, a za to byli pobiti od (anděla) Zhoubce. To se jim přihodilo jako výstražný příklad a bylo to napsáno jako poučení pro nás, kteří žijeme v době poslední. Když se tedy někdo domnívá, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl. 

  • Komentář k evangeliu podle  Lukáše   ( IC)  Lk  13,1-9:

V Lukášově evangeliu  Ježíš reaguje na aktuální tragické  události.  Naléhavě vyzývá všechny,  kteří  žijí v naději na  uzdravení a  obnovu svého života, aby se včas obrátili. Závažnost této výzvy dokresluje Ježíš podobenstvím  o neplodném fíku, jako symbolu nevěrnosti. I zde však on ponechává závěr tohoto příběhu otevřený pro naději k odpuštění a obrácení, které my v této době můžeme najít ve svátosti smíření.

EVANGELIUM Lk 13,1-9:  V té době přišli k Ježíšovi se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětních zvířat. Řekl jim na to: "Myslíte, že ti Galilejci, když to museli vytrpět, byli větší hříšníci než ostatní Galilejci? Ne, říkám vám; když se však neobrátíte, všichni podobně zahynete. Anebo oněch osmnáct, na které padla věž v Siloe a usmrtila je: myslíte, že byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Ne, říkám vám; když se však neobrátíte, všichni právě tak zahynete." Vypravoval pak toto podobenství: "Jeden člověk měl na své vinici zasazený fíkovník a přišel na něm hledat ovoce, ale nic nenašel. Proto řekl vinaři: 'Hle, už tři léta přicházím hledat ovoce na tomto fíkovníku, a nic nenacházím. Poraz ho! Proč má zabírat půdu?' On mu však odpověděl: 'Pane, nech ho tu ještě tento rok. Okopám ho a pohnojím, snad příště ovoce ponese. Jestliže ne, dáš ho pak porazit.

Úkony kajícníka

je téma 146 dnešní  katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“CI s odkazem na  Katechismus katolické církve (KKC)1450-1460.                                                              

Osnova:

a) zpytování

b) lítost

c) vyznání

d) zadostiučinění

Úvod.

Dnešní téma  o úkonech hříšníka  navazuje na témata 1. neděle postní a 2. neděle postní. Patří  sem vysvětlení pojmů  zpytování, lítost, zpověď a vyznání hříchů knězi, dále předsevzetí vykonat zadostiučinění  a skutky uložené za pokání.  

Zpytování.

Hříšník  nejdříve  zpytuje  své  svědomí.  Položí si přitom následující otázky: Přicházím ke svátosti pokání proto, poněvadž upřímně toužím po očistě, obrácení a obnově svého života a po hlubším společenství s Bohem? Nebo vidím ve svátosti pokání jen zatěžující povinnost, kterou splním co možná nejméně často? Zapomněl jsem při poslední zpovědi těžké hříchy nebo je zatajil? Vykonal jsem uložené pokání, pokusil jsem se napravit způsobené bezpráví? Uskutečnil jsem alespoň nějak předsevzetí změnit svůj život podle evangelia? Každý má přitom zkoumat svůj život ve světle slova Božího (1450). Pokání přivádí kajícníka do stavusklíčenosti a smutku nad svými hříchy, v němž projeví lítost a ochotu je pokorně vyznat s předsevzetím v budoucnu už nehřešit (1454).

Lítost.        

Lítost zaujímá první místo mezi úkony kajícníka (1451). Lítostí se označuje proces obrácení člověka k Bohu, u něhož člověk doufá nalézt odpuštění hříchů, jež bylo člověku nabídnuto spásnou a smírčí obětí Božího Syna Ježíše Krista. Jestliže člověk z lásky k Bohu vnitřně svolí ke spolupráci své vůle s Boží milostí, pak je reakcí na Bohem nabízenou spásu v Kristu Ježíši svobodná odpověď lásky. To vede k tomu, že se člověk ve svém každodenním životě vzdaluje hříšnému jednání.Taková lítost se nazývá „dokonalá“ (1452).

Lítostí „nedokonalou“  pak se rozumí lidské uvědomění si vlastní hříšnosti a odhodlání k rozchodu s hříšným jednáním, které je motivováno poznáním, že Boží spravedlnost vyžaduje zavržení všeho hříšného, špatného a zlého. 

Na tomto stupni lítosti tedy člověk lituje svých hříchů a pociťuje odpor k hříšnému jednání kvůli strachu z Božího trestu a z obavy, že člověk setrvávající v hříchu nebude přijat do společenství Božích dětí.To vše přivádí litujícího člověka k rozchodu s vlastním hříšným jednáním, ve snaze uniknout osudu zavržených.

Tento stupeň lítosti se nazývá nedokonalým právě proto, že jeho podstatou není nějaká pozitivní hodnota - láska, vděčnost, osvobození - nýbrž právě strach  z trestu. Nedokonalá lítost přesto je nadějným příznakem obrácení. Sama o sobě člověka od hříchu sice  neosvobozuje, ale připravuje ho na rozhřešení ve svátosti pokání (1453).

Vyznání.

Vyznáním hříchů začíná základní obrat, kdy se člověk staví na Boží stranu proti sobě samému. Božím přáním je odpouštět a dávat. Proto Pán Bůh uvedl v činnost celý proces vykoupení, který vyvrcholil na golgotském kříži a byl potvrzen vzkříšením.  Pán Bůh je láska. Bůh skutečně čeká na hříšníka, aby mohl dát své draze vykoupené odpuštění. Vyznání a odpuštění hříchů je úžasnou skutečností   v životě věřícího člověka a patří do společenství věřících (1455).

 Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni (Jakub 5,16).

Je nezbytné, aby kajícníci vypočítali při zpovědi především všechny těžké a smrtelné hříchy, kterých si jsou po pečlivém zpytování svědomí vědomi, žádný nezamlčeli a alespoň jednou za rok (1457) je předložili Božímu milosrdenství (1456). Ačkoliv zpověď  každodenních vin (všedních hříchů) není nezbytná, přesto ji církev doporučuje. Napomáhá k výchově svědomí. Dobré skutky začínají uznáním všech špatných skutků  (1458).

Zadostiučinění.

Mnohé hříchy ubližují bližnímu. Proto je třeba všemožně usilovat o nápravu. Například vrátit ukradené věci, očistit pověst toho, který byl pomluven. Nadto hřích člověka zraňuje, zatěžuje jeho svědomí v duši. Rozhřešení odstraňuje hřích, ale není lékem na všechno. Hříšník, který byl zbaven hříchu, musí ještě nabýt plného duchovního zdraví. Musí tedy vykonat něco navíc, aby napravil vlastní viny: musí přiměřeným způsobem učinit „zadostiučinění“, neboli- „pokání“ a „odpykat“ své hříchy  způsobem odpovídajícím pokud možno  závažnosti a povaze spáchaných hříchů (1459). Může jím být modlitba, almužna, skutky milosrdenství, služba bližnímu, dobrovolná zřeknutí se něčeho a podobně. Takové skutky pokání nám pomáhají připodobnit se Kristu (1460).

Na závěr:

Lítost (nazývaná též zkroušenost) zaujímá první místo mezi úkony kajícníka. Vzniká-li z lásky k Bohu, říká se jí dokonalá. Má-li základ v jiných důvodech, nazývá se nedokonalá. Kdo chce pomocí úkonů kajícníka dosáhnout smíření s Bohem a s církví, musí knězi vyznat všechny těžké hříchy, které ještě nevyznal a na něž si po pečlivém zpytování svědomí vzpomíná. Zpovědník ukládá kajícníkovi vykonání určitých úkonů „zadostiučinění“ nebo „pokání“, aby nejen napravil škody způsobené bližnímu, ale aby též  uzdravil svou vlastní hříchem poškozenou duši. 

Vypracoval Matonick

Sdílet

Komentáře

staryvlk Lítost dokonalá = lítost z lásky k Bohu
Lítost nedokonalá = lítost ze strachu z Boha
Člověk, který miluje Boha také může zhřešit, ale když lituje svého hříchu činí tak proto, že zarmoutil Boha.
(nemá tedy ani trochu strach z trestu když vědomě a svobodně zklamal Boha?) Myslím, že tady nebude tak jasná hranice mezi dokonalou a nedokonalou lítostí.

Matonick Taky jsem o tom přesvědčen. Pro člověka, byť by to byl kněz, není snadné vyhodnotit úroveň lítosti, se kterou před něj přistupuje hříšník, aby se mu svěřil. Pojem lítosti rozdělili do těchto dvou kategorií katoličtí biskupové v katechismu v § 1452-1453. Skutečnou míru lítosti může posoudit podle mne jen Otec. Jak přistoupil k tomuto tématu ve svém kázání kněz naší farnosti před 6 lety 7.3.2010 jsem právě zaznamenal v rubrice KÁZÁNÍ.

Matonick Že je problematika lítosti pro nás křesťany závažná věděli i autoři projektu Učící se církev, kteří Lítost do programu zařadili samostatně i na 4. postní neděli, kde je navázána na evangelium -podobenství o návratu Marnotratného syna (čtené vždy 1x za 6 let ve všech katolickýcho kostelích v tuto dobu. Příští neděli tedy doplním v rubrice KÁZÁNÍ tuto problematiku o text kázání, které v našem, vždy plném kostele, měl specielně o Lítosti náš pan farář před 6 lety 14.3.2010. Včetně Matonickem obvykle vypracovaného tématu, které je na tuto neděli určeno (2. vydání). Mat.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio