Témata k nedělní a sváteční liturgii

CÍRKEV JE SVATÁ - téma 236 k 16. neděli v mezidobí 23.7.2017 - homilie katechetická (KKC 823-829).

19. 7. 2017 20:57

16. NEDĚLE V MEZIDOBÍ- 23.7. 2017

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení z  knihy Moudrosti. (I)   Mdr 12,13. 16-19:

Čtení z knihy Moudrosti nám přispěje k přesvědčení, že Bůh Stvořitel má starost  o všechny tvory. Činí tak z lásky k lidem. Ty, kteří uvěřili v jeho svrchovanou moc a svou víru potvrdili křtem, přijal do své svaté náruče jako své děti. Jsou svatí, neboť každý, kdo patří Bohu, je svatý. 

1. ČTENÍ Mdr 12, 13. 16-19:Kromě tebe není boha, který by se o všechno staral, nemusíš dokazovat, že soudíš spravedlivě. Neboť tvá moc je základ spravedlnosti a to, žes pánem, činí tě shovívavým ke každému. Vždyť sílu ukazuješ jen tomu, kdo nevěří v tvou svrchovanou moc, a trestáš vzdor těch, kdo ji znají. 'Ty však, který vládneš silou, v mírnosti soudíš a nás vedeš se vší šetrností, neboť kdykoli chceš, máš moc vždycky v ruce. Takovým jednáním jsi poučoval svůj lid, že spravedlivý musí být lidumilný.  Svým synům poskytuješ radostnou naději, že po hříchu dáváš příležitost k lítosti.

  • Komentář ke 2. čtení z  listu Pavla Římanům  (I)    Řím  8, 26-27:

Podle listu apoštola Pavla nás Bůh natolik miluje, že nás jako své děti nejen posvětil ke svatosti, ale poslal nám svého svatého Ducha, aby nám byl nápomocen při překonávání našich slabostí. Modlitby mnohých trpících, volající k Bohu o pomoc, Duch svatý přetlumočí Otci do jemu srozumitelného jazyka a přidá k nim účinnou přímluvu za konečné jejich osvobození a uzdravení.

2. ČTENÍ Řím 8, 26-27: Bratři! Duch nám přichází na pomoc v naší slabosti. Vždyť ani nevíme, oč se máme vhodně modlit. A tu sám Duch se za nás přimlouvá vzdechy,které nelze vyjádřit, a (Bůh), který zkoumá srdce, ví, co Duch žádá, a že jeho přímluva za křesťany je ve shodě s Boží vůlí.

  • Komentář k evangeliu podle  Matouše  ( I)  Mt  13, 24-43:

Dnešní evangelium podle Matouše nám  přibližuje   Boží království. To nám v tomto světě zůstává často skryto a vědomí o něm je přehlušeno intenzitou dějinných událostí. My křesťané jako Boží děti, jako synové onoho království z Ježíšových podobenství, sjednoceni ve svaté církvi, jsme Bohem povoláni k tomu, abychom símě své svatosti nám darované, rozeseli i kolem sebe.

EVANGELIUM Mt 13, 24-43:Ježíš předložil zástupům toto podobenství: "Nebeské království je podobné člověku, který nasel na svém poli dobré semeno. Ale když lidé spali, přišel jeho nepřítel, rozházel mezi pšenici plevel a odešel.  Když pak osení vyrostlo a nasadilo na klas, tehdy se ukázal i plevel. Tu přišli služebníci k hospodáři a řekli mu: 'Pane, copak jsi nenasel na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal plevel?' On jim odpověděl: 'To udělal nepřítel.' A služebníci mu řekli: 'Máme jít a sesbírat ho?' On však. řekl: 'Ne.- Jinak byste při sbírání plevele mohli s ním vytrhat i pšenici. Nechte obojí spolu růst až do žní, a o žních řeknu žencům: Nejprve seberte plevel a svažte ho do snopků k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.' " Předložil jim další podobenství: "Nebeské království je jako hořčičné zrno, které člověk vzal a zasel na svém poli. Je sice menší než všechna semena, ale když vyroste, je větší než ostatní zahradní rostliny a stane se z něho keř, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích." Pověděl jim jiné podobenství: "Nebeské království je jako kvas, který vzala žena a zadělala ho do tří měřic mouky, až se všechno prokvasilo." To všechno mluvil Ježíš zástupům v podobenstvích a bez podobenství k nim vůbec nemluvil. Tak se mělo naplnit, co řekl prorok: 'Otevřu ústa v podobenstvích, vypovím, co bylo skryté od založení světa.'  Potom rozpustil zástupy a šel domů. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili: "Vylož nám to podobenství o pleveli na poli." Odpověděl: "Ten, kdo rozsévá dobré semeno, je Syn člověka, pole je svět. Dobré semeno jsou synové Království, plevel jsou synové toho Zlého. Nepřítel, který ho zasel, je ďábel. Žeň je skonání věku, ženci jsou andělé. Jako se sbírá plevel a spaluje v ohni, tak bude i při skonání věku. Syn člověka pošle své anděly, ti posbírají z jeho království všechny svůdce a ty, kdo dělají nepravosti, a uvrhnou je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů. Tehdy budou spravedliví v království svého Otce zářit jako slunce. Kdo má uši, slyš!"

Církev je svatá

je téma 236 dnešní katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“AII                                             s odkazem na znění  dnešního evangelia Mt 13,24-42 aKatechismus katolické církve (KKC) 823-829.                                                       

Osnova:

a) Církev je svatý Boží lid

b) v Církvi jsou i hříšníci

c) svatí v Církvi: Maria – dokonalá svatost bez poskvrny

Úvod.

2. vat. koncil učí, že Kristova církev, ke které se přiznáváme ve Vyznání víry, je církev jediná (jak bylo probíráno už v tématech 74 a 157),  svatá (je téma dnešní), všeobecná-katolická (viz téma 54; 226 ) a apoštolská (pro zopakování  též  téma 103 nebo 207). 

Církev je svatý Boží lid.

Podle Písma je svatý jenom Bůh. Zároveň s Bohem Otcem a Duchem svatým je jako jediný svatý oslavován Boží Syn. I ten, kdo je s tímto  Bohem pevně svázán,  je svatý. A protože každý křesťan Bohu křtem patří - byl přijat Bohem za své dítě - je svatý všechen Boží lid a je tím svatá i celá církev (823). Církev je Božím dílem, i když je to dílo, které je složeno z lidí. Je svatá tím, kdo ji založil, s ní se spojil, zasnoubil a ji sjednotil – Ježíš Kristus, Syn Boží. On je svatý, jím je církev posvěcována a sama se skrze něho a v něm stává posvěcující (824). 

„Všechny věřící křesťany vybavené v každém povolání a stavu tolika a tak velikými prostředky spásy, volá Pán – každého jeho vlastní cestou – k dokonalé svatosti, jako je dokonalý sám Otec“ (2. vat. koncil); (825). Silou, ženoucí nás ke svatosti, k níž jsou všichni povoláni a dovádí je k cíli – je láska (826).

V Církvi jsou i hříšníci.

Církev je svatá i přes hříchy těch, kteří do ní patří. Všichni členové církve musí uznávat, že jsou hříšníci (srov. 1 Jan 1,8-10).  Svatost členů církve je potřebná každému z nás k tomu, abychom byli spaseni a došli svého cíle, který je nám určen – totiž věčný život v radosti po smrti biologické. K tomu, abychom svou nepolepšitelnou hříšností náhodou neupadli do smrti věčné v odloučení od radosti ze společenství s Ježíšem Kristem, potřebuje církev očišťování  a jde trvale cestou pokání a obnovy (2. vat koncil); (827).

Svatořečením některých věřících  církev  naději Božího lidu posiluje. Svatým se stává člověk, jehož život věřícím dává jistotu, že po smrti dosáhl spásy. Takového svatého, který je nyní podle všech předpokladů v blízkosti Boha, lze prosit o přímluvu a pomoc. Zároveň je vzorem a příkladem pro ostatní - je hodný následování. Prototypem svatého v církvije mučedník. Právě mučedníci se stávali prvními uctívanými světci. Mučedníkem se stane ten, kdo za svou víru položil život. Obětoval tedy to nejcennější, co měl - proto je jisté, že byl přijat Kristem (828).

Svatí v Církvi: Maria – dokonalá svatost bez poskvrny. 

Věřící křesťané se snaží přemáhat hřích a růst ve svatosti. Církev už došla v blahoslavené Panně k dokonalosti. Proto pozvedají oči k blahoslavené Panně Marii, v níž už je církev celá svatá (2. vat koncil);829.  

Na závěr

Podle Písma náleží svatost k prvním a základním vlastnostem Božího lidu a Kristovy církve. To, že církev je svatá, platí prvořadě pro její hlavu – svatého zakladatele, pro její svatý a posvěcující cíl vést lid ke svatosti a pro její určení hlásat a uskutečňovat Boží království. Všichni křesťané, jakéhokoliv stavu a druhu, jsou povoláni k plnosti křesťanského života a k dokonalosti v lásce. Pro nás to, že jsme svou podstatou svatí, je trvale platnou výzvou, abychom si tuto svatost ve svém životě osvojili a uskutečňovali.

Vypracoval Matonick

Zobrazeno 573×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio